Hopelessly His // h.s. (CZECH TRANSLATION)

XLIII

Harry

Pneumatiky mého auta piští, když rychle sešlapuji brzdu před Sophiiným gynekologem. Od doby, co mi řekla, že je těhotná, obával jsem se toho. Co když jí nebo tomu miminku ti hajzli doopravdy ublížili? Neměli jsme to jak jinak zjistit, kromě toho, že bychom zašli k její gynekoložce na kontrolu a čím dřív to bude hotové, tím líp.

Je to docela v prdeli, ale trochu se na to miminko těším a bolelo by to jako kráva, kdybychom o něj přišli. Ta představa, že bych ji měl s miminkem v Londýně a probouzel se každý den, se mi usídlila v hlavě a udělal bych cokoli, aby se to stalo; teď o to nemůžu přijít.

Přes všechny ty vzestupy a pády, co jsme měli, přes všechny ty hádky a rozchody, vím, že tentokrát budeme držet při sobě. Pokud ne jeden pro druhého, tak to uděláme pro dítě.

To je další úžasná věc, kterou tu děcko přináší; Sophia bude se mnou. I kdybych to posral, což asi udělám, i když se pokusím to neudělat, bude se mnou, protože ji znám moc dobře na to, abych věděl, že bude trpět celý život, pokud bude věřit, že se její dítě má dobře.

Je to jeden z důvodů, proč ji tak moc miluju.

„Připravená?" ptám se a usmívá se, přikyvující, i když vím, že musí být nervózní stejně tak, jako já, jestli ne více.

Společně vcházíme do čekárny ruku v ruce a jdeme přímo k sestřičce.

„Potřebujeme urgentní prohlídku od její doktorky," říkám a usmívá se.

„Samozřejmě. Jen se posaďte v čekárně a brzy budete vyzváni," říká a vzdychám.

„Není možnost, že by nás doktorka vzala hned teď? Je to trochu urgentní." Skoro ji prosím a kroutí hlavou.

„Ne, omlouvám se, nebylo by to fér vůči ostatním čekajícím." Usmívá se, její úsměv pomalu mizí a jsem připraven přistoupit k plánu B a být méně milý, ale cítím, jak Sophiina ruka mačká mou a její oči mě prosí, abych nedělal scénu.

„Počkáme, je to v pořádku," mumlá k sestřičce s úsměvem a v duchu skuhrám.

Táhne mě s sebou, abych se posadil.

„Fakt jsem kurevsky nervózní, Sophie. Nemůžu déle čekat. Chci říct, co když to není v pohodě? Nebo-," kňučím, ale zastavuju se, když vidím, jak polyká.

Její oči posmutňují.

„Nemluvme o možnostech, prosím. Bude v pořádku."

Vzdychám a mačkám její ruku.

„Kdo o tomhle ví? O miminku?" ptám se jí.

„Máma, Gemma, Liam a to je všechno," odpovídá.

„Co tvůj táta?" ptám se na toho hajzla. Jestli o tom neví, pokusí se mě zabít, když ji přivedu domů.

Pomalu kroutí hlavou a vzdychám.

„Kurva, teď mě bude nenávidět ještě více."

Pokládá ruku na mou a dává mi na čelist pusu.

„Asi jo, ale to je jedno, protože brzy odjedeme."

„No, technicky ti ještě není osmnáct. Myslím, že by tě mohli zastavit, kdyby chtěli," říkám a kouše se zamyšleně do rtu.

„Myslíš, že by to udělali?" ptá se a krčím rameny.

„Nemám ponětí, doufám, že ne."

Zamyšleně přikyvuje, její mysl se odsud vzdaluje. Prohlížím si vzdálený pohled v jejích jasně modrých očích a vypadá naprosto nádherně.

„Watsonová," volá doktorka z ordinace a dívá se na mou holku, naznačující jí, aby šla dovnitř. „Pojďme se podívat, jestli je všechno v pořádku."

Vstává a vstávám s ní, vcházející se Sophií dovnitř. Její gynekoložka mi věnuje divný pohled.

„Vy jste otec?" ptá se a přikyvuji.

„Dobře, jinak byste musel počkat venku. Znáte se mi divně povědomý, znám vás?" zužuje na mě oči a v duchu skuhrám.

„Jsem zápasník UFC, ale můžeme to, prosím, trochu urychlit? Jsme trochu nervózní," říkám a zvedá obočí.

„Ou, samozřejmě, samozřejmě. Tady, lehněte si, slečno," poroučí a Sophie si zahanbeně lehá na úzké zelené lehátko, na tváři má nepohodlný výraz, takže jdu vedle ní a beru ji za ruku.

Doktorka zvedá její triko lehce, aby odhalila její břicho, pak se ho začíná dotýkat a tlačit na něj, ptá se jí, jestli cítí nějakou bolest, na což odpovídá s ne.

„Žádná bolest, to je dobré. Plod není dost velký, aby byl vidět přes obvyklý ultrazvuk, takže budeme muset přejít k možností B, což je zavést vám malou kamerku. Bez obav, nic neucítíte." Usmívá se a Sophie přikyvuje s falešným úsměvem, ale vidím, jak jí z obličeje mizí barva a pevněji mě svírá. „Požádám vás, abyste se svlékla a oblékla si tuhle zástěru a hned se vrátím." Vložila mi župan do ruky. „Pomozte jí, prosím," říká mi a odchází.

Sophie vydechuje, když jsme sami, vzhlížející na mě.

„Dobře, všechno bude v pohodě."

Nuceně se na ni usmívám.

„Samozřejmě, pojď, převlečeme tě."

Pomáhám jí svléct oblečení a pokouším se nezírat na její tělo, které jsem tak dlouho neviděl.

Rychle na sebe obléká župan, zatímco fantazíruju nad tím, jak budeme zase sami, takže budu moct unést její tělo.

Doktorka se vrací s malou kamerkou na nějakém kablíku nebo co to je za hovno, a když to do ní zavádí, Sophie překvapivě nevydává žádný zvuk a zdá se být v pohodě.

Na monitoru vedle doktorky je obraz kamerky a brzy je na něm něco tmavšího.

Doktorka se usmívá.

„Podívejte, vidíte tady tu malou věc?" ukazuje prste lm na lehce tmavší věc. „Tohle je vaše děťátko. Ráda vám oznamuji, že vaše děťátko si pořád bezpečně žije ve vaší děloze, slečno Watsonová."

Oba úlevně vydechujeme a skláním se, abych jí dal pusu na tvář.

„Chcete, abych vám to vytiskla?" ptá se doktorka a oba zároveň přikyvujeme.

I když vím, že jsem si oddechl, radost v mých žilách mě děsí do morku kostí.

O pár hodin později stojíme před domem jejích rodičů, nemůžu si pomoct, ale přeji si, aby mnou kolovala stejná radost, ne nervy drásající nervozita, kterou cítím.

A zvláště ne ten šok, který mě zastavuje nad mou tchýní a mým trenérem nad ní v obýváku na gauči.

___________________

Dala jsem si šlofíka a teď vůbec nevím, co bych řekla, jen to, že je čtvrt na osm, jsem hrozně unavená.

A taky abyste se podívali na můj nový příběh se Zaynem s názvem Devil's Play, který najdete na mém profilu, nebo v reading listu "příběhy od gayboyharry". Taky mi jednoduše můžete napsat, kdybyste nemohli najít ten příběh nebo předešlou a následující knihu. No, jednoduše mi můžete napsat kdykoli.:D