DRUHÁ KNIHA, první kniha má název DANGEROUSLY HIS
Byla jsem hladová, uvnitř hořící touhou po něm.
Co se stane, když se po půl roce setkáte s osobou, která vám přinášela radost a bolest, o které jste nevěděli, že by mohla existovat?
Reilly_styles: I...
„Kvůli čemu, Sophie?" opakuji, tentokrát naléhavěji, k mému posranému štěstí se výtah zastavuje a byznysmen s párem a dvěma dětmi nastupují do výtahu.
Sophie zabořuje nehty do mé paže, prosící mě, abych ji postavil, ale ignoruji to. Ani náhodou nebudu riskovat, že omdlí nebo něco takového, prostě musí počkat, až se posadíme ke stolu.
Mačkáme se v rohu, zatímco výtah jede dále dolů a šeptám Sophii: „Tohle ještě probereme."
O co se asi tak mohla obávat?
Našla si dalšího přítele, zatímco jsme byli od sebe?
Nebo hůř... Udělali jí ti hajzli něco a bojí se teď, že je těhotná?
Kurva. Pokud jo... seru na to, přivedu je zpátky k životu a pak je budu zbytek života mučit, sotva budou naživu. Ti hajzli...
Sophie skuhrá a všímám si, že můj stisk je příliš pevný, takže se okamžitě uvolňuji a omlouvám se jí, líbající ji na hlavu.
„Hele, zvláštní otázka, ale nejste Dave Williams?" ptá se najednou otec dětí a okamžitě jsou na mně všechny oči.
Kurva.
Chystám se říct „ne", ale Sophie hned začíná přikyvovat.
„Ano, je."
Chlápkův obličej se rozzařuje.
„Ou, ty vole, to je bomba. Chci říct, porazil jste Michaela Bispinga! To je mega!"
Věnuju mu trapné přikývnutí a úsměv.
„Díky."
„Můžu dostat autogram?" ptá se a dívám se na jeho ženu, která začíná v kabelce hledat kousek papíru a tužku.
Nevidí debil, že mám plné ruce?!
„Um...," začínám, ale nevím, co odpovědět. Je to fanoušek, hádám, a měl bych být k fanouškům milý a tak, ale nechci Sophii pustit.
Štípě mě a škaredě se na ni dívám, zvedající obočí.
„Pusť mě, Harry, a podepiš to," říká s úsměvem a nemám na výběr, takže ji pouštím, ale pořád ji držím za pas a podepisuju ten posraný papír.
Skoro se podepisuju jako Harry, ale zastavuji se ve správný okamžik a nejdříve píšu Dave.
Tohle bude těžké.
Ten chlápek se zubí.
„Moc vám děkuji! Fandíme vám, dobře?"
Věnuju mu další trapný úsměv a znovu mumlám „díky", než se výtah zastavuje a trapná konverzace je u konce.
„Dík, kurva," mumlám si pro sebe, načež zpátky zvedám Sophii, ignoruji její protesty a začínám hledat jídelnu.
„Nemůžu uvěřit, že jsi slavný, Harry," šeptá mi do ucha a kroutím hlavou.
„Já taky ne. A všechno, co jsem udělal, bylo, že jsem tomu kreténovi nakopal zadek."
„Musíš mi o tom všem říct." Zubí se a představuji si jí s pompony v rukách, na čele a tričku bude mát napsáno Dave Harry Williams, přičemž bude poskakovat v první řadě, zatímco budu bojovat v ringu.
Nemůžu se rozhodnout, jestli se mi to líbí nebo ne.
„Jo, jo, hned, jak dostaneme něco do tvého malého roztomilého bříška, a řekneš mi, o co se bojíš," říkám a její entusiasmus mizí.
„Promluvíme si o tom po jídle, dobře?"
Stahuji rty a převracím oči.
„Nemůžeš mi to říct?"
„Ne," mumlá. „Nemůžu ti to říct."
Neodpovídám a naštěstí vidím ceduli Restaurace, takže vcházím do velkého prostoru. Není to tak špatné, jsem rád, že ten hotel je tady. Jídlo by mělo být raději dobré.
V restauraci je asi dvacet lidí, všímám si, že po place chodí číšníci, takže posazuji Sophii ke stolu vedle prosklené stěny, jde přes ní vidět do lesa a kolem; hotel je v dobré lokalitě na úžasné výhledy.
Sophie nadšením piští, když se dívá ven.
„O můj, to je nádherné. Lesy se mi vždycky zdály tak domovské, zní to divně. Musela jsem být v minulém životě vlk nebo něco."
Sleduji, jak její oči putují po zeleni kolem nás, na tváři má úsměv s malým červenáním. Její tenké dlouhé vlasy jí perfektně lemují obličej a uvědomuji si, jak moc ji miluju.
V tu chvíli, za tak krátký okamžik se všechno mění, docházím k závěru.
Není možné, abych ji znovu nechal jít. A je jen jeden způsob, jak to udělat.
Musím koupit prstýnek. Co nejdřív.
Usmívám se tím největším úsměvem, když se mi tahle myšlenka více a více vybavuje v hlavě; probouzel bych ji každé ráno. Dělal bych jí snídaně a nosil bych jí je, než bych jí vyšukal mozek, každý den by křičela mé jméno.
A na konci dne bych se k ní vrátil domů a udělala by mi večeři. Nemusela by pracovat, měl bych více než dost peněz pro nás oba. Mohla by celé dny psát, postavil bych jí pohodlnou lavici vedle velkého okna, takže by se mohla dívat ven na Londýn, zatímco by psala.
Možná bych nás mohl přestěhovat na místo, kde je kolem les, když to tak moc miluje a Wolfie by měl velký plác na běhání a zatímco bych trénoval, hlídal by ji.
Možná jednoho dne bychom měli děti.
Možná.
Beru její ruku a líbám ji, usmívá se na mě s červenáním, nemá ponětí, co jsem se rozhodl udělat. Ano, oba jsme mladí, ani jí není osmnáct, ale cítím, že je to správná věc.
Připadá mi to jako ta nejsprávnější věc, co kdy udělám.
„Proč se takhle usmíváš? Udělala jsem něco?" ptá se a kroutím hlavou.
„Ne, to nic. Jen tě moc miluju, víš," odpovídám a polívá mě vlna úžasu jako vždycky, protože jsem si myslel, že nikdy tahle slova nebudu moc říct.
Je opravdu úžasné, jak čas mění věci, myslím si, stejně jako zírám na mou budoucí ženu.
__________
A teď si představte, že by se tak Harry k fanouškům choval i doopravdy. XD
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ale k tomuhle Harrymu to sedí jak cyp.:D Ten konec, kdyby Harry věděl. :D Jaká bude jeho reakce?
