Hopelessly His // h.s. (CZECH TRANSLATION)

IV

Sophie

„Donesl jsem ti náhrdelník," říká.

„Ty cože?" zvedám překvapeně obočí. Proč by mi kupoval náhrdelník?

„Donesl jsem ti náhrdelník," opakuje s malým úsměvem.

„Cože? Kdy? Kde jsi byl?" jeho zelené oči se dívají jinam a škrábe se na krku, jasně o tom nechce mluvit.

Jsem tak bezradná.

„To ti nemůžu říct," říká, jeho jemné rty se do mě zabořují.

„Co myslíš tím, že ty mi to nemůžeš říct?" ptám se dále, zabořuji ruce do jeho kudrlin.

Harry funí.

„Nemůžu ti to říct, je to... Můžeme si, prosím, o tom promluvit později? Opravdu ti ho chci dát." Funí a usmívá se.

Zvedá mě na nohy, jeho prsty cestují po mé kůži, kde pokládá náhrdelník s modrým přívěskem srdíčka.

Prsty nepozorně přejíždím po srdíčku na svém krku, zatímco se ztrácím v myšlenkách.

Týden utíká rychle, jako vždycky a zase je pátek. Zvuk zvonícího mobilu mě vytrhává z myšlenek, vzdychám a zvedám hovor.

„Ahoj, zlato," ozývá se známý hlas na druhé straně.

„Ahoj, Tome."

„Seš si jistá, že nechceš jít se mnou dneska na tu párty?" ptá se.

Ve vedlejším městě se koná párty a Tom mě prosil, abych šla s ním, ale neměla jsem náladu a musela jsem se učit matiku.

V pondělí mám test z matiky, nezbývá mi moc času.

„Ne, promiň. Můžu pro tebe přijet, abys neřídil opilý," říkám mu, cítím se špatně, že s ním nejdu.

„Jo, to by bylo fajn. Pokud ti to nevadí, půjdu, dobře?" ptá se.

„Jo, jasně. Bav se." Usmívám se a loučím se. Jen proto, že nechci jít na párty, neznamená, že on taky nepůjde.

Vzdychám a seskakuji z postele, abych si vzala sešity do matiky.

Za dvě hodiny je matika zapomenuta a usínám na sešitech.

***

Píp, píp, píp.

„Ugh, sklapni," skuhrám, natahuji ruku, abych umlčela ten otravný zvuk, ale Tomovo jméno na zářivé obrazovce mě zastavuje.

Sakra, zapomněla jsem ho vyzvednout.

„Kde jsi?" jeho hlas naplňuje mé ucho, když to zvedám, jeho slova jsem matná.

Je opilý.

„Omlouvám se, usnula jsem. Už jedu," říkám mu a zavěšuji, spěchám do auta.

Sonia se dívá na televizi, když kolem ní spěchám, tázavě zvedá obočí.

„Usnula jsem a zapomněla jsem vyzvednout Toma. Můžu si vzít tvoje auto? Díky," spěchám a beru klíčky, zatímco Sonia jednoduše kroutí hlavou a dále se dívá na telinu.

Zavírám dveře a nastupuji do auta, říkám si, abych byla opatrná, protože tohle auto není moje a protože jsem dostala řidičák teprve před měsícem.

S tím vyjíždím do města, kde se ta velká párty koná. Asi tady přijeli i lidi z jiných států, aby tady mohli být, takže vím, že tam bude dost narváno.

S tím volám Tomovi.

„Ahoj, mohli bychom se sejít u supermarketu? Nevím, jak tě jinak najít," ptám se ho a vzdychá.

„Jasně. Jsi blízko?"

„Jop, budu tam za pět minut," říkám mu.

„Dobře. Uvidíme se. Miluju tě," říká.

„Uvidíme se," odpovídám rychle a zavěšuji, zatáčející.

Kolem mě jsou všude auta a hlasitá muzika plní noční vzduch. Pár puberťáků klopýtá kolem mě, připomínají mi, jaká bych měla být.

Nacházím malé místečko, skoro až příliš malé na auto, blízko supermarketu, vystupuji a jdu ke vstupu budovy.

Místo je docela klidné, více než bych čekala a můj strach ze tmy se mi začíná pomalu vkrádat do kostí.

Ochranitelsky objímám sama sebe, rozhlížím se, ale nikde Toma nevidím.

Vzdychám, začínám si hrát s malým kamínkem na chodníku, když se kolem mě náhle omotávají zezadu dvě paže a hlasitě křičím.

„Šš, zlato. To jsem jen já," říká mi Tom do ucha a lehce se uvolňuju.

„Vyděsil jsi mě!" hubuju jej a pokouším se ho odtlačit, ale jeho paže mě nepouštějí a začíná mi na krk umísťovat mokré polibky. „Co to-," začínám se ptát, ale umlčuje mě a najednou se cítím nepříjemně.

Hodně nepříjemně.

Jeho rty se přesouvají k mému ušnímu lalůčku, kde začíná cucat, a zavírám oči.

„Tome, přestaň, prosím. Jsme ve společnosti."

Odfrkuje si.

„Jo, jasně. Nejsi do mě, nelži mi." Vydechuje odér alkoholu a bolí mě srdce.

Pokouším se od něj odtáhnout, ale jeho stisk jen zesiluje, když se s námi přibližuje do tmavé uličky.

„Co to děláš? Pusť mě!" protestuji.

„Ale no tak. Jsem to jen já. Chci se trochu líbat," říká, když se jeho ruka začíná přibližovat k mému prsu.

Cítím se naprosto beznadějně. Jsem příliš slabá, abych ho odtlačila, a sama ve tmě.

„Tome, přestaň, prosím. Prosím tě. Tohle nejsi ty," říkám, v očích se mi začínají hromadit slzy.

„Nedělej z toho vědu. Jsem tvůj zasraný přítel a nemůžu se tě ani dotknout? Do prdele s tím." Šklebí se a chytá mě za prso, přiškrcený výkřik uniká z mých rtů.

„Nechci to," šeptám, ale ignoruje mě a dále se mě dotýká, jeho druhá ruka sjíždí k jihu.

„Jsi tak sexy, zlato. Byla by fakt škoda, kdybych plýtval tímhle krásným tělem, protože jsi měla přítele, na kterého nemůžeš zapomenout," říká, dělá mi na krku cucflek a cítím potřebu vydrhnout si krk mýdlem. „Byl jsem tak trpělivý," říká a kroutím hlavou. „Už nemůžu déle čekat."

Hlasitě křičím, když jeho ruka doráží do cíle, mé soukromé místečko.

Pevně zavírám oči, nechci z toho nic vidět, ale znovu je překvapeně otevírám, když slyším, jak je ze mě serváno triko.

Pak si uvědomuji, že jsem zrazena člověkem, o kterém jsem si myslela, že bych mu mohla věřit v nejkrutějších časech, vidím něco v dáli, na druhé straně uličky.

Tmavě hnědé kudrliny a smaragdově zelené oči.

__________

Dílek z dovolenky, na kterou nikdy nezapomenu. <3

P.S. 8.3.2021: Jedna z posledních dovolenek, na které jsem byla, než přišla ta hnusná korona...

Edited