„Věděla jsi to?" Zeptala jsem se.
„Ano."
„Proč jsi mi to teda neřekla?!"
„Tak proč?!" Vykřikla jsem svou otázku znovu.
„Nechtěla jsem tě ztratit."
°°••°°••°°••°°••°°••°°••°°••°°••°°••°°••°°••
Cassiopeia Afródité Malfoyová žila normální život do...
varování: v kapitole se mohou vyskytovat nevhodné scény, takže pokud to nechce číst, počkejte si na další kapitolu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
°°••°°••°°••°°••°° cassiopeia
Není to Murphy.
Sirius by ti nikdy neublížil. Ne úmyslně.
Miluje tě.
A ty jeho taky.
Všechna ta slova mi běhala hlavou. Moje podvědomí mi dávalo dobrý důvod, proč jsem bysem se za sebe měla stydět. Ze shora na mě tekla teplá voda, která mi stékala po nahém těle a mokré vlasy se mi lepili na čelo.
Vypla jsem vodu, když jsem cítila, jak už i ke mě došla únava. Když jsem vystoupila že sprchového koutu, pára se za mnou vyvalila jako stín a zahalila celou koupelnu. S povzdechem jsem tedy vzala ručník a setřela jsem jím zamlžené zrcadlo nad umyvadlem, abych si mohla lépe prohlédnout svůj obličej.
Smutný výraz ve tváři, který nezmizel ani, když jsem se široce usmála. Moje oči, které byli vždy mix hořké čokolády zalité oceánem, kterým dodávaly život veselé jiskřičky byli teď zrovna bez těch jiskřiček a barvy mých duhovek se mi zdály tmavší a depresivnější, méně umělecké. Jakoby prostě někdo nechal ukápnout dvě barvy ze štětce a pak je líně setřel. Jindy byli moje oči jako umělecká díla. Jakoby umělec chtěl udělat moje oči jen tmavě modré, ale místo toho si na štětce nabral hnědou barvu a stvořil z jeho chyby něco výjimečného.
Moc přemýšlíš.
Napomenulo mě moje podvědomí. A byla to pravda. Když jsem se podívala na kapesní hodinky, které jsem naposledy kontrolovala, když jsem se vysvlékala, zjistila jsem, že už před zrcadlem stojím deset minut.
Rychle jsem se dosušila a rychlým mávnutím hůlky jsem si usušila vlasy. Pak jsem si na sebe oblékla šedé triko s dlouhým rukávem a třemi knoflíky u výstřihu, které už bylo Molly malé, natáhla jsem na sebe ještě spodní prádlo a na to jsem si natáhla šedobílé, kostkované, spací tepláky, které byli také půjčené od Molly.
V dobu, když jsem se vrátila do pokoje, Sirius už spal. Zachumlaný pod jednou z teplých, vlněných dek, kterou Molly sama pletla.
S povzdechem jsem si lehla vedle něj a vtiskla mu drobný polibek na čelo. Pak jsem přes sebe přehodila kousek deky, kterým Sirius nebyl přikrytý a přitiskla jsem se blíž k jeho hrudníku, kde jsem mohla slyšet jeho srdce zběsile bít. Když jsem se pak ale dotkla jeho hrudi, jeho tep se vrátil zpět do normálu a on si mě přivinul blíž k jeho tělo.