Hopelessly His // h.s. (CZECH TRANSLATION)

XXXIII

„Do prdele, Harry, věděl jsem to, já jsem to, kurva, věděl!" křičí trenér, objímající mě, zatímco poskakuje.

Stojím tam, nehýbu se, nejsem si jistý, co se stalo, a zdá se, že to samé se děje ostatním, kromě trenéra. Pořád poskakuje kolem jako dítě.

Michael pomalu na mě vzhlíží, pak vstává, dýchá těžce s bolestí.

„Zatraceně, děcko. Nejsem si jistý, jak jsi to-."

„Přestaň mi, kurva, říkat děcko," říkám okamžitě a dělám krok k němu.

Nějak to probouzí soudce, kteří k nám spěchají, zatímco Michael zvedá na obranu ruce do vzduchu.

„Dobře, vole, hádám, že ti so zasloužíš."

„Máš vůbec ponětí, jak je tohle velké?!" ječí na mě dále Arnold a nuceně se k němu otáčím. „Právě jsi porazil nejlepšího šampiona ve své kategorii, který má hromadu medailí a další hromadu hoven a asi taky hromadu peněz a nemáš téměř žádné zkušenosti! Musíš být první, komu se to kdy povedlo!"

„A je," říká jeden ze soudců s naprosto jiným postojem k tomu „idiotovi, který stejně nemá šanci". „Gratuluji." Natahuje ruku, asi čeká, že si s ní potřesu, ale to mu nenabízím.

Zasraný vlezdoprdele.

„No, každopádně, budu potřebovat vaše informace, takže mě následujte, prosím," prohlašuje a otáčí se na podpatku, následuju ho, protože co jiného mám dělat.

Každý soudce mi gratuluje, když kolem nich procházím, všichni najednou ke mně mají respekt, ještě před minutou se chovali, jako bych byl špína a oni všichni byli králové nebo co. Sere mě to.

Harry, alespoň předstírej, že nejsou anální horolezci a zlatokopové. V budoucnu bys mohl potřebovat jejich pomoc.

Tak se falešně na všechny usmívám, ale když natahují ruce.

K čertu s tím, nejsem s nikým z nich na palubě.

Nenávidím, jak jen Arnold je v místnosti jediný dobrý člověk. Když o něm mluvím, je těsně za mnou, na tváři má vítězný úsměv. Uchechtnu se a kroutím hlavou.

„Říkal jsem ti to, chlapče. Jsem na tebe tak pyšný, víš," říká mi, házející paži okolo mých ramenou a jen přikyvuji hlavou.

„Jo, jo."

Dalších pár hodin utíká jako bych byl v transu. Všechno se zdá tak nereálné, jako sen. Alespoň dvě hodiny podepisuju všechny možné smlouvy a vypisuji osobní informace pod jménem Dave Harry Williams, samozřejmě.

Pokaždé, co něco podepíšu, dívám se na trenéra a čekám, na jeho přikývnutí, abych se ujistil, že je to v pořádku; trochu se cítím jako ztracené štěně v neznámém prostředí a asi mu věřím s tímhle až moc, ale teď je pro mě více jako otec než jako skutečný otec, kterého jsem měl a přivedl mě tady.

Jestli mu nemůžu věřit, tak nemůžu věřit nikomu.

Po všech těch posraných papírech můžu myslet jen na lasagne v mé lednici, očividně si myslím, že můžu jít teď domů, zjišťuji, že mě čekají dvě hodiny meetingu, na kterém musím být.

Vynechal bych to, ale očividně by si toho všimli, když to bude meeting o mně.

Meeting stojí za hovno, je to všechno o tisku a médiích a jak se chovat kolem (nemluvit na ně, nedívat se na ně, nikoho z nich nepraštit, slyšíš, chlapče?), o jídle, které mám jíst, boxeři očividně mají striktní dietu a celý týden mají přichystané jídlo.

Ani náhodou to dodržovat nebudu; nebudu jíst zeleninu každý den, jsou normální?

Pak přichází choulostivá část; alkohol a cigarety.

Nějak nemám vykouřit ani jednu cigaretu a nevypít ani kapku alkoholu od dnešního dne.

