Hopelessly His // h.s. (CZECH TRANSLATION)

XLI

Sophia

Jídlo chutnalo jako v nebi a voda ještě lepší. Zdá se, že si nestíhám dávat jídlo do pusy tak rychle, jak ho polykám; nejsem nic jiného, než polykající chaos a asi mám jídlo všude kolem pusy.

„Co?" mumlám na Harryho, který se hodně mračí, s plnou pusou.

On na rozdíl jí jako každá civilizovaná osoba; vkládá si do pusy malé kousky jídla a pak ho žvýká, než ho spolkne.

„Nic, jen nenávidím ty hajzly za to, jak tě vyhladověli," odpovídá a shlíží do talíře se zoufalým pohledem. „Měl jsem tam být dřív, ale sotva jsem tu posranou-."

Přerušila jsem ho.

„Ne, Harry, přišel jsi přesně v pravý moment. Kdybys přišel dříve nebo později, nesmáli by se a jeden z nich by tě mohl zastřelit. Myslíš, že by to bylo lepší? Asi bych tam zemřela, protože bych byla připoutaná k posteli a víš, nepustili by mě. A kdyby jo, zabila bych se při první šanci, která by se mi naskytla. Nezpracovala bych, že by tě někdo zabil," snažím se ho uklidnit, ale moc mi to nejde, kromě toho sama sebe dostávám do blbé nálady.

„Ne, hádám, že by to nebylo lepší, když to takhle říkáš," odpovídá Harry na mou předešlou otázku, ale můžu říct, že ho to pořád trápí.

„Prosím, přestaň na to myslet. Zachránil jsi mě, co víc jsi mohl udělat? Musíš se přestat obviňovat z něčeho, co si myslíš, že jsi udělal špatně." Prakticky ho prosím, natahuji se přes stůl, abych vzala jeho ruce do mých, a vidím, jak se mu nad hlavou rozsvěcí žárovka z toho uculení, co se mu objevuje na rtech.

„Udělala bys cokoli?" ptá se znovu a zvedám obočí.

„Co plánuješ, abych udělala?" ptám se ho a kroutí hlavou.

„Odpověz na mou otázku," naléhá více a vzdychám.

„Ano," mumlám opatrně.

„Tak mi řekni, o co se bojíš," říká a v duchu skuhrám.

Ten dobytek.

„Proč to nemůžeš nechat být?" kňučím a zvedá obočí, věnující mi ten panovačný pohled.

„Řekni mi to, Sophie, prosím, nebo budu myslet na to nejhorší," říká znovu tentokrát s prosícím podtónem.

„Pořád by to bylo lepší než pravda," mumlám si pro sebe tiše, ale soudě toho, jak se stisk na mých rukou utahuje, slyšel to.

„Zase máš nějakého přítele?" cedí skrze zuby a přetáčím oči.

„Ne."

„Udělali to ti hajzli? Zatímco jsi byla v bezvědomí? Bojíš se, že jsi těhotná? Můžeme jet k doktorovi hned, jak se vrátíme, jestli chceš," remcal, a kdybych v ruce držela vidličku, jsem si jistá, že by mi spadla.

Ještě že jsem seděla.

Povzdechla jsem si, protože jsem věděla, že z toho není cesty ven.

„Harry, já...," začala jsem a lehce jsem zakašlala.

Jak tohle někomu řeknete? Zvláště když vím, že není z dětí nadšený?

„Já jsem, no, budeme muset k doktorovi, až se vrátíme, ale ne, um, proto, že se bojím, že jsem těhotná," začínám a vidím, jak mu všechna barva pomalu mizí z obličeje.

Dívám se mu do očí a nabírám všechnu kuráž, co mám.

„Jsem těhotná. Musíme zkontrolovat, jestli je miminko v pořádku."

A teď jsem ráda, že sedí.

Pouští mé ruce a nechává je spadnout na strany, zatímco na mě zírá, všude ve tváři má šok.

„T-ty jsi t-t-těhotná?" koktá a pomalu přikyvuji, čekám na jeho reakci.

Je trochu vtipné vidět muže tak sebevědomého, mocného a nebezpečného, jak koktá jako pětileté dítě, ale tahle situace mi brání ve smíchu.

Sedí a nic neříká ani nedělá, jen tam sedí dlouhé chvíle; nejsem si jistá, jestli dýchá.

A pak z ničeho nic vstává, tak silně odsunuje židli, že padá a zakrývá si obličej dlaněmi.

„Hajzl," mumlá si pro sebe a pak mi věnuje nebezpečný pohled, jako by plánoval někoho zabít.

Ale ne.

„S kým? S kým jsi těhotná?" řve a chci se propadnout do země, protože všichni na nás čumí.

Ani nemám čas odpovědět předtím, než pokračuje: „Podváděla jsi mě?! Jak dlouho?! Od kdy?! S kým?!"

Křičí z plných plic a dělá krok blíže.

„Byl to Zayn?" prská a koutkem oka vidím, jak k nám jdou securiťáci.

„Co? Ne!" odpovídám, trochu naštvaná, že mi nevěří. „Je to tvoje dítě!"

„Nelži mi, kurva! Vždycky jsme použili ochranu!" pokračuje, a kdybych ho neznala tak, jak ho znám, bála bych se ho, stejně asi jako všichni ostatní v místnosti.

„Ne, nepoužili," prskám, v tu chvíli je u nás ochranka a vstupují mezi mě a Harryho.

„Prosím, odstupte od slečny, pane," říká jeden z nich, upřímně vypadá, že se Harryho trochu bojí. Nemusí být génius, aby mu došlo, že by nakopal každému z nich zadek.

„Ne, je to v pořádku," říkám a jdu k ním, ale jeden z nich mě chytá za ramena a zadržuje mě.

V tu chvíli, co to dělá, Harry řve: „Nedotýkej se jí, kurva, ty hajzle! Je těhotná!"

„Budu vás muset požádat, abyste se uklidnil, pane, jinak budu nucen zavolat policii." Jeden se ho snaží zadržet výhružkami a okamžitě začínám protestovat.

„Ne, je to v pořádku, prosím. Jen nás nechte jít a ihned odejdeme, slibuji," říkám lehce hlasitěji a každý hlídač se na mě dívá.

„Jste si jistá, že chcete s tímto mužem odejít?" ptá se jeden a Harry prská: „Ty hajzle-."

„Ano," rychle ho přerušuji, než ho zatknou, pak se kolem nich protlačuji a chytám Harryho ruku. „Budeme v pohodě."

Hlídači se na sebe dívají a krčí rameny.

„Dobře," říkají a následují nás až k výtahu, pak nás nechávají.

Harryho ruka je celou dobu blízko u mého břicha a nemůžu si pomoct, ale miluju, jak je ochranitelský k našemu nenarozenému dítěti.

Nepouštím ho ve výtahu a vzdychám.

„Objednáme si pokojový servis, hádám. Já a dítě máme pořád hlad."

Harry nekomentuje „dítě", ale jen znovu po pár chvílích vzdychá.

„No, to šlo dobře."

Věnuji mu pohled.

„Dobře? Ochranka nás málem musela vyvést?"

Krčí rameny.

„Buď ráda, že nás neodvezla policie na stanici. Právě jsi mi řekla, že jsi těhotná, upřímně bych nebyl překvapený, kdyby jo."

Převracím oči.

„Jsi blázen."

Uchechtne se.

„A ty jsi těhotná. Kurva."

_______________

Co říkáte na Harryho reakci? Líbila se vám? Co myslíte, jak to teď bude? :)

Edited