𝖙𝖍𝖊 𝖍𝖊𝖎𝖗 - 𝖓𝖆́𝖛𝖗𝖆𝖙 𝖉ě𝖉𝖎𝖈𝖊 [ 𝖍𝖕 - 𝖒𝖆𝖗𝖆𝖚𝖉𝖊𝖗𝖘 𝖊𝖗𝖆 ]

xvi.

B R A T R & S E S T R A

°°••°°••°°••°°••°°
cassiopeia

Když vlak zastavil, probudil mě z mého spánku, stejně tak Lily i Rosie.

„Už jsme v Prasinkách?" Zeptala se zmateně Rosie, zatímco se po tmě snažila nahmatat svou hůlku. To už ale Lily vytáhla tu svou a zamumlala tiché Lumos, které prosvítilo celé kupé.

„Řekla bych, že ještě ne." Zakroutila rusovláska hlavou nesouhlasně.

Někde z dálky jsem pak uslyšela křik, díky kterému mi přeběhl mráz po zádech.

„Holky. . ." Zašeptala Rosie a já uviděla, jak se otřásla strachem.

„Smrtijedi." Zasyčela jsem. Byli tu pro mě. Proběhlo mi hlavou. Najednou se mě zmocnil strach. Ne strach o mě. Strach o Lily a Rosie. Mamku a taťku a Luciuse. Remuse, Jamese, Siriuse a dokonce i Petra.

Holky se po sobě vystrašeně podívali a pak stočili svůj pohled ke mě.

Chvilku jsme se na sebe potichu dívali, ujišťovali, jestli jsme v pořádku. Pak ale Lily prolomila ticho.

„Mám strach."

Její strach jsem chápala. Lily je mudlorozená. Šli by po ní jako první.

„Neboj se, Lily," stiskla jsem ji povzbudivě levou ruku, a když jsem se podívala na druhou stranu, uviděla jsem, jak je Lilyina pravá ruka spojená s Rosiinou levou rukou, „my tě jim nedáme."

Když k mým uším dolehl další rachot a tříštění kleteb o stěny vlaku, pobídla jsem Lily, aby svou hůlku zhasla.

Avšak, bylo pozdě. Dveře od našeho kupé se rozrazili a v nich stál zohavený muž pokrytý srstí.

Je to vlkodlak. Proběhlo mi hlavou, když jsem si ho znovu přeměřila pohledem.

A já toho vlkodlaka poznala. Fenrir Šedohřbet. Vlkodlak, který měl na svědomí útok na malého chlapečka několik let zpátky. Táta na tom případu dělal, a často mi o něm vyprávěl.

„Ale copak, maličká, snažíš se chránit tu mudlovskou šmejdku?" Zašklebil se a my tak mohli spatřit jeho žluté, špičaté zuby.

Stiskla jsem Lilyinu ruku pevněji, aby věděla, že ji opravdu ani jedna nedáme a tak, aby to Šedohřbet nezaregistroval jsem si stoupla kousek před ní.

„Řekl bych, že se omlouvám, za to co udělám, ale já nelžu, takže buď od té dobroty, mládě, a najdi tvého bratra."

„Nemám bratra." Zasyčela jsem tichým, ale pevným hlasem.

Na to se Šedohřbet jen rozesmál. Pak ale natáhl svou hůlku a v našich uších zazněla kletba.

„Avada Kedavra!" A než to někdo stihl zaregistrovat, paprsek, který měl patřit Lily Evansové mířil na mě. A já se s jedinou slzou, která mi sklouzla po tváři postavila tváří tvář svému osudu.

°°••°°••°°••°°••°°
sirius

Když vlak zastavil uprostřed cesty, všichni jsme věděli, že něco není v pořádku. Vlakem se ozývali rány a výkřiky. Nevěděl jsem, zda byli od bolesti, nebo od strachu.

