𝖙𝖍𝖊 𝖍𝖊𝖎𝖗 - 𝖓𝖆́𝖛𝖗𝖆𝖙 𝖉ě𝖉𝖎𝖈𝖊 [ 𝖍𝖕 - 𝖒𝖆𝖗𝖆𝖚𝖉𝖊𝖗𝖘 𝖊𝖗𝖆 ]

vi.

D O B R É   S R D C E !

°°••°°••°°••°°••°°
cassiopeia

Po snídani, po které, jak jsem tvrdila, všichni chodili za Mary a říkali jí, že jim je líto, co se stalo, jsme se všechny vydali na naši první hodinu, kterou byla obrana proti černé magii.

Když jsme dorazili před třídu, už před ní byl zástup ostatních studentů. Předpokládala jsem, že jsme hodinu měli se zmijozelem, díky jejich stříbrnozeleným kravatám a Luciusovi, který si to mířil ke mě. Na jeho tváři neby moc přívětivý výraz, když spatřil Lily vedle mě. Jen jsem ho spražila pohledem, aby nic neříkal.

„Jděte napřed, přijdu hned." Pobídla jsem holky, aby šli s ostatními do třídy a ty jen přikývli. Pak, když odešli, je nahradil Lucius.

„Ahoj." Pozdravila jsem svého bratra nesměle. Myslela jsem, že je na mě naštvaný, že jsem v Nebelvíru a ne Zmijozelu s ním, ale já bych mu to mohla vysvětlit. Nechtěla jsem být v Nebelvíru, ale ve Zmijozelu s ním, s mým bráškou.

„Ahoj." Pozdravil mě nazpět a pak mě ihned vtáhl do objetí. Jen jsem překvapeně zamrkala, ale pak jsem svoje paže obmotala okolo jeho krku, když mi zabořil jeho nos do mých tmavých vlasů.

„Co se děje?" Zeptal se mě Cius, když se setkal s mým překvapeným pohledem.

„Myslela jsem, že se mnou nebudeš chtít mluvit, když jsem se dostala do Nebelvíru a ne do Zmijozelu." Vysvětlila jsem mu a hned na to jsem čelila dalšímu jeho objetí a jeho smíchu.

„Nejsem úplně dvakrát nadšený, ale ty do Zmijozelu nepatříš - máš dobré srdce, ty patříš do Nebelvíru, vždycky tam budeš patřit."

°°••°°••°°••°°••°°
sirius

Jako vždy jsem šli na hodinu pozdě.

Běželi jsme po chodbě, co nejrychleji jsme mohli a několikrát jsme někoho i srazili, ale nám to bylo jedno. Nestáli jsme o malér hned prvvní hodinu, ne potom, co nám řekl Brumbál dneska ráno, když jsme od něj dostali vzkaz. Věděl o tom, že pátráme po tom, kdo je Cassiopeia Malfoyová zač. Neptali jsme se ho, jak to ví. Je to přece Brumbál, ten ví všechno.

flåshbåck

Jako každé ráno nás probudil Remusův budík a my se tak začcali pomalu chystat na první školní den.

„Koukejte co jsem našel!" Ozval se najednou James, který ještě před chvílí šátral na svém nočním stolku po svých brýlých. Ty měl už sice nasazené, ale v ruce držel nějaký kus pergamenu.