𝖙𝖍𝖊 𝖍𝖊𝖎𝖗 - 𝖓𝖆́𝖛𝖗𝖆𝖙 𝖉ě𝖉𝖎𝖈𝖊 [ 𝖍𝖕 - 𝖒𝖆𝖗𝖆𝖚𝖉𝖊𝖗𝖘 𝖊𝖗𝖆 ]

xvii.

S M R T O N O Š !

°°••°°••°°••°°••°°
cassiopeia

Znáte ten pocit, když vám před očima přeběhne váš dosavadní život? Třeba, když máte strach o váš život?

Tak tohle jsem měla já, když jsem si stoupla před zelený paprsek smrtící kletby, který patřil mojí nejlepší kamarádce.

Byla jsem přece dědic Godrika Nebelvíra, musela jsem tedy ovládat nějaké schopnosti.

A stejně, jako na Obraně Proti Černé Magii, jsem před sebe natáhla ruce a čekala, že se přede mnou objeví štít, avšak místo toho, aby se před mýma nataženýma rukama objevila neoblomná bariéra, jsem ucítila, jako by mi někdo ukradl kyslík z plicy. Vlastně celkově z prostoru okolo nás.

A pak jsem ucítila, jak se do mě potřebná dávka kyslíku vrací a ještě ke všemu mi proudí z mých rozevřených dlaní.

Před námi se utvořil větrný štít, který mi rozehnal tmavé vlasy na všechny strany, ale hlavně zarazil zelený paprsek, mířící k mému srdci.

Všechno tohle by se vám mohlo zdát jako několik minut, ale věřte mi, když vám řeknu, že to trvalo jen pár sekund.

Uviděla jsem, jak se zelený paprsek roztříštil a jako rozbité sklo, dopadli jiskry z kouzla na podlahu vlaku. Další věc, co jsem viděla, byl Šedohřbet, který ležel na zemi, omráčený a s pramínek krve, který mu vytékal z rány na čele.

Holky, které se za mnou doteď krčili, se narovnali a pozorně si prohlédli bezvládné tělo Fenrira Šedohřbeta.

„Je - "

„Ne, je jen omráčený." Ujistila jsem Lily, která se ihned ujišťovala, jestli jsem Smrtijeda nezabila.

Lily vypadala, jakoby si oddechla, ale pak si z kapsy u kabátu vytáhla její hůlku a švihla jí ve vzduchu.

„Mdloby na tebe!"

Na to jsem jen zvědavě pozvedla jedno obočí, ale Lily jen pokrčila rameny a hůlku si strčila zpátky do kapsy jejího kabátu.

„Jen pro jistotu." Řekla, na což jsme se s Rosie ušklíbli.

„Meli bychom najít kluky." Doporučila nám Lily.

„Musím najít Reguluse." Podívala se po nás Rosie, se starostí v očích.

Nic jsem neřekla a vyndala jsem si svou hůlku z rukávu mé kožené bundy. Pak jsem jí zamířila před sebe a zvolala jsem: