Hopelessly His // h.s. (CZECH TRANSLATION)

XLVII

„Nemůžu uvěřit, že se stěhuju do UK," mumlám si pro sebe tiše po padesáté, přičemž si balím tašky.

Harry vzdychá a vstává z postele, jdoucí ke mně zezadu. Omotává kolem mě paže, pomalu hladící mé bříško.

„Podívej, jestli to nechceš...," začíná, ale otáčím se, pokládající dlaně na jeho ramena.

„Ne! Chci to, je to jen trochu... děsivé. Celý život jsem žila v Americe, nikdy jsem neodjela, je to poprvé, nikdy se nevrátím. Vždycky jsem si ráda představovala Londýn a anglické filmy, její kulturu, ale co kdybych to všechno nenáviděla, když bych to viděla na vlastní oči?" vydechuji úzkostlivě. „Z toho jsem trochu nervózní."

Harry špulí rty.

„Moc o tom přemýšlíš," rozhoduje, zastrkující mi vlasy za ucho.

„Ne, jen jsem nepřipravená a nemám ráda, když jsem nepřipravená," říkám, zvedající obočí a Harry jemně mručí.

„Myslím, že potřebuješ pomoct," šeptá, dávající mi na líčko pusu, rukama mě drží za obličej.

„Tvojí pomoc? Co tím myslíš? Víš, že jsi v balení strašný-." Lapám po dechu, když jeho pusa útočí na mé místečko na krku.

„Nemluvil jsem o balení, zlato. Myslím, že se potřebuješ trochu uvolnit a prostě ti s tím pomůžu," šeptá mi do ucha, pomalu mi stahuje ramínko podprsenky a s tím se odevzdávám.

Pravda, dokáže mě uvolnit jako nic jiného a jen o pár minut později se mé tělo třese slastí, když jsem poslána až ke hvězdám.

„Tady, teď se neboj a na chvíli si odpočiň. Já to hovno dodělám," říká mi a jen něco mumlám a šeptám: „Jsi ten nejlepší přítel na světě."

Minutu sleduji, jak mi strká oblečení do kufru, než usínám.

***

„Zlato, vstávej." Cítím, jak se mnou někdo lehce třese a mručím, otáčející se od toho bastarda, co se mě pokouší vzbudit. „No tak, nedělej mi to těžké." Slyším slabě v pozadí, připravující se na pokračování ve zpívání s mou oblíbenou kapelou na stagi.

„Is your heart taken? Is there somebody else on your mind? I'm so sorry, I'm-."

„Co to, sakra?!" křičím nahlas, dívající se s vykulenýma očima na mého kreténského přítele, který se směje jako šílený.

„Promiň, nemohl jsem vystát to tvoje zpívání." Zvedá na obranu ruce, když si naštvaně utírám z obličeje vodu.

„Takže jsi mi musel vylít do obličeje vodu?! A o čem to mluvíš?" křičím na něj, jsem ještě naštvanější, protože se mi směje.

„Ou, zpívala jsi hovno od té skupiny, nechápu, proč je máš, do prdele, tak ráda-."

Přerušuji ho.

„Oni jsou nejlepší kapela na celé planetě a ty nemáš absolutně žádný důvod říkat jim hovno. Budu je dál poslouchat, a jestli ti to vadí, můžeš jít," hartusím tiše jako vždycky, když řekne něco proti mé oblíbené kapele.

Teď vstávám naprosto naštvaná na Harryho, který pořád bojuje se smíchem.

„Promiň, zlato, už to znovu nebudu vytahovat, dobře?" omlouvá se a škaredě se na něj chvíli dívám, než vzdychám a jdu ho obejmout.

„Neurážej je, víš, jaká jsem, když něco na ně někdo řekne," říkám a on přikyvuje.

„Jo, jo, už jim nebudu říkat hovno, i když to přesně jsou," říká a začíná se smát, přičemž ho zasahuju do žeber. „Pojď, půjdeme dolů, čekají na nás. A hlavu nahoru, tvůj táta za chvíli přijde," říká Harry a dívám se na něj.

„Jo? Máma mu volala?" ptám se ho a přikyvuje.

„Jo, je čas, abychom mu všechno řekli," povídá Harry a souhlasně přikyvuji.

Rozhlížím se po pokoji a vzdychám.

„Co se stane s tímhle domem, když budeme pryč?" ptám se Harryho a krčí rameny.

„Slyšel jsem, že ho tvoje máma nechá tátovi, aby tady bydlel," povídá mi.

„To je dobře. Ztratí nás, nemůžeme mu taky vzít domů," říkám s povzdechnutím. Doufám, že ty novinky vezme dobře.

Navzdory našemu vztahu za poslední rok, pořád je to můj táta a miluju ho.

„Pojď dolů," říká Harry po chvíli a jemně mě vyvádí z mého starého pokoje.

Jdu ke schodům, nechávající pokoj za sebou.

Když slyším dveře, táta vchází dovnitř, setkávám se tváří tvář s někým, koho sotva poznávám, a při myšlence, čím ho necháme projít, se mi láme srdce.

Beru Harryho ruku a připravuji se na nadcházející drama.

_____________

V díle nám to trochu dře a atmosféra by se dala opravdu krájet a servírovat.

To ale neplatí pro dnešní den, žádnou takovou atmosféru nechceme! Dneska mám totiž narozeniny a nejsou to obyčejné narozeniny, jsou to mé druhé kulatiny.:)

P.S. 20.7.2021, když byl život ještě normální :(

Edited