Hopelessly His // h.s. (CZECH TRANSLATION)

XLIX

Harry

„Páni, tady je čurbes," šeptá Sophia, když vcházíme do domu, a můžu jen souhlasit.

Je tu bordel; je to tady naprosto vzhůru nohama. Je očividné, že se dovnitř dostali nějací hajzli skrze rozbité okno. Hádám, že to byli puberťáci, co neměli co dělat s časem.

Polykám knedlík v krku a ignoruji pocity, které mě zaplavují nad vidinou zničeného domova z dětství.

„Jsi v pořádku?" ptá se Sophia, prohlížející si mé oči a hladící mě jemně po tváři.

„Jo, stejně tady už nebydlím," odpovídám, rožínající světlo; není tady žádná elektřina, protože jsem očividně nezaplatil účet. „Je na hovno, že perfektně dobrý domov byl takhle zničený."

Když to říkám, dostávám nápad, ale ještě to Sophii neřeknu.

„Proč jsme vůbec tady?" ptá se a vzdychám.

Na co bych se měl vymluvit?

„Jen jsem to tady chtěl naposledy vidět," říkám, skuhrající uvnitř sebe nad tak pitomou lží.

Sophia na to skočí a přikyvuje hlavou.

Super, kde to je? Pokud to nikdo neukradl, myslím, že by to mělo být ve spodním šuplíku v mé ložnici.

„Jen se na něco skočím nahoru podívat, dobře?" říkám Sophii, která se pokouší dát hrníčky, které nejsou rozbité, zpátky do skříňky.

Ohlíží se na mě, přikyvující a jdu nahoru, spěchající do mého pokoje.

Není možné, aby čekala to, co se chystám udělat.

Děkuji bohu, když vidím, že horní patro je v podstatě nedotčené a že má ložnice je přesně v takovém stavu, v jakém jsem ji zanechal.

Usmívající se, vytahuji malou černou sametovou krabičku ze skříňky.

Rychle ji otevírám, abych se ujistil, že tam prstýnek pořád byl, setkávám se se stříbrným prstenem, na němž je malé modré srdíčko.

Byl drahý jak prase, zvláště kvůli vyrytým slovům, ale v tu chvíli, co jsem ho uviděl vedle náhrdelníku, který pořád nosí, věděl jsem, že ho pro ni musím koupit.

I když jsme si nebyli tak blízcí, věděl jsem, že byla výjimečná a že bude hrát v mém životě velkou roli. Úplně jsem si nebyl vědom toho, že ten prstýnek bude její zásnubní, ale co.

Od tvého anděla strážného

Přejel jsem po slovech, která byla na prstýnku, jenž jsem koupil před dlouhou dobou, než jsem schoval prstýnek do krabičky a tu jsem si schoval do kapsy.

„Je všechno v pořádku? Proč ti to trvá tak dlouho?" slyším její hlas za rohem a nakukuje dovnitř s baterkou na telefonu.

„Všechno je v pohodě. Chceš jít?" ptám se jí, děkuji bohu, že nevešla do pokoje o pět vteřin dřív.

Přikyvuje.

„Chceš si odsud něco vzít? Na památku?"

Uchechtnu se.

„Mám všechny vzpomínky, které potřebuji." Zubím se na ni, beroucí ji do náruče a opatrně s ní otáčející.

Směje se nejsladším smíchem, který jsem kdy slyšel, a pokládám ji na zem.

„Pojď, vrátíme se," šeptám ji do ucha a věnuju ji něžnou pusu.

***

„O bože, o bože, o bože." Sophia pevně zavírá oči a drží se mě za paži, jako by na tom závisel její život, když letadlo přistává.

Sedí vedle okýnka a trenér a její máma jsou řadu před námi.

Vzdychám a jemně ji poplácávám po hlavě a roztahuju od sebe nohy. První třída je o hodně lepší.

„Miluju tě, zlato, uvolni se, dobře? Čekáš mé dítě, nemůžu ti dovolit, aby ses takhle stresovala," říkám jí tiše, když letadlo vzlétává a jsme ve vzduchu.

Jen slabě přikyvuje.

Znovu vzdychám a připravuju se na Princezniny deníky, abych jí pomohl se trochu uklidnit. Bůh ví, že nám pořád zůstává sedm hodin letu.

O dvacet minut později usínám, poslední věc, co vidím, je, jak Sophia nakukuje na obrazovku přes mou paži.

„Harry, vzbuď se, potřebuju čůrat."

Probouzím se.

„Proč mě budíš?" skuhrám, zvedající hlavu z jejího klína.

„Harry, ležel jsi na mě a musím čůrat," vysvětluje lehce frustrovaněji a chápavě přikyvuji.

„Dobře, půjdu s tebou," říkám, vstávající a táhnoucí ji za sebou za ruku.

„Vím, jak použít záchod," kňučí, ale ignoruji ji.

Bůh ví, že nevěřím žádnému hajzlovi v letadle.

Škaredě se na mě dívá celou dobu, co čůrá.

„Nechápu, proč jsi na mě jednoduše nemohl počkat."

„Mám své důvody," říkám jí, sledující, jak se oblíká. „Potřebuješ pomoct?"

Dívá se na mě ještě škareději.

„Ne."

Nemůžu si pomoct, ale chechtám se nad její naštvaností.

„Fajn, jen se ptám."

O pár hodin později přistáváme v zemi, která nám je novým domovem a nikdy jsem necítil větší úlevu.

Tohle je moje příležitost na úplně nový začátek a tentokrát to nehodlám posrat.
______________

A je to tady! Je to zpátky! Jak moc vám chyběla Soph a Harry? :) <3

Edited