Hopelessly His // h.s. (CZECH TRANSLATION)

XXXII

Dave/Harry

Soudci UFC přišli o pět minut dříve, než měli, někteří se posadili, jiní stáli opření o zeď, ale všichni měli založené paže a vypadali, jako by jim to bylo jedno.

„Arnolde, doufám, že jsi nás tady nesvolal kvůli ničemu, víš, že nikdy na nic nemáme čas," říká jeden z nich, upřímně vypadá trochu znuděně a má úzkost se zvyšuje.

„Davisi, sklapni a věř mi, dobře?" říká trenér, vydechující krátce a dívající se na mě, usmívající se. „Pojďme, můžeme?"

Jít? Co to, kurva? Jít kam?

Mračím se.

„Kam?" šeptám trenérovi a věnuje mi divný pohled.

„Neřekl jsem ti to? Ou, musel jsem zapomenout, moje chyba. Za deset minut budeš bojovat s šampionem UFC, abys ukázal, že jsi dost dobrý a tak."

Zastavuji se v cestě.

„Já cože?" křičím. „Jak jsi mohl zapomenout mi tohle říct?"

Škaredě se na mě dívá.

„Ale, nedělej z toho povyk. Není to tak, že nevyhraješ."

Nevěřícně na něj hledím.

„Co tím myslíš? Samozřejmě, že nevyhraju! Mám bojovat s šampionem UFC!"

Soudci nám začínají věnovat divné pohledy, všichni z nich,= a kouč mi věnuje pohled, který říká, abych zmlknul.

Škaredě se na něj dívám, ale jsem ticho a pokračuji v cestě.

Kdo si, kurva, myslí, že jsem? Nějaký posraný profesionál? I kdybych byl, asi bych nevyhrál proti bojovníkovi v UFC.

Do prdele, asi mě v ringu zabije.

Polykám a sbírám sílu, kterou musím mít, abych šel k něčemu, co ze mě udělá největšího idiota.

„V jaké je kategorii?" ptá se jeden ze soudců a trenér odpovídá: „Střední váha."

„A jak je vysoký?" ptá se ten samý a nechávám trenéra, aby odpovídal.

„Šest stop."

„A s kým bojuji?" tážu se, bojím se odpovědi.

Další soudce se ke mně otáčí.

„Ou, Arnold ti to neřekl?"

Kroutím hlavou, koktá, neví, jak odpovědět na mou otázku.

„Hm, no, doufám, že to nebude velké překvapení, ale byl to jediný britský zápasník, který byl doma, a chtěl přijít."

Pořád nemám odpověď a to taky ovlivňuje tlukot mého srdce.

„Dobře, tak co je zač?"

Trenér přehazuje paži kolem mých ramenou.

„Michael Bisping. Bez obav, budeš v pohodě."

Mé nohy přestávají fungovat.

„Děláš si ze mě prdel."

To musí být nějaký odporný vtip.

„No, fakt bojuješ proti Michaelovi, ale když víme, jaká situace je, on na vrcholu a ty ještě nejsi ani v lize, no, dohodli jsme se, že pokud vydržíš deset vteřin, jsi tam." Další soudce se na mě usmívá.

Dobře, možná to není vtip a fakt bojuji s nejlepším šampionem v UFC ve střední váze.

Jak jsem se, kurva, do toho dostal?