𝖙𝖍𝖊 𝖍𝖊𝖎𝖗 - 𝖓𝖆́𝖛𝖗𝖆𝖙 𝖉ě𝖉𝖎𝖈𝖊 [ 𝖍𝖕 - 𝖒𝖆𝖗𝖆𝖚𝖉𝖊𝖗𝖘 𝖊𝖗𝖆 ]

viii.

R E A L I T A   N E B O   S E N ?

°°••°°••°°••°°••°°
cassiopeia

Po tom, co odešel Brumbál, mě přišla zkontrolovat madame Pomfreyová. Ta mě dvakrát zkontrolovala a pak řekla, že mě už večer pustí, za což jsem byla vděčná. Nikdy jsem neměla ráda nemocniční prostory.

Chvilku po obědě, když jsem se znovu chystala uložit ke spánku, se otevřeli dveře a dovnitř vykoukla nejdřív zrzavá, pak blonďatá, hnědá a nakonec modrá hlava. Když holky uviděli, že jsem vzhůru na tvářích se jim objevili úsměvy a pak se vydali k mojí posteli.

„Jak se cítíš?" Zeptala se mě Lily hned, co si sedla na židli vedle lůžka, zatímco si holky sedli na druhé lůžko, které bylo vedle mého.

„Jde to." Zjistila jsem jí a pořádně jsem se posadila, abych na ně videla. Všechny moje kamarádky měli na tváři starostlivý výraz.

„Jak jsem se sem vůbec dostala?" Zeptala jsem se pak po chvilce ticha. Holky se po sobě podívaly ale pak všechny najednou přikývli.

„Black tě našel ležet na chodbě a pak tě donesl sem." Vysvětlila mi Lily. Jen jsem otevřela pusu, abych něco řekla, ale pak jsem jí zase zavřela, protože jsem si uvědomila, že nemám co říct.

„Už víš kdy tě mají pustit?" Zeptala se starostlivě Kat.

„Někdy na večer." Odpověděla jsem s drobným úsměvem.

„To je dobře, hele, už musím jít, mám schůzku s Mary, mějte se." Marlene vstala z lůžka a pak se zamáváním zmizela z místnosti.

„Já půjdu taky, Remus chtěl pomoct s jednou esejí na Péči o kouzelné tvory." Rozloučila se s námi i Kat.

„A já mám rande s Regem, takže vás taky opustím." Omluvila se i Rosie a pak, stejně jako Kat a Marls, zmizela z místnoti, ve které jsme nakonec zbyli jen my dvě s Lily.

„Pamatuješ si co stalo při tom souboji?" Zeptala se Lily, když se ujistila, že je madame Pomfreyová ve svém kabinetu.

„Vykouzlila jsem štít bez hůlky." Odpověděla jsem jí popravdě. Sice jsem Lily znala teprve dva dny, ale připadalo mi, jakobych jí mohla svěřit své nejtajnější tajemství.

„Bylo to zvláštní." Přiznala zrzka, jakoby obraz mě, jak mám před svýma rukama nezlomitelnou bariéru, stále měla před sebou.

„Jo." Přitakala jsem. „Nevěděla jsem, že umím ovládat bezhůlovou magii." Přiznala jsem. Lily jen vykulila oči, div jí nevypadli z důlků.

„Myslela jsem, že jsi to udělala, protože to umíš." Vyhrkla překvapeně.

„Neumím to, nikdy jsem bezhůlkovou magii nezkoušela a ani jsem jí neviděla v praxi."