Hopelessly His // h.s. (CZECH TRANSLATION)

XIV

Harry

Noc kolem nás probíhá, když uháním pryč. Pořád nemůžu pochopit, že ta žena je moje matka.

Živá a zdravá, ale dovolil jsem si věřit, že je mrtvá.

Zavírám oči a otírám si obličej. Zničila mi život.

„Nemyslíš si, že to bylo trochu... hrubé?" ozývá se hlas vedle mě a skoro sjíždím ze silnice.

Letmo se na ni překvapeně dívám.

„Co?! To nemyslíš, kurva, vážně."

„Jen říkám. Zdála se být docela zničená z tvého chování, Harry," brání ji dále.

Skuhrám.

„Nemůžu, kurva, uvěřit, že ji bráníš. Ta žena mi zničila život, Soph! Musel jsem se naučit žít sám od šestnácti! Moje rodina mě nenávidí, protože si myslí, že jsem je zabil! Skoro jsem šel kvůli ní do vězení! Víš, jak moc jsem se zkurvil kvůli té ženské?! Jak moc jsem brečel?! A ty ji bráníš?" zajíždím k Sophii na příjezdovou cestu a opírám si hlavu o volant, když parkuji.

Slyším, jak vedle mě vzdychá a pak cítím její jemnou ruku na zádech.

„Omlouvám se, chápu, co tím chceš říct. Zdála se mi opravdu smutná, nevím. Nechápu, že by moje milá šéfka udělala něco takového."

Chrochtám.

„To proto, že vždycky ignoruješ tu špatnou stránku v lidech. Někteří jsou hajzli a s tím nemůžeš nic dělat."

Myslím, že převrátila oči, ale nechávám to být. Pro teď.

„Co mám dělat? Jak se mám v práci chovat?"

Trhám hlavou vzhůru. To nemůže myslet vážně.

„Řekni mi, že si děláš srandu, prosím. Řekni mi, že nemyslíš vážně, že se tam k té děvce vrátíš."

Kňučí nad tou krásnou přezdívkou a dívá se jinam, říkající mi, že to je přesně to, co chce udělat.

„Sophie, seru teď na tvoji práci. Už pro ni nepracuješ." Pokouším se dostat skrze její tvrdou lebku, ale vím, že se mi to tak snadno nepovede.

Znovu vzdychá a bere za kliku.

„Podívej, nechám tě vychladnout, dobře? Zítra mám opravdu důležitý test a musím se ještě trochu učit. Budeš spát u mě nebo-."

„Ne, zůstanu v hotelu." Musím vychladnout.

Polyká a na okamžik tiskne rty na mé.

„Prosím, prosím nedělej nic hloupého. Sotva jsem tě získala zpět," říká a přikyvuji krátce, pak sleduji, jak vystupuje z auta, a čekám, dokud nevejde domů.

Když je doma, vzdychám a znovu si třu obličej. Neměl bych, ale... opravdu potřebuji pár drinků.

Nemám v hlavě nic jiného, než matku a jak moc ji chci praštit do obličeje.

Ženy. Naprosto mě zničily.

S rychlým rozhodnutím a s vinou a zlostí v mysli jedu k nejbližšímu baru.

O pár panáků později a už zvrácené mysli mi začíná zvonit mobil.

Sakra, to je asi ona. Co mám dělat?

Roztřesenýma rukama vytahuji mobil z kapsy a překvapivě to není ona.

Je to Greyson.

Zvedám to a zvedám si mobil k uchu.

„Proč mi, kurva, voláš?" skuhrám.

„Zavři tu tvojí ubohou držku, Stylesi. Musím tě vidět. Přijď do lesa."

Převracím oči.

„Nep, sorry, teď nemůžu."

Slyším, jak se zhluboka nadechuje.

„Slyšel jsem, že ses zase začal vídat s tvou holkou. Mohl bych dokončit, co jsem začal před několika měsíci."

Převracím oči.

„Tohle na mě neplatí, blbečku. Už nejsme spolu. Nevím, kde jsi slyšel tuhle posranou novinku, ale pleteš se."

Nemůže vědět, že jsme spolu.

„Blafuješ, Stylesi. Jeden z mých kluků je její spolužák. S ohněm bych si nezahrával. Přijdeš, kurva, tady?"

Zatnul jsem zuby a sevřel jsem mobil pevněji, okamžitě jsem věděl, kdo to je. Samozřejmě, že by ji nikdy nespustili z očí, i když jsme skončili. A co je lepší, než mít svého chlapa u ní tak blízko, jak to jen jde?

„Tom," řekl jsem skrze zatnuté zuby a Greyson se začal smát.

„Vím, že jsi ve Spokane. Máš tři hodiny, abys sem dorazil." Pak zavěšuje a házím skleničkou o bar.

Bez jiné možnosti vstávám, nasedám do auta a jedu zpátky do toho posraného města.

_______

Doufám, že už ve škole nedostáváte tolik zabrat. Každopádně za sebe musím říct... chodilo se mi líp z práce, když všichni ti malí smradi seděli doma a nejezdili MHD... :D

Edited