Hopelessly His // h.s. (CZECH TRANSLATION)

XVIII

„To je ono?" ptám se, když Harry konečně zastavuje po třech hodinách jízdy.

Jsme daleko od Spokane, o tom není pochyb. Spala jsem většinu cesty, vyčerpaná z nedostatku spánku.

„Jop," říká a vystupuje z auta, pak čeká na mě. Je polovina odpoledne a pořád zbývá několik hodin do setmění.

„Kde to jsme?" vystupuji z auta a jdu k Harrymu, beroucí jeho ruku, abych se cítila lépe na neznámém místě.

„V Kanadě," odpovídá a vede nás k chudě vypadajícímu hotelu před námi.

„V Kanadě? Proč? Jak, nepřekročili jsme žádné h-..." Jeho pohled mě zastavuje před dokončením věty a vytrhávám ruku z jeho. „Dostal jsi nás přes hranice nelegálně?!" syčím a tiší mě, věnující mi varovný pohled.

„Neříkej takové hovna tak nahlas!" syčí zpátky a věnuju mu ten nejškaredší pohled, jaký umím.

„Nepašuj nás!" prskám a otáčím se zpátky k autu a nastupuji dovnitř.

Převrací oči a jde na mou stranu auta, otevírající dveře spolujezdce.

„Můžeš vystoupit, prosím?" říká unaveným hlasem.

„Můžeš mě vzít zpátky domů, prosím?" zužuji na něj oči a napodobuji jeho hlas, jeho obličej vypadá, že mi každou chvíli jednu vlepí, ale vím, že by to nikdy neudělal.

„Proč to s tebou, kurva, vždycky s tebou musí být tak těžké?" ptá se, zakrývá si obličej rukou a pak mě doslova zvedá do náručí.

Ale ne.

„Postav mě dolů!" křičím na něj a kopu kolem sebe, pokoušející se uniknout jeho železnému stisku bezúspěšně.

„Ne," říká jednoduše a přehazuje si mě přes rameno, zamyká auto a jde k motelu.

„Hned, Harry! Postav mě dolů!"

Vůbec nereaguje a bouchám ho po jeho hezkém zadku tak silně, jak jen můžu, okamžitě mě pleská po zadku.

„Nesnáším tě," syčím na něj a nic neříká, jen dál jde a zařizuje nám pokoj na recepci.

Muž za pultem zní neuvěřitelně nepříjemně, ale Harryho taktiky vždycky fungují a tak za pět minut jsem hozena na postel v našem pokoji.

Překřižuji ruce na hrudi a škaredě se na něj dívám.

„Oh, přestaň se chovat jako posrané dítě!" křičí na mě a okamžitě natahuji paže.

„Nekřič na mě!" křičím. „A jestli se někdo chová jako dítě, jsi to ty! Zase utíkáš od problémů a tentokrát jsi mi ani neřekl, co jsi udělal! Nemyslíš si, že si to zasloužím vědět?!"

Padá vedle mě na postel, pouští hlavu do dlaní, pak se jeho celé tělo neuvěřitelně začíná třást, načež vzlyky opouštějí jeho rty.

Sedím tady, pusu mám otevřenou a jen sleduji jeho zlom, než kolem něj omotávám paže.

„Nemůžu ti to říct. Nenáviděla bys mě. Tentokrát bys mě kurevsky nenáviděla."

Zatraceně. Opravdu to musí být špatné.

„Nezabil jsi někoho, ne?" ptám se, jdu rovnou k nejhorší možnosti, protože to nemůže být tak špatné a stresuje mě to.

Stres roste, když nic neříká a myslím si, že budu zvracet.

„Řekni mi, že jsi nikoho nezabil, Harry, prosím," prosím ho a jeho vzlyky se zhoršují.

„Šel po mně," začíná a nevím, co dělat. Mám pocit, že se pozvracím a omdlím zároveň.

„O můj bože," šeptám, zakrývám si obličej rukama, pokouším se zmizet z reality. Jeho ruce se natahuji pro mé a sundává je z mého obličeje, krví zalité oči mě sledují.

„Šel po mně, Sophie. Začal mě mlátit a kopat do mě. Chtěl mě zabít," začíná vysvětlovat.

„Kdo? Kdo tě chtěl zabít?" naléhám.

„Greyson. Pokusil se mě zabít, ale zabil jsem ho dřív."

Začínám se dusit, nutící se dýchat.

„Dobře, takže to byla sebeobrana, že?" ptám se.

„Byla, ale jak to mám dokázat? Nemám žádný důkaz, žádné alibi, žádného svědka."

Chvíli přemýšlím.

„Modřiny. Máš všude modřiny. To by mohl být důkaz. A já bych řekla, že jsem byla svědek."

„Lhala bys pro mě?" ptá se jemně. „Před soudem?"

Koušu se do rtu.

„Kdybych musela, lhala. Víš, že jo," odpovídám upřímně. „Není věc, kterou bych pro tebe neudělala, Harry, bez ohledu na to, co jsi udělal. Jsem tak hloupá. Musíme jet zpátky," říkám a začíná kroutit hlavou.

„Ne, ne, ne, ne, ne, půjdu do vězení, nemůžu, Sophie, nemůžu. Nevíš, jaké to tam je. Nemůžu tam jít." Brečí a bolí mě srdce.

„Nemůžeš utíkat od svých problémů, Harry," pokouším se mu to odůvodnit, ale jen kroutí hlavou.

„Jestli nějakým zázrakem nepůjdu do vězení, zabijou mě. Gang. Zabil jsem jejich vůdce a jsou všude, kurva. Mohli by tady být ve vteřině a zabili by mě. Nemůžu zůstat."

„Co teda budeš dělat?" ptám se.

„Zítra nasednu na letadlo a opustím tuhle poddanou zemi. Jedu do Evropy. Vím, že tě nemůžu nutit jít se mnou bez ohledu na to, jak moc bych chtěl, ale půjdeš, prosím, se mnou?" ptá se, jeho uslzené oči hledí do mých a najednou čelím rozhodnutí, které nikdy znovu nechci udělat.

________

Je to venku. Je to venku, je to strašné a bude to mít velké následky, pokud tohle Sophie nepřestane dělat. Nemůže bojovat se zákonem. Tiše bych se zdejchla, všechno nechala za sebou a rozhodně bych Harryho do přiznání netlačila! 

Edited