Upřímně, kdybych věděl, jak mě budou ovládat, nechal bych Michaela, aby mě vypnul v prvních dvou vteřinách.

Zbytek neposlouchám, kromě toho, když vytahují téma se vztahem.

„Máš přítelkyni, Dave?" ptá se nějaký čurák, jménem Joe, který je tady asi kvůli tisku a tady těm sračkám a mračím se.

„Co je ti do toho?" ptám se a špulí rty.

„Osobně je mi to úplně jedno, ale buďme upřímní. Nevypadáš špatně, a když tě zahlédne oko veřejnosti, budou se o to zajímat. Takže, máš někoho?" ptá se.

Co mám, kurva říct? Mám poct, že mám, ale pokud to vezmu tak, jak to je, tak nikoho nemám.

„Ne, nikoho v tuhle chvíli nemám," sypu ven, ignorující bolest ve své hrudi.

„Úžasné! Myslím si, že bychom mu měli sehnat modelku nebo někoho takového, někdo jako on se nemůže v médiích objevit svobodný a dalo by mu to dobrou reputaci, kdyby chodil s někým populárním. Nějaké návrhy?" zvolává ten čurák, zatímco tady v šoku sedím.

Co to, kurva, říká?

„Ne, kurva!" křičím. „Jste normální? Nebudu chodit s nikým jen kvůli show!"

Nervózně se dívá k mému trenérovi, který vzdychá.

„Tušil jsem, že to bude těžké téma. Promluvíme si o tom."

„Ne, nepromluvíme. Nebudu chodit s někým kvůli mediím," naléhám.

Jen z myšlenky, že by mě Sophia viděla na fotce s nějakou děvkou v televizi nebo někde, mám husí kůži.

„Promluvíme si o tom," opakuje trenér a nechávám to být, ale ne na dlouho. Tohle neudělají ani náhodou.

„Skončili jsme?" ptám se, mám zatracený hlad a nepamatuji si, kdy naposledy jsem cítil takovou úlevu jako teď, když vidím kouče přikývnout.

„Jo, dostaň do sebe nějaké jídlo. Řekni řidiči adresu a odveze tě domů. Nejlepší bude, když tam dneska zůstaneš. Zavolám ti později a zvedni to," říká s milým úsměvem a zmateně se mračím.

„Řidiči?"

„Jo. No, víš, jak rychle se tady šíří novinky. Řekněme, že před tvým domem čeká na tebe pár novinářů a reportérů. Neboj se o to a pamatuj si, co jsem říkal, a budeš v pohodě." Jde blíže ke mně a objímá mě. „Jsem na tebe tak pyšný, Harry, ani to nevíš."

Usmívám se na něj upřímně a děkuji mu.

„Víš, všechno to bylo kvůli tobě."

„Jo, no, rád jsem ti prokázal laskavost. Kromě toho, teď budu slavný, eh?" mrká a chechtám se.

„Pěkný den, trenére."

S tím odcházím z té zatracené kanceláře, kde jsme byli, bez rozloučení s některým z těch čuráků a přísahám, že slyším někoho skuhrat: „Proč je k tobě tak v pohodě a ke zbytku nás takový čurák? Není to fér."

Venku je alespoň padesát, ne-li stovka lidí, všichni jásají a blikají blesky, když se ukazuji. Šokem dělám krok dozadu. Kdy se tohle, kurva, stalo?

Pár novinářů a reportérů, jo.

Musím si pamatovat, že musím očekávat velblouda, když mi trenér řekl, že je to komár.

S obtížemi se tlačím kolem nich a nepokouším se poslouchat to, co křičí, dostávám se až k autu a naskakuji dovnitř. Přísahám, že jsem cítil, jak mi někdo stiskl zadek.

V tu chvíli, co vcházím do svého bytu, spěchám zanebohými lasagnemi, ani na okamžik si neuvědomuji, jak se mi dneska drasticky změnil život.

___________

No.:D Jak bych začala... Máte hezké pondělí? :) Musím říct, jak mám dovolenou a jsem sama doma, mám z toho asi nějakou úzkost.:D 

Ale díl se vám líbil, ne? Co říkáte na Harryho? 

Edited