𝖙𝖍𝖊 𝖍𝖊𝖎𝖗 - 𝖓𝖆́𝖛𝖗𝖆𝖙 𝖉ě𝖉𝖎𝖈𝖊 [ 𝖍𝖕 - 𝖒𝖆𝖗𝖆𝖚𝖉𝖊𝖗𝖘 𝖊𝖗𝖆 ]

v.

V Y S N Ě N Á   Z L A T O N K A !

°°••°°••°°••°°••°°
cassiopeia

Ráno, hned po zařazování, nás Lily probudila s tím, že musíme vstávat, protože chce snídani stihnout dříve než Potter a jeho banda... a popravdě jsem je nechtěla stihnout ani já, teda hlavně Blacka.

S povzdechem a protřením očí, abych si je očistila od ospalků, jsem vstala z mé nové vyhřáté postele a rovnou jsem si to i se školní unifrmou zamířila do koupelny.

Tady jsem na sebe ve sprchovém koutu ihned pustila ledovou vodu, abych se úplně probrala a pak, když jsem už měla studené vody dost, jsem se zabalila do ručníku a kouzlem si rovnou vysušila vlasy, které mi potom spadali hezky lesklé a jemné mezi lopatky.

Na sebe jsem si pak navlékla spodní prádlo, černou sukni, do které jsem si zastrkala bílou košili. Okolo krku jsem si pak obvázala nebelvírskou kravatu a na nohy jsem si natáhla šedé podkolenky a obula jsem si černé oxfordky. Nakonec, ještě než jsem odešla z koupelny, jsem si na řasy nanesla jemnou vrstvu mudlovské řasenky a vlasy jsem si svázala do culíku. S úsměvem jsem pak vyšla z koupelny do pokoje, kde se mi naskytl pohled na to, jak z Rosie kape voda na její polštář a Marlene ještě pořád chrápe do svěho polštáře. Jen jsem se nad tím pohledem musela pousmát. Takhle holky museli asi vstávat každý den, co tu v Bradavicích studovalim, protože to vypadalo, že už si asi zvykli.

„Aquamenti!" Křikla Lily s hůlkou namířenou na Marlene, naší dobrou blonďatou kamarádku. Marlene se pak s výkřikem vyšvihla do sedu a pak ihned hmátla rukou na noční stolek pro svou hůlku, aby mohla zrzce oplatit její vodní zásah. A tak tam všechny seděli, zmáčené od hlavy až k patě a koukali se jedna na druhou. Pak ale všechny stočili pohled na mě a namířil na mě svoje hůlky. A já hned věděla, co budou.

A hned, co vykřikli kouzelnou formuli (aquamenti) jsem se našla zmáčená od hlavy až k patě. Hned co jsem se vzpamatovala z toho šoku, podívala jsem se po svých nových kamarrádkách a chvilku bylo ticho, až pak jsme to nevydrželi a všechny jsme se začali hasitě smát.

Po nějaké chvíli jsme se všechny z usušili kouzly a pak jsme počkali na Rosie s Marlene, které se ještě rychle prostřídali v koupelně.

„Můžeme jít!" Křikla rozjařeně Lily, když Rosie vyšla z koupelny, a ihned se vydala se svou brašnou přes pravé rameno ven z ložnice.

My ji všechny následovali.

„Doufám, že Potter zase nebude otravovat." Povzdechla si Lilx, když jsme scházeli schody z dívčích ložnic. Jenže štěstí dneska asi nebylo na její straně, a tak, když sešla poslední schod, přivítal nás známý hlas James Fleamonta Pottera.

„Evansová!" Zvolal radostně a ihned si prohrábl své černé kudrliny a zazubil se na Lily tak, až jsem se divila, že mu nebolí pusa.

„Co zase chceš Pottere?" Zeptala se otráveně a zkřížila si ruce na hrudi. James jen párkrát zamrkal a jeh úsměv dokkonce na chvilku z jeho tváře zmizel, ale pak se ihned objevil a Potter rozpřáhl ruce, aby mohl obejmout Lily. Ta mu ale uhla, a kdyby nebylo mojí rychlé reakce, už by ležel na zemi nebelvírské společenské místnosti.

