„Věděla jsi to?" Zeptala jsem se.
„Ano."
„Proč jsi mi to teda neřekla?!"
„Tak proč?!" Vykřikla jsem svou otázku znovu.
„Nechtěla jsem tě ztratit."
°°••°°••°°••°°••°°••°°••°°••°°••°°••°°••°°••
Cassiopeia Afródité Malfoyová žila normální život do...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
°°••°°••°°••°°••°°••°°
third person
1. říjen 1988
Drahý Jamesi,
Jsem tak ráda, že jsem tě měla možnost potkat. Jsi snad ten nejstatečnější kluk, co jsem potkala. Pokud čteš tenhle dopis, znamená to, že jsem nejspíš mrtvá, protože kdybych byla na živu, tak ten dopis ihned spálím. Pokud to Aurora a Harry přežili, doufám, že se o oba dva naše poklady se Siriem postaráte.
Nikdy jsem si nemohla přát lepšího kamaráda, než tebe, a to myslím vážně. Byl jsi mě a Siriovi oporou do života, kterou jsme oba potřebovaly. Nikdy jsem si nemyslela, že budu psát dopis na rozloučenou, ale právě to dělám, jěšte jednou ti chci za všechno poděkovat, Jamesi.
Byl jsi pro mně jako bratr.
Vše nejlepší do života, Dvanácteráku,
S láskou Cassiopeia Blacková.
James mezi prsty svíral dopis, který společně s dopisem pro Siria, Auroru a Rayena obdržel před sedmi lety z vlastnictví Cassiopei Blackové. Byla to pro něj tradice už od té doby, co mu vzaly Harryho a on tak zůstal s Aurorou sám. Vždy v den, kdy Cass a Lily ztratili své životy chodil James na hřbitov v Godrikově Dole, s sebou věnec ze žlutých a rudých růží a dopis, co si četl vždy pro sebe, aby si připomněl, že ty ženy tu kdysy byli s ním.
Dneska to však bylo jiné. Dneska na pomník nepokládal věnec on, ale malá Aurora, co většinou byla u Andromedy Tonksové. James se však dnes rozhodl, že už je Aurora dost stará na to, aby šla s ním.
„Myslíš, že nás maminka s tetou vidí?" Otočila se na něj nejmladší Blacková, zvědavost viditelná v jejích bouřkových očích, co zdědila po svém otci.
„To nevím, Hvězdičko, ale pokud ano, myslím, že by na tebe byli pyšné." Sklonil se James na výšku desetileté dívky a jemně jí pohladil po čokoládových vlasech.
„Půjde s námi příště i Harry?" Zeptala se znovu, když opatrně pokládala věnec na památník.
„Doufám, že ano, Hvězdičko, ale do té doby budeme muset počkat, ano?" Na to jen Aurora kývla a narovnala si kulaté brýle na nose.
Když byl věnec na místě, James vzal Auroru a s posledním pohledem na památník se přemnístili pryč.
„Nikdy jsem si nemyslela, že Jamese uvdím jako starostlivého tátu," zasmála se Cassiopeia jemně z místa, kde s Lily seděli na hradbě hřbitova, neveiditelné pro okolí.
„Já jsem si zase nikdy nepředstavovala, že by Aurora a Harry byli jako sourozenci, ale když se ptala Aurora na Harryho a včera se Harry ptal zase na to, kdy uvidí Rory, vypadá to, jakoby opravdu sdíleli nějaké sourozenecké pouto," usmála se na svou kamarádku Lily.
„Jsou jako jejich tátové, vždycky budou stát při sobě, a všichni víme, že to do budoucna budou potřebovat."
a/n : taaakže. . . tohle je asi oficiální konec THE HEIR I. . .
co na to říkáte? určitě se sennou podělte o vaše názory v komentářích