Hopelessly His // h.s. (CZECH TRANSLATION)

XII

Otevírám vám dveře do světa fantazie, do světa fanfiction, do světa, kde zapomenete na vše, co se kolem nás aktuálně děje. Pojďte dál, pohodlně se posaďte. Můžete sedět tak dlouho, jak je libo. <3

_____________________

„Ahoj, zlato, jak se máš?" usmívá se na mě sladce Anne, když ji konečně poprvé vidím od doby, co jsem přijela do práce. Sklání se a pomáhá mi doplnit police.

„Mám se dobře. Opravdu dobře," odpovídám.

„Ou, má s tím Tom něco společného?" ptá se mě a můj úsměv mizí.

„Ne, vlastně, ukončila jsem to s ním," odpovídám. Co jsme se staly kamarádky, říkáme si hodně věcí, nemá potřebu mi šéfovat, je spíše jako moje máma.

„Ou. Upřímně, zlatíčko, jsem ráda. Zdáš se šťastnější, nebyl pro tebe dobrý," odpovídá upřímně a chechtám se nad faktem, jak snad nikdo neměl Toma rád.

„Ano, no, pamatuješ si toho kluka, jak jsem o něm někdy mluvila?"

„Toho, co jsi kvůli němu tolik brečela?"

„Ano, je zpátky," říká a její obličej se rozzařuje.

„Opravdu? Zlato, mám radost! Je tady? Je ve městě?" ptá se a přikyvuji. „No, řekni mi, jak vypadá, chci to vědět, kdybych ho kolem viděla. Taky bych ti mohla říct, kdybych viděla, že dělá něco, co by neměl." Mrká a skuhrám nad tou myšlenkou.

„Je opravdu vysoký, má hodně tetování a má tmavé kudrnaté vlasy a zelené oči. Je fakt krásný, takový bad boy," popisuju ho.

„Ou, zní krásně. Jak se jmenuje?" ptá se, zvedající mléko.

„Harry." Usmívám se, zvedající další karton, když slyším, jak něco padá na zem, otáčím se na Anne, oči má vykulené, pusu šokem otevřenou a mléko se válí na zemi, naštěstí se nevylilo.

„Jsi v pořádku?" ptám se, beru ji za rameno. „Anne?"

Třese se a kroutí hlavou, než se na mě dívá, bedlivě mi hledí do očí.

„Zlato-," začíná a polyká. „Je mi dobře. Všechno je v pořádku." Usmívá se, ale znám ji moc dobře, takže vím, že to není upřímné.

„Seš si jistá? Tady, měla by ses posadit-."

„Je mi dobře," přerušuje mě a sklání se pro mléko, které spadlo, pokládající jej do police. „Dej mi minutku, dobře? Dodělej to, pak musíme doplnit uličku s hygienou."

Pak odchází dozadu, zatímco tam zmateně stojím. Co se to stalo?

Byla v pohodě a pak...

Kroutím hlavou, je v pořádku, na tom záleží, ne?

Bzučí mi mobil a sahám pro něj do kapsy, vytahuji ho a zpráva od Harryho mě nutí se usmát.

Už mi chybíš. Dostaň tvůj krásný zadek domů.

Odpovídám.

Pracuju, ježiš. Nemůžeš se na chvíli zabavit?

Strkám si mobil zpátky do kapsy, ale o půl minuty později znovu bzučí.

Očividně ne. Odcházíš z práce.

Zvedám nevěřícně obočí. To nenapsal.

Prosím? Rozhodně ne.

Ani se neobtěžuji odložit mobil a čekám na jeho odpověď, která přichází krátce jako ta předešlá.