Hopelessly His // h.s. (CZECH TRANSLATION)

II

Skuhrám, když mi zvoní budík a ruší mě z mého slabého spánku, přetáčím se, abych ho vypla a padám zpátky do postele.

Protírám si nateklé oči, než vstávám a jdu si umýt zuby, pokouším se učesat si vlasy. Dále na sebe házím první triko, které vidím, a nějaké tmavé džíny.

Můj styl se trochu změnil; můj šatník se změnil do tmavších barev. Taky jsem zhubla trochu, ale rozhodla jsem se ignorovat to, jak na mě oblečení viselo.

Nejsem anorektička, ale křivky, které jsem mívala, zmizely.

„Ahoj, Sonio!" křičím a odcházím z domu, cestou rychle drbu Wolfa na hlavě.

Cesta do obchodu, kde pracuji, je asi patnáct minut dlouhá; tři až čtyři písničky. Dávám si sluchátka a užívám si vánek, zatímco, že se za pár hodin budu péct jako kuře v troubě.

Tom včera odešel dříve než obvykle; musel vycítit, že jsem neměla náladu být ve společnosti. Není to tak, že by někdy zůstal přes noc, ale obvykle se díváme na filmy nebo něco.

Po filmu si vždycky vymyslím ubohou výmluvu a zdvořile ho přinutím jít domů. Kdyby ne, myslím si, že by rád zůstal, ale nemohla bych mu to dovolit.

Začíná lehce tlačit na pilu, ukazuje mi, že chce mé tělo a nejen mě objímat. Nikdy mě do ničeho nenutí, ale cítím, že je lehce frustrovaný.

Sonia ho z nějakého důvodu nemá ráda. Říká mi, že se zdá moc upjatý a moc dobrý na to, aby na to skočila. Taky vždycky říká, že už na míli vidí, že není ten, kterého potřebuji.

Bohužel ten, kterého potřebuji, je míle daleko a nenávidí mě, což je jediný důvod, který mi brání, abych se vrátila do Missouly, k němu.

Kdybych věděla, jak moc mi bude chybět, že to pro nás bude opravdový konec, nikdy bych neodešla. Zdá se, že jsem si myslela, že naše láska bude nekonečná, jako vždycky ve všech knihách, které jsem četla.

Zjistila jsem, že knihy lžou.

Vzdychám, když otevírám dveře, šéfka se na mě široce usmívá.

„Ahoj, Sophie. Jak se máš?" zastrkuje si dlouhé tmavé vlasy za ucho.

„Ahoj, Annie. Mám se fajn, vy?" vždycky na mě naléhá, ať jí říkám jménem.

„Dobře, myslím, že dneska bude dobrý den." Zubí se a usmívám se, pokouším se ukázat, že souhlasím. Práce ubíhá celkem rychle, naštěstí se mi s kolegy nepracuje špatně, kromě výjimky jedné holky, které mě nenávidí. Vždycky má zálisné poznámky a pokouší se mě ponížit, ale rozhodla jsem se, že je mi jedno, co o mně říká, takže ji ignoruju.

Když jsem hotová, snažím se jít domů tak rychle, jak to jde, pokouším se uniknout spalujícímu žáru, který se mě snaží spálit.

V Spokane je přes léto horko.

Když jdu domů, dávám si rychlou sprchu a převlékám se ze zpoceného oblečení, než znovu skáču do postele.

„Pojď sem, zlato," říká hlubokým hlasem, paže má natažené. Směju se a kroutím hlavou.

„Přinuť mě."

Vyzývavě zvedá obočí a pak utíká ke mně, zvedá mě do náruče.

Pištím a bouchám ho po zadku, ale přestávám, když na oplátku plácá ten svůj.

„Fakt kurevsky miluju tvůj zadek."

Jde nahoru do jeho ložnice, zatímco nemůžu přestat sténat, když mě jeho ruka hladí po zadku.

Směju se, když mě hází na postel a přitahuje mě za kotníky.

„Moje," šeptá, než ze mě strhává oblečení, jako bych byla nejlepší dárek, který kdy dostal.

Naštvaně si utírám tekoucí slzy.

Ugh, tohle je ubohé.

Jsme tak zatraceně ubohá, fantazíruju o tom, co nikdy nemůžu mít a už ani mít nebudu.

Ačkoli nemůžu přestat. Je to, jako by moje byla projektor něčeho, co pro mě znamená mučení.

„Sophie, zlato, chceš-." Sonin hlas se přerušuje, když vidí můj stav. „Ale, zlato," říká jemně a brečím. Rychle jde ke mně, objímá mě.

„Tohle je moc, Sophie. Nemůžeš to nechat pokračovat. Seru na to, jak, ale tohle musí přestat. Nemůžu vystát vidět tě takhle pořád brečet. Vím, že tě změnil, ale tohle je šílené. Perfektně víš, že mít u sebe Toma je jen rozptýlení a ani není dobrý! Potřebuješ ho, zlato."

Potahuju a zvedám hlavu z jejího ramena, abych se na ni podívala.

„Já vím, Sonio, ale on mě nepotřebuje. Nenávidí mě, vzpomínáš?"

„Jo, na to seru. Asi byl naštvaný jak prase nebo opravdu ublížený a opilý. Není to tak, že tě nenávidí. Miluje tě," říká, rukou mě hladí po zádech.

Přeji si, aby měla pravdu, ale vím, že nemá.

„Miluju tě, Sonio," šeptám.

„Taky tě miluju," odpovídá.

___________

Myslíte si, že se Sophia rozhodla správně? Když takhle prostě od Harryho odešla? :/

Jinak vám moc děkuji za všechny úžasné ohlasy u minulého dílu! Tolik hvězdiček a komentářů. Děkuji, prostě děkuji, nemám, co jiného bych řekla. <3

Edited