Hopelessly His // h.s. (CZECH TRANSLATION)

XLII

Opírá se o zeď výtahu, pokládá si dlaň přes oči.

Vydechující mumlá: „Budu táta."

Nechá ruce spadnout podél těla a dívá se na mě vykulenýma očima.

„Budu táta," opakuje.

Přikyvuji a dělám k němu malý krok, beroucí ho za ruce.

„Ano. Budeme mít miminko."

Znovu hluboce vydechuje, nafukuje tváře a dívá se do stropu. Výtah cinká a dveře se otevírají do našeho luxusního podkroví, všude jsou bílé zdi se zlatými dekoracemi.

Harry prochází kolem mě a jde přímo k prosklenému oknu, dívající se do lesa, pokládající si ruce přes pusu bez jediného slova.

Pomalu vycházím z výtahu a jdu k němu, pak kolem něj omotávám paže. Chvíli takhle v tichu stojíme, jeho tělo se pod mými pažemi jemně třese.

„Jak jsme mohli zapomenout na kondom?" šeptá, dívající se do dálky a vzdychám.

„Nevím. Ptám se na to sama sebe od doby, co jsem to zjistila," odpovídám mu a kroutí hlavou.

„A kdy jsi na to přišla?" jeho ruce se třesou, když drží mé na jeho břiše.

„Jen před třemi nebo čtyřmi dny," říkám, opírající si hlavu o jeho silná záda.

Slyším, jak polyká, načež se pomalu otáčí, opakovaně kroutí hlavou. Bolí mě vidět jeho skleněné oči s nevypuštěnými slzami.

„Neměl jsem s tebou dost času, Sophie, nemůžu, nemůžu se s někým o tebe dělit a ani nemám rád děti. Nikdy jsem neplánoval být tátou, já, kurva, budu ten nejhorší otec." Je viditelné, že je novou informací vystresovaný, stejně jak jsem to věděla, že by byl, ale doufala jsem, že nebude.

„Ne, budeš skvělý, Harry-."

„Nelži mi, víš, že nebudu. Neumím se postarat ani o tebe, ne tak o dítě," jeho hlas je roztřesený, když vyhazuje ruce do vzduchu. „Jsem kriminálník! Nadávám více než námořník! A mám se postarat o to nejdrobnější stvoření? Jak to mám, kurva, udělat?"

Nějak jsem věděla, že by jeho reakce byla taková, možná proto jsem odmítala mu to říct. Do očí se mi hrnou slzy a shlížím na své nohy.

„Nemusíš se o nás starat," šeptám. Udělala bych cokoli, byla bych i svobodná matka, kdyby to bylo to, co by chtěl.

„Nebudu tě nutit, abys byl součástí mé rodiny a byl otcem našeho dítěte, ale na potrat nejdu," říkám hlasitě a jasně a skuhrá.

„Jak tě napadlo, že vás opustím, protože se obávám, jak se postarám o naše dítě? Neopustím tě, kurva, jsi normální? Jen je to velká věc a já...," breptá, vzhlížející na chvíli do stropu a nechává ruce spadnout k bokům.

Pak se dívá na mě a pomalu ke mně jde, omotávající paže kolem mě a pokládající si hlavu na mou.

„Bojím se, Sophie. Nechci tu malou věc zklamat."

Radost se rozšiřuje mým tělem a usmívám se čistou radostí. Nenechá mě v tom samotnou. Ovíjím kolem něj paže a zhluboka se nadechuji, nechávající jeho vůni mě pohltit.

Takhle voní tvůj tatínek, říkám miminku rostoucímu ve mně.

„Nejsi v tom sám, to dítě je moje i tvoje a společně se o něj postaráme," říkám mu a pomalu přikyvuje, dávající mi pusu na čelo.

Jeho ruka se pomalu přesunuje z mých zad a zastavuje se na mém břiše. Roztřeseně vydechuje.

„Tam je naše dítě. Do prdele."

Uchechtnu se.

„Žádné nadávání před naším dítětem, dobře."

Chrochtá.

„Jestli bude jako já, bude nadávat jak prase už v pěti. Bude učit děti ve školce všechny nadávky."

Kroutím hlavou.

„V žádném případě. Žádné nadávání před ní."

Zvedá obočí.

„Ní?"

Přikyvuji.

„Je to holka, musí být. Vím, že je."

Krčí rameny.

„Nevím. Když jsi mi řekla, že jsi těhotná, představil jsem si chlapečka."

Usmívám se na něj a zvedám hlavu k jeho očím.

„Budeme mít miminko," říkám se zazubením a lehce se usmívá.

„Budeme." Přikyvuje a jeho úsměv se zvětšuje. „Alespoň z toho vyplývá jedna dobrá věc."

„Jaká?" ptám se a zubí se.

„Už mi neutečeš, nemáš jinou možnost, než se se mnou přestěhovat do Londýna." Rozhoduje a mohla bych se hádat, ale nebudu.

„Promluvíme si o tom," říkám jednoduše, ale nechápe to.

„Ne, nepromluvíme. Stěhuješ se se mnou a tečka," říká a špulím rty.

„Co jeho prarodiče? A jeho teta?" ptám se a zvedá obočí.

„A co jeho táta?"

Vzdychám a převracím oči. Hádám, že má pravdu.

„Pravda," říkám. „Nemohl by ses tam přestěhovat?" ptám se a kroutí hlavou.

„Víš, že nemůžu. Gang a všechny ty hovna z minulosti jsou tady a v Londýně mám čerstvý začátek s nejlepší kariérou."

„Dobře," říkám, vzdávající se.

„Dobře co?"

„Dobře, přestěhuji se s tebou do Londýna," říkám mu a sleduji, jak se zubí jako kočka. „Táta bude tak šťastný ze všech těch novinek, které na něj čekají," říkám sarkasticky, ale ukazuje se, že mě Harry neslyšel nebo se jednoduše rozhodl mě ignorovat, opatrně mě zvedá do náruče a točí se mnou, chichotám se jako školačka.

___________

Cítíte to, teď jsme v tom grafu přesně nahoře, zase jsme nahoře, takže nás teď čeká co? Buď klesání, nebo vyšší stoupání. Myslím si, že jste ale dost chytří na to, abyste věděli, co přijde teď. °_°

Edited