Hopelessly His // h.s. (CZECH TRANSLATION)

XXV

Zírám na něj.

„Cože? To je nemožné."

Přikyvuje.

„To je. Pro normální boxery. Pro boxery, jejichž mentoři jsou spolumajiteli ligy, není," říká a culí se.

„Vlastníš ligu? Tu velkou ligu? Tu, jejíž boje jsou známé po celém světě a běží v televizích?" pokračuji v zírání na toho hajzla. Uvědomuji si, že má na sobě nejdražší značkové sportovní oblečení.

„No, 20% z toho, jo. A tuhle posilovnu," říká a kýve hlavou k obrovskému prostoru před námi.

Kroutím hlavou.

Krčí rameny.

„Jak jsem řekl, někoho mi připomínáš. A jsi sakra dobrý, nevidím důvod, proč bych ti neměl pomoct."

Chvíli na něj zírám úžasem a culí se, poplácávající mě po hlavě.

„Nezklam mě, dobře? Buď tady zítra v devět. Budeme trénovat jako o život. Teď běž domů a prospi se."

S tím vstává a nechává mě sedět v šoku.

Neuvěřitelné. Tohle je moc dobré...

Kroutím pro sebe hlavou. Měj nějakou víru v lidi, Harry. Jo, většina z nich jsou kokoti, ale tenhle se zdá být dobrý. Kromě toho, jestli bude podvodník, nakopeš mu prdel.

S těmito slovy zvedám zadek a odcházím odsud. Mám pocit, že zítřek bude vyčerpávající.

***

Sophia

„Ahoj, zlatíčko, jak se máš?" usmívá se na mě máma sladce a objímá mě tak pevně, jak dokáže, zatímco se táta dívá s vynuceným úsměvem.

Nikdy mi doopravdy neodpustil to, že jsem chodila s Harrym a opustila jsem Missoulu.

„Mám se dobře." Usmívám se na ni, ujišťující se, že se co nejvíce usmívám, takže se nemusí obávat. „Ty?"

Zubí se.

„No, mám radost, že jsi v pořádku," říká a přesouvá se k Sonii, zatímco táta jde trapně ke mně.

Má ruce v kapse a vzdychá.

„Čau." Kýve hlavou.

Má pod očima tmavé kruhy, asi kvůli vyčerpání z práce. Je mi smutno z toho, jak on a máma ztratili trochu spojení za uplynulých několik týdnů.

„Ahoj," zdravím ho. „Jak se máš?"

Krčí rameny.

„Dobře, nic výjimečného."

Přikyvuji.

„To je dobře. Pojď jíst." Usmívám se a otáčím se od něj, vydechující hluboce.

Neodpustil mi, taky jsem mu nikdy neodpustila, a nejsem si jistá, jestli někdy odpustím. Neměl právo udělat to, co udělal. Všechna ta zášť mezi námi nám znemožnila mít normální vztah otec a dcera a vede k napjatým konverzacím.

Nějak, kdyby mi nebylo už osmnáct, nedokázala bych si představit život bez rodičů. Sonia se stala mým domovem.

„Máte rádi kuře, ne?" ptá se Sonia a zubí se, když oba přikyvuji. Táta sedí vedle Sonii a máma sedí vedle mě, pokládající paži kolem mých ramenou a tisknoucí hlavu k mé.

„Moc jsi mi chyběla, zlatíčko. Musíš mi říct všechno, co se ti děje v životě." Usmívá se a nepochybuji, že si všímá červenání v mé tváři.

Dívá se na mě s vykulenýma očima.

„Máš někoho nového, Sophie? Bůh ví, že by ses kvůli Tomovi nečervenala."

Kroutím hlavou, shlížející si do klína, když se červenám ještě více.

„Nic nového."

Chvíli zůstává tiše, uvědomující si, co jsem řekla.

„O můj bože, Sophie," šeptá. „Harry?"

Koušu se do rtu a pomalu přikyvuji, pokoušející se nebrečet.

„Cože? Kdy? Jak? Kde je teď? Nemůže být od tebe daleko, že?" uchechtne se, ale přestává, když si všímá slzy na mé tváři.

„Um..., trochu jsem ho před pár dny opustila, ale moc se toho nestalo," říkám tak tiše, jak to jen jde.

Ovíjí kolem mě paže, a když vzhlížím na reakci táty a Sonii, překvapivě tady nejsou.

„Jak se toho moc nestalo? Víš vůbec, v jakém stavu byl, když byl bez tebe?" ptá se a přikyvuji, protože to vím; Gemma byla přinucena, aby mi o tom všem řekla.

„Jo, dobře. Udělal něco hloupého." Udělal tu možnou nejhorší věc. „A teď je v Anglii. Asi," vysvětluji, ale jak to vypadá, máma má více otázek než předtím.

„Dobře, nechápu to," přiznává se zamračením a vzdychám.

„Je to komplikované, mami, a nechci o tom mluvit." Tiše ji prosím, aby se přestala na Harryho ptát.

„Co ty a táta?" ptám se a špulí rty.

Naposledy, co jsme se bavily, nebylo to dobré.

„No, trochu se od všech distancoval, zvláště ode mě, nevím." Krčí rameny. „Uvidíme, co se stane."

Pak se dívá na druhou stranu stolu, všímající si, že tam nejsou.

„Kde jsou?" ptá se, a když se chystám odpovědět, že nemám ponětí, vcházejí do místnosti. Táta se více mračí a Soniiny oči jsou všude jinde, jen ne na mně, vypadá smutně.

Táta se zhluboka nadechuje a špulí rty, pak se dívá na mě.

„Běž si zabalit, Sophie. Stěhuješ se zpátky ke mně a tvé matce."

__________

Nemyslím si, že by bylo úplně pro Harryho ideální, aby se z něj stal bouchač z televize.

A Sophie, ty vogo. Ten její tata se asi úplně posral. Fakt...

No, co si o tom myslíte vy?

Edited