Hopelessly His // h.s. (CZECH TRANSLATION)

V

Harry

„To je sračka," skuhrám pro sebe tiše a Greyson zvedá obočí.

„Nějaký problém?" jeho hlas si ze mě utahuje.

Ano, ty zasraný cype. Jsi, kurva, hluchý?! Nechci tam jít!

„Ne," bručím hrubě a dělá krok ke mně.

„Dobře, protože nemůžu mít žádné podělané problémy, slyšíš mě?" je více a více otravný a dívám se na kámen na zemi, přemýšlím, jestli by to stačilo na to, abych ho zabil.

Pohřbení by nebyl problém, stejně jsme v lese.

„Nevím, z čeho poslední měsíce jsi tak kurevsky ukňučený, ale musíš se z toho probrat nebo nebudu už tak milý." Zvedá ruku s obrovskou jizvou, která poutá mou pozornost.

Od té noci jsme se tiše rozhodli vyhýbat se jeden druhému tak moc, jak to bylo možné, ale začal být fakt osina v zadku, když ho musím trpět.

Vzhledem k tomu, že jsem ho postřelil a nakopal mu prdel, hádám, že je to pochopitelné.

Pořád mi leze na nervy.

„Tenhle týpek je fakt velká věc. Jestli to posereš, budeme mít větší problémy, než si tvůj posraný mozek dokáže představit. Pokud to posereš, hádám, že tě budu moct konečně zabít, takže pro mě to ani tak není moc špatné," chrochtá a přetáčím oči.

Kdyby.

„Můžeš mi dát ten posraný balíček už?" tlačím na něj a podává mi krabici od bot. Co, kurva?

„Takže kvůli tomuhle je celý ten poplach? Kvůli téhle pojebané krabici?"

„Tentokrát je to trochu jiné," vysvětluje.

„Cože? Co je to?" ptám se. Raději by to neměla být ledvina nebo něco.

„Diamanty. Množství, které držíš v ruce, je pět milionů. Dostaň to přes hranice, dostaneš deset tisíc dolarů, když zpátky přivezeš prachy. To je dvakrát více než normálně."

Trochu jsem to cítil v rukách. To je dobrá částka peněz, jsem zapůsoben.

Hádám, že jet do Spokane nebude tak nahovno.

„Dohodnuto," říkám a odcházím.

***

Mám pocit, že si buď naseru do kalhot nebo se pobliju s každou milí, co se přibližuji Spokane.

Dostat to hovno přes hranice nebylo tak těžké. Každému z nich jsem dal 200 dolarů, aby mě nechali projít a nekontrolovali mi auto, teď to jen předat tomu chlapovi-.

To by taky nemělo být tak špatné, jsem si, do prdele, jistý, že je to taky pašerák jako já.

Ne, žádná z těchto věcí mě neznepokojuje.

Co mě znepokojuje, je fakt, že se blížím více a více k místu, kde ona bydlí.

Což je sračka. Není to tak, že bych se s ní v tom velkém městě setkal.

Není to tak, že bych do ní vrazil.

V žádném případě.

Ale, co když možná chci?

Kroutím hlavou. Ne, nechci.

Co když vypadá dobře?

Co když se odstěhovala úplně?

Co když... má přítele?

Pevně svírám volant.

Přestaň s tím, ty idiote. Už se nemůžeš otočit.

Je jedenáct večer, setkám se s ním za hodinu na nějaké párty, kde zřejmě bude asi bilion lidí a nebudou tam žádní poldové, takže je to nejbezpečnější místo.

I kdyby tam byli policajti, jsem si jistý, že by byli zaměstnaní hledáním jointů, než dvěma voly, co si předávají krabici od bot.

Zastavuji před benzínkou, abych natankoval a koupil si sendvič nebo něco, zamykám za sebou auto.

Důvod, proč jsem v tomhle dobrý, je jednoduchý, protože na to seru. Nikdy nebude podezřívat člověka, který je v klidu jako já.

Jasně, jsem z ní nervózní jak kráva, ale to je jen pocit v žaludku, nepotím se nebo tak.

Sedím vzadu v autě a jím sendvič, než pokračuju v cestě.

O hodinu později jdu davem puberťáků, cítím se lehce v depresi, když vidím všechny ty šťastné sráče kolem sebe.

Taky bych měl být takhle bezstarostný.

Dávám si kapuci přes hlavu, když si všímám někoho, kdo připomíná typ osoby, které bych měl dát tu krabici. Dívá se na mě a zvedá obočí.

„To je ono?" ptá se, jeho hlas je hluboký, zní jako feťák, a přikyvuji, ujišťuji se, že mi nevidí do obličeje. Je oblečen celý v černém, paže má pokrytá tetováními a má černou čapku.

„Jo. Kód?" ptám se, nemůžu to dát jen tak někomu, kdo vypadá jako opravdový dealer.

„Francesco Dorelle."

Krátce přikyvuji, podávám mu krabici, načež on mi strká černý pytel.

Rychle jej otevírám, vidím hromadu bankovek a rychle se ujišťuji, že jsou pravé a ne falešné.

„Zbytek peněz bude převeden bankou," říká a znovu přikyvuji. Bylo mi řečeno, že od něj dostanu jen část peněz.

„Máš tři dny," říkám mu, než se otáčím a odcházím s pytlíkem.

Začnou se dít věci, jestli nedostaneme prachy do tří dnů a oni to vědí.

Vydechuji. Dobře, to je hotové, teď se musím, kurva, odsud dostat.

Očima projíždím velký dav a cítím úzkost, když jsem v davu.

Trochu se uvolňuji, když jsem venku. Je menší šance, že tady bude.

Botou kopu do kamínků, přičemž jdu, začínám přemýšlet o tom, jak dobré by bylo, kdybych mohl vytáhnout zbraň, která mě tlačila v kalhotách.

Zahýbám, jdu k supermarketu, jenž vypadá jako hovno; je lepší než náš, ale furt nic moc.

Všechno za posledních pár měsíců nebo jak dlouho to bylo, vypadá jako hovno.

Vzdychám, když vidím svoje auto, chystám se nasednout, šťastný, že odsud vypadnu, když slyším pláč a krev v žilách mi tuhne.

Na těle mi naskakuje husí kůže a přísahám, že se mi zastavuje srdce.

Nemůžu dýchat, nemůžu mrkat, nemůžu se pohnout a jsem jako přibitý.

Ne, ne, ne, znám ten pláč. Já, kurva, znám ten pláč.

Slyším to znovu a otáčím obličej za zvukem.

Než jsem si toho vědom, utíkám jako blázen, nekontroluji své tělo, nějaká síla mě pohlcuje a říká mi, co mám dělat. Nemůžu dělat nic jiného, než poslouchat.

Pro tohle jsem byl stvořen.

Tohle je moje poslání.

Chránit ji.

Celý můj svět se hroutí, když se setkávám s ledově modrýma očima poprvé od doby, co mi připadá jako věčnost, a s tím začínám znovu dýchat.

____________

JE TO TADYYYYYYYYYYY. Tak strašně moc jste mi chyběli. :'oooooo... 

Jak se vám tento díl líbí, jste spokojení? Co říkáte na Harryho? Na jejich shledání, i když ne asi úplně takové, jaké by si představovali... A co ten konec, panebože!

Teď se můžete spolehnout, že budu s váma do konce prázdnin, že díly budou vycházet pravidelně. A že jste nejlepší na světě.<3

Edited