Hopelessly His // h.s. (CZECH TRANSLATION)

VII

Sophia

Představa něj naplňuje mou spící mysl.

On odstrkující Toma ode mě. On držící mě. On neříkající mi, že mě miluje. On pokoušející se mě opustit neúspěšně. On vezoucí mě zpátky domů. On usínající se mnou v posteli.

Jeho tmavé kudrliny, nádherné oči, o kterých jsem snila nejdelší dobu, tetování, jež ho dělají smrtelně atraktivním.

Musím to přiznat, jsem docela ohromená svými sny. Nepamatuji si, kdy jsem měla naposledy tak živé a zajímavé představy, zatímco jsem spala.

Je škoda, že je to jen sen, ale dobře vím, že jsou nemožné.

Nikdy se nesplní.

Protahuji se, pořád odmítám otevřít oči, když na sobě cítím něco teplého a těžkého.

Otevírám oči, vidím na prsou známé kudrliny.

To. Není. Možné.

Jsem vzhůru, nehybně ležím.

Nebyl to sen?

Mumlá něco a trochu otáčí hlavu, dělá si větší pohodlí, a jen tady tak ležím, vstřebávající všechno.

Po sedmi měsících se takto znovu probouzím.

Nepopsatelný pocit čisté radosti se šíří celým mým tělem a zubím se.

Je tady.

Počkat, znamená to, že Tom...?

Polykám a pokládám hlavu na polštář, zakrývající si oči rukama.

Ne.

Nemůžu uvěřit, že jsem byla tak hloupá, abych mu uvěřila! A on šel a udělal mi to, takový ubožák.

Musel vidět, že jsem uvnitř nebyla v pořádku, že jsem byla zraněná, i když nevěděl proč, a i tak mi to udělal.

Jasně, byl opilý, ale neměl pít, pokud šel a všechno. Ne, byl spíše při vědomí.

Rozhodl se mi to udělat.

Zavírám oči. Nebudu kvůli něj brečet.

„Dobré ráno, sluníčko! Udělala jsem snídan-. Ou." Vchází dovnitř Sonia, ale zastavuje se, její oči jsou vykulené, když vidí, že nejsem sama. „Je to...?" ptá se, ukazující na kluka, kvůli němuž mě viděla tolikrát brečet, pomalu přikyvuji.

Její oči téměř vypadávají z důlku a pokládá si ruku na pusu.

„Je tak sexy!" křičí šeptem a usmívám se, ale mizí to, když cítím, že se na mě vrtí.

Sakra! Co mám dělat?! Co řeknu?!

Pomalu zvedá hlavu a mžourá na mě. Zatraceně, vypadá chutně.

„Dobré ráno," přeju mu přehnaně pisklavým hlasem.

Chvíli tak zůstává, jen se na mě dívá, zřejmě se snaží spojit si kousky dohromady.

Po chvíli si odkašlává.

„Dobré ráno," odpovídá, jeho ranní hlas je tak nízký, vidím, jak Sonia za ním předstírá omdlení.

Chechtám se a Harry se mračí, otáčející se, aby viděl, na co se dívám.

„Ahoj." Usmívá se a mává.

„Kdo jste?" říká, jeho hlas je ve střehu a odpovídám místo ní.

Bůh ví, že jinak by ji nenechal na pokoji.