Hopelessly His // h.s. (CZECH TRANSLATION)

XI

„Víš, je jedna pověra, kterou mám ráda. Je docela krátká," začínám a Harry mručí.

„Fakt? Řekni mi o ní."

Vzbudili jsme se před hodinou, vyčistili jsme si zuby, zase jsme měli sex v koupelně, zatímco jsme se sprchovali, a posnídali jsme.

Harry má záda plné škrábanců a cítím se hrozně a asi stokrát jsem se mu omluvila, ale říká, že mu to přijde sexy a odmítá si obléct tričko.

Taky jsem ráno našla svůj krk plný cucfleků, když jsem se podívala do zrcadla, ale když jsem mu to řekla, jednoduše se uculil a řekl, že teď všichni budou vědět, že jsem zadaná.

Převrátila jsem oči a odporovala jsem tím, že si budou myslet, že jsem děvka, ale jednoduše přetočil oči a změnil téma k Wolfiemu.

Oba jsme věděli, že si musíme promluvit o našem vztahu, ale oba jsme to nechávali na později.

Teď jsme na houpačce na dvorku, on sedí a má hlava je v jeho klíně, přičemž se jemně pohupujeme.

Hraje si s mými vlasy a dívám se do dálky, na trávu a pak na stromy, které se rozprostírají do lesíku.

Náš dům je na konci města, lesík je kousek. Obvykle o víkendech jsem tam chodila a trávila jsem tam hodinu kvůli Wolfiemu, který to tam miloval.

„No, pojednává to o Diovi, který stvořil lidi. Říká se, že původně lidi měli čtyři ruce, čtyři nohy a hlavu se dvěma obličeji."

„To je děsivé jak cyp."

Převrátila jsem oči, nutící se neusmívat.

„No, pak je Zeus rozdělil na dvě kreatury, protože se bál jejich síly. Poté, co to udělal, odsoudil je, aby se navzájem hledali." Dokončila jsem. „Vždycky jsem to milovala."

„Je to hezké," odpovídá a začíná něco hledat v kapsách. „Škoda, že to není skutečné."

Mračím se.

„Ticho. Mohlo by. Nekaž mi můj pěkný příběh."

Mračím se ještě více, když vidím, že z kapsy vytahuje cigarety.

Dívám se jinam. Nějak jsem zapomněla na jeho hnusnou závislost.

„Co se děje?" ptá se.

„Nic," šeptám. Nechci se s ním hádat. Zrovna jsem ho získala zpátky. Trochu.

Vzdychá.

„Víš, že kouřím."

Jen přikyvuji, pořád se dívám bokem.

„Jen to nenávidím. Je to pro tebe špatné a nutí mě to, abych se cítila, že se o tebe dobře nestarám."

Mračí se.

„Proč bys měla potřebu se o mě starat?"

„Protože tě miluju. Když někoho miluješ, znamená to, že se o něj staráš," vysvětluji a chvíli je ticho.

Najednou vzduch už není tak uvolněný jako předtím.

Po chvíli si povzdechuje.

„Kdybych přestal kouřit, vzala bys mě zpátky?"

Sedám si, oči mám vytřeštěné.

„Cože?"

„Chci tě zpátky," říká, zastrkující mi vlasy za ucho. „Jsem naprosto do tebe zamilovaný a víš to. Zkusil jsem bez tebe být a... nefungovalo to. Nemůžu bez tebe žít, protože pokud tě nemám, nemám nic, ty uplynulé měsíce to jen dokazují."