Lily se pak jen s odfrknutím otočila na podpatku a odešla obrazem Buclté Dámy.

„Ty že jsi nebelvírský chytač?" Zeptala jsem se. James jen vykulil svoje oříškové oči, stejně jako jeho kamarádi, ale nakonec přikývl. Nevěděli, že vím, že je James Potter chytač za nebelvírské famfrpálové družstvo a Lucius jim určitě jen tak nevykládal, že říkal svojí sestře, že je James Fleamont Potter jeden z nejlepších chytačů všech dob, ale zároveň největší idiot pod sluncem.

„Jestli bys byl, už dávno bys svou vysněnou zlatonku chytil." Řekla jsem mu a pak jsem ho postavila na nohy. Pak jsem se vydala za svými kamarádkami do Velké Síně, kde jsem si sedla na volné místo mezi Lily a Marlene.

„Co jsi mu řekla?" Zjišťovala Lily ještě před tím, než jsem si stihla ukousnout ze svého sendviče.

„Že je pěkně mizernej chytač." Odvětila jsem s klidem a pak jsem si konečně ukousla z mojí snídaně. Zdálo se, že holky to pochopili, ale Lily až tak moc ne. Ale jí to asi nijak netrápilo, protože si ihned nabrala další lžíci krupicové kaše, kterou měla rozjedenou.

Po další chvíli se k nám přidali i kluci, kteří si sedli dál od nás a diskutovali něco asi hodně důležitého, protože jejich tváře byli stažené vážností a starostí. Z dálky jsem pak viděla hnědovlasou dívku, které z očí vytékali kapky slz.

„Mary!" Zvolala na ní ihned Marlene, jak ji také uviděla a ihned se zvedla od stolu, aby si mohla hnědovláska posadit na její místo.

„Co se stalo?" Zeptala se ihned jemně. Hnědovláska, podle Marlene Mary, otřela slzy a pak a dřevěný stůl hodila dnešní vydání Denního věštce, kde byl hned na titulní straně malý rodinný domek, nad kterým se vznášela lebka, které z úst vylézal had. Tohle už jsem někde viděla.

Když jsem pak shlédla na článek, uviděla jsem tučný nadpis:

'JOSH A AMANDA MACDONALDOVI, BRUTÁLNĚ ZAVRAŽDENI ... více na straně 10

„Mohla bych?" Zeptala jsem se brunatky jemně. Ona se na mě jen podívala, ale pak beze slova přikývla. S jejím souhlasem jsem si tedy noviny vzala a otevřela je na příslušné stránce, kde na mě ihned čekalo pokračování článku z titulní strany.

'Josh a Amanda Macdonaldovi byli dne 1.9.1976 nalezeni brutálně zavražděni v jejich domě.

„Nad domem se vznášela nějaká lebka, které z úst vylézal had." Tvrdil jeden z občanů Godrikova Dolu (bydliště rodiny Macdonaldových).

Podle jiných se jedná o znamení Temného Pána a jeho přívrženců "Smrtijedů". Obáváme se, že se útoky mohou zhoršit, mějte se všichni na pozoru.'

„Nechci ti říkat, že je mi to líto, protože to teď uslyšíš na každým rohu - " zastavila jsem se, abych schystala pár vražedných pohledů od mých nových kamarádek - „ale chci ti říct, že i když už nemáš rodiče, stále máš svoje kamarády, které ti po zbytek tvého života budou dělat tvojí novou rodinu. Tu tvojí starou budeš mít pořád tady -" ukázala jsem na místo, kde má brunetka svoje srdce - „protože tady na ně nikdy nezapomeneš." Dokončila jsem svůj monlog a čekala jsem záporné reakce, ale místo toho se dostavilo objetí se slzami na mém rameni.

„Děkuju. Děkuju. Děkuju." Mumlala mi Mary pořád do ramene a já jí dál svírala v objetí. Můj pohled se pak setkal s tím Marleniným tmavě modrým a já v jejích očích uviděla vděčnost a lásku. Vděčnost, kterou posílala mě a lásku, kterou posílala brunetce, kterou jsem svírala v náručí a nechala svými slzami smáčet mojí košili. Dívala se na dívku, po které její srdce toužilo nejvíc.