Hopelessly His // h.s. (CZECH TRANSLATION)

XXII

Sophia

Probouzím se s nevolností, což mě nutí utíkat k záchodu a vyprázdnit si žaludek. Znovu.

Vzhledem ke snům, které jsem měla, reakce mého těla mě nepřekvapuje.

Krčím se vedle záchodu poté, co jsem hotová. Tentokrát jsem v domě sama. Tentokrát tady není nikdo, kdo by se na mě přišel podívat, jestli jsem v pořádku.

Ne že by to pomohlo. Ne že bych byla v pořádku.

Včera pro mě přijela Sonia na nádraží a viděla jsem jí v očích, že věděla, co se stalo, zase. Ačkoli nic neřekla. Zdálo se to být bezvýznamné, hádám.

Je to bezvýznamné a opakuju si to stále a stále dokola, nikdy nenacházím úsilí, abych tomu zabránila, protože to ani nechci. Udělala bych cokoli, abych měla Harryho, i kdybych se měla emociálně mučit.

Když tady tak sedím u záchodu zlomená a vedle zvratek, plně si uvědomuji, jak hloupá jsem.

Poprvé vidím, čím jsem se stala. Schránkou toho, čeho jsem bývala.

Nechávám emoce, aby ze mě dostaly to nejlepší, a je to ta nejslabší věc, kterou jsem kdy udělala.

Měla jsem být statečnější, měla jsem se otočit a nechat věci, aby mě dostaly tak, jak to udělaly.

Opravdu jsem ubohá.

Má první myšlenka poté, že je třeba na to zapomenou. Vymazat všechny myšlenky na Harryho, emociální zničení vztahu, který jsem měla, ale musím udělat něco, aby to zmizelo. Nezmizelo by to jen tak samo od sebe.

A tehdy vidím malý růžový zápisník zastrčený pod knížkama do školy.

Klamavě splachuji a vstávám, vydávám se k zápisníku a beru ho do rukou. Byla to chvíle, co jsem něco napsala. Předtím jsem pořád psala, ale od doby, co jsem potkala Harryho, trávila jsem většinu času s ním a zapomněla jsem na to.

Psaní vždycky ve mně probouzelo osvobozující pocit a to mohla být ta věc, která by mi pomohla osvobodit emoce uvnitř mě. Beru tužku a lehám si do postele.

A pak pokládám pero na papír.

A píšu vše, co musí ven. Vyprazdňuji si srdce.

Nevšímám si, jak dlouho tady ležím. Nevšímám si, že je papír mokrý od slz. Nevidím, že náplň je naprosto rozmazaná.

Unikám ze svého těla a stávám se myslí, stávám se smutkem, tragickým chaosem vedle malého zápisníku, a když jsem hotová, zůstává jen pár volných stránek.

Na okamžik zvažuji, co s tím udělám, než to odkládám, abych to později spálila.

Okamžitě cítím, jak mi z ramenou spadla velká tíha a můžu volněji dýchat.

Skončila jsem s fňukáním.

Tohle je doopravdy.

Vytahuji mobil, abych si pustila písničky, když vidím nové upozornění.

Nová zpráva (1) od Prdelka Harry

Přestávám dýchat, když otevírám zprávu, připravená na vzkaz, že byl chycen, ale vidím jen:

Jsi v pořádku?

Projíždí mnou nůž, ale ignoruji tu bolest a píšu krátkou odpověď Ano, jen aby se nebál.

Můžu s tím skončit, ale nenechám ho, aby se o mě bál. Pomůže mu to, aby se z toho rychleji dostal, doufám.

Pak si pouštím písničky a začínám uklízet v pokoji, abych se zaměstnala a nepřemýšlela jsem nad věcmi, které jsem vypustila ven.

Uklízím pokoj, jako by dlouho nebyl uklizený, odsouvám postel a stůl, abych měla pocit něčeho nového.

Když jsem hotová, přestavuji kuchyň. Uklízím podlahu, skříňky, sporák, všechno, na co dosáhnu, je to jako bych uklízela historii Harryho, bude to nové.

Uprostřed uklízení a drhnutí všeho jako blázen přichází Sonia.

Odkládá si tašku u dveří a zavírá za sebou, pak mě na chvíli sleduje, než jde ke mně a beze slova mě objímá.

Stojíme takhle pár minut, cítíme teplo té druhé a cítím její mateřskou podporu a pohodlí.

„Jsi v pořádku?" ptá se mě a přikyvuji odhodlaně.

„Ano."

Vzdychá.

„Miluji tě, víš to, že?"

Znovu přikyvuji.

„Taky tě miluji."

„Chceš o tom mluvit?"

„Ne," odpovídám a odtahuji paže. „Bude to v pohodě."

Nuceně se usmívá.

„Bude."

_____________

Musím říct, že uklízení je velice účinné, pokud nemáte náladu depkařit a litovat se. Pak už je to docela k hovnu.:D 

Jak se vám líbil díl??

Edited