Hopelessly His // h.s. (CZECH TRANSLATION)

XXX

Harry

Dobře, tohle místo je děsivé jak cyp, myslím si, když následuji trenéra na místo, co vypadá jako opuštěná kancelář v Londýně, půl hodiny od posilovny.

Na cedulce na dveřích je „zavřeno", ale očividně to je vždycky.

„Omlouvám se, máme zavřeno," říká žena asi okolo třicítky na recepci a věnuje nám falešný úsměv.

Arnold vzdychá.

„Neříkejte mi, že mě nepoznáváte, slečno Middletonová."

Žena mžourá očima a soustředí se na jeho obličej, pak si očividně uvědomuje, s kým mluví, protože se její obličej rozsvítí.

„Ou! Omlouvám se, pane McCauley! Víte, musíme být opatrní, když nás policie sleduje. Jste tady za panem Stevensem, správně?"

Trenér přikyvuje.

„Jop. Máme něco na práci," říká a recepční přikyvuje a vchází do prvních dveří po její levé, zatímco přemýšlím, jak by je policie nesledovala, když říkají, že mají zavřeno a recepční uvnitř pracuje.

Proč by pracovala, kdyby bylo zavřeno?

Bože, doufám, že tenhle blbý hajzl neposere mou novou identitu.

Arnold si musel všimnout mého napnutého postoje, když se na mě usmívá.

„Bez obav, nemusejí se tak zdát, ale jsou kurevsky dobří. Doslova je nikdy nechytili."

„Doufám, že nebudu první," mumlám si pro sebe a věnuji divný pohled recepční, která se vrátila.

„Pan Stevens na vás čeká." Usmála se, dívající se přímo do mých očí a potáhla si košili, aby odhalila více ze svého poprsí.

Převrátil jsem oči a následoval jsem trenéra do temné místnosti.

Je tu velmi špatné světlo a nepořádek jak cyp, a na okamžik mě zajímá, jestli je ten vůl slepý, že nevidí takový čurbes nebo je dost znechucen, aby takhle žil.

„Ahoj, Arthure!" vstává a potřásá si s trenérovou rukou, pak jí nabízí mně, ale nechávám své ruce v kapsách.

Mimochodem tohle plešaté prase vypadá, že masturbuje každou noc; ani náhodou se ho nedotknu.

„No, posaďte se," říká trapně, stahující paži, a trenér se na mě škaredě dívá.

Sorry not sorry.

Arnold si sedá a vzdychám, nesnáším si sedat na staré židle, ale trochu se bojím trenéra, kdybych to neudělal.

Nechci, aby mě nutil běžet půl hodiny, jako to udělal naposled, když si myslel, že jsem byl příliš hrubý.

„Ahoj, Petere, máme další problémovou duši, která potřebuje smazat svou minulost." Usmívá se trenér na to tlusté prase a okamžitě začíná přikyvovat.

„Dobře, ano, ano, takže nová identita, dobře?" ptá se a oba přikyvujeme. „Chceš to základní? Nový rodný list, novou občanku, nový řidičák?"

Kouč se na mě dívá.

„Ano, myslím si, že je to všechno," říkám.

„Tvoje nové jméno?" ptá se prase a zamyšleně se koušu do rtu.

Chci něco, co zní trochu super, ale ne neobyčejně.

„Možná Michael?" ptám se. „Nebo Dave. Dave Harry Williams."

Asi jsem měl o tom více přemýšlet, než jsem tady došel, ale zní to docela dobře a Sophia Williamsová nezní taky špatně.

Zatraceně, Harry, opravdu potřebuješ přestat takhle přemýšlet.

Trenér přikyvuje.

„Jo, to zní dobře."

To tlusté prase na druhé straně stolu se dívá na nás oba a začíná přikyvovat.

„Dobře, jo. Další boxer?" usmívá se hnusným úsměvem a nic neříkám. Jen čekám, až kouč řekne „ano".

Nemůžu se dočkat, až opustím tohle posrané místo.

„No, dokumenty by měly být hotovy za půl hodiny. Počkáte tady nebo se vrátíte?" ptá se a okamžitě odpovídám, takže trenér nebude mít žádnou šanci říct tady.

„Vrátíme se." Už vstávám, když říkám tyhle slova, a vidím, že trenér naštvaně taky vstává.

„No, hádám, že se uvidíme za půl hodiny, Petere."

Nečekám na něj a jdu ven, vytahující cigarety a zapalující si.

Kouř je skvělý, jakmile naplňuje mé plíce, a pokouším se nemyslet na to, že je to další věc, na které jsem závislý.

Když tohle celé začalo před dvěma týdny, neochutnal jsem alkohol. Obtěžovalo mě to a ruce se mi sem tam třásly každý den. Je to strašné, ale nemůžu přestat na to myslet, jako na zbytek mých závislostí, Sophia je ta, která mě nejvíce mučí.

„Budeš toho muset nechat, víš to, že?" říká trenér, když se ke mně připojuje a kýve hlavou k cigaretě v mé puse.

„Jo, jo," odpovídám, neposlouchám ho a mračí se na mě a vytrhává mi cigaretu z ruky, házející ji na podlahu a šlapající na ni.

„Musíš mě, kurva, poslouchat, když s tebou mluvím. Dej mi ten zbytek," naléhá.

„Cože? Ne, kurva." Ochranitelsky pokládám ruku na krabičku a zvedá obočí.

„Dobře. Tak si trénuj sám," říká a odchází, nutící mě převrátit oči.

Drama královna.

„Fajn! Tady, vezmi si to ode mě!" křičím a házím k němu krabičku.

Rychle ji chytá a špulí rty.

„Snažím se ti pomoct."

„Chápu to! Ale nemůžeš čekat, že se všeho najednou vzdám! Jsem jenom člověk!" křičím naštvaný na celý posraný svět a vybíjím si to na něm.

Je to špatné, já vím, ale nemůžu tomu pomoct.

„No, musíš!" ječí zpátky, teď je na mě naštvaný. „Nemůžeš být v tomhle slabý, Harry! Požvýkají tě a vyplivnou."

„Nejsem slabý!" křičím třikrát hlasitěji, než očekávám.

Nejsem, kurva, slabý.

„Ano, jsi a víš to! Jen se schováváš za silnou masku a to si už moc déle nemůžeš dovolit. Tyhle věci-." Štěrká cigaretami v ruce. „Tyhle tě dělají slabším. Nedovol jim to. A neřvi na mě."

Škaredě se na něj dívám a bez dalšího slova nasedám do auta, rozhodující se to nekomentovat. Jako posrané děcko si zakládám ruce na hrudi a dívám se vpřed, když si sedá vedle mě do auta.

„Dej mi tvůj mobil. Máš nad čím přemýšlet," říká a zvedám obočí.

„Prosím?"

„Řekl jsem, dej mi mobil nebo ve vteřině, kdy vejdeš do posilovny, budeš běhat dvě hodiny a seru na to, jestli zítra neprojdeš, protože nebudeš dostatečně vytrénovaný. Pořád tě mám co učit. A víš, že na to nebude čas, jestli tak dlouho budeš běhat."

Zvedám obočí nad jeho drzostí, ale dávám mu mobil a skuhrám, když strká můj značkový mobil do zaprášeného kaslíku jeho range roveru.

Ten hajzl.

________

Překvápení!!! Jsem takový mamlasko, že jsem zapomněla na díl ve čtvrtek a vlastně jsem na to přišla.:DD Tak ať nám to hezky všechno sedí, dva díly po sobě! :)

Jak se vám líbí Harryho nové jméno? Pff.:DDD

Edited