Zvedl jsem se ze svého místa naproti Morgensternovi, který si k nám přisedl a chystal jsem se vyjít ze dveří, když mi profesor položil ruku na rameno a posadil mě zpátky na místo.

Sám se pak zvedl a neslyšně přešel ke dveřím, které pak otevřel.

Co však nečekal bylo to, že se k jeho krku přitiskne špička hůlky mojí sestřenice, která ho se šíleným šklebem zatlačila zpět do kupé a přitiskla ho na sklo okýnka, u kterého jsem seděl.

„Kde máš sestru?" Zeptala se Bellatrix a já mohl vidět, jak svou hůlku zatlačila hlouběji do profesorova krku.

„Nemám sestru." Procedil Morgenstern skrze zatnuté zuby.

Bellatrix jeho lež, kterou by poznal i chluchý, nerozhodila a odfoukla si pramen kudrnatých vlasů z čela. Pak se znovu zašklebila a sklonila se k jeho uchu.

Šeptáním, aby jsme jejich rozhovor neslyšeli, se neobtěžovala a mluvila nahlas. Skoro jakoby chtěla, abychom to slyšeli taky.

„Ale máš. . . Phoenix, ale ty jí vlastně znáš jinak. Cassiopeia Afrodité Malfoyová." Řekla znovu a moje srdce jako by přestalo být. Cass je Morgensternova sestra?

Morgenstern hrál svoje překvapení dokonale.

„To jsem nevěděl." Zalhal znovu, tentokrát lépe. Bellatrix zavřela oči a zhluboka se nadechla. Pak vydechla a pustila profesora u jejího držení.

„Jen abys věděl, tvoje sestra už může být dávno mrtvá. Fenrir měl za úkol zabít tu mudlovskou šmejdku a tu věštkyni, ale jak znám Phoenix, tak před ně určitě skočí." Zachechtala se nepříčetně Bellatrix.

Zatl jsem čelist a semknul jsem k sobě oči, ve kterých mě pálily slzy.

Morgenstern v nestřežené chvíli získal svou hůlku, která ležela na zemi zpět a omráčil Bellatrix, která se pak bezvládně sesunula k zemi.

Z dálky k nám dolehla smrtící kletba a v tu chvíli jakoby jsem přestal dýchat.

Nebyl to však jen pocit, protože při pohledu na moje kamarády a profesora jsem zjistil, že všichni lapají po vzduchu.

Když mi pak před očima začali přebíhat černé tečky, jakoby se vzduch do mých plic vrátil a já, stejně jako ostatní, jsem se zase volně nadechl.

Nebylo to však dlouho, protože jsem si uvědomil, že je Cass nejspíš mrtvá. Do očí se mi znovu začali hromadit slzy.

Zrak se mi rozmlžil, když jsem viděl, jak se Remus zvedl a otevřel dveře do kupé.

Moje oči zasáhlo příjemné bledě modré světlo a kupé bylo ihned zaplněno pocitem štěstí, které vyzařoval Patron.

Moje oči málem vypadli z důlků, když jsem zjistil, že přede mnou sedí pes. Ne jen takový pes. Smrtonoš. Můj patron. Ale tohle nebyl můj patron, protože moje hůlka byla nedotčená, zastrčená za lemem mých kalhot.

„Všichni jsme v pořádku, všichni žijeme. Jděte někdo ven z kupé, ať trefíme." Ozval se hlas Cass z patrona a smrtonoš se pak rozplynul.

Všichni jsme se po sobě podívali, ale pak se James zvedl a vyšel z kupé ven na chodbu.

Po chvilce se vrátil i s Lily a Rosie, ale Cass nebyla nikde k nalezení.

„Kde je Cassiopeia?" Zeptal se Morgenstern starostlivě.

Lily s Rosie se po sobě podívali a vypadalo to, jakoby si oddechli, že už jsou konečně tady. Avšak úleva nebyli to jediné, co se na jejích tvářích nacházelo. Byl tam i strach.

„Šla najít Reguluse."