𝖙𝖍𝖊 𝖍𝖊𝖎𝖗 - 𝖓𝖆́𝖛𝖗𝖆𝖙 𝖉ě𝖉𝖎𝖈𝖊 [ 𝖍𝖕 - 𝖒𝖆𝖗𝖆𝖚𝖉𝖊𝖗𝖘 𝖊𝖗𝖆 ]

xlvi.

B I T V A O P R A S I N K Y !

část druhá

°°••°°••°°••°°••°°

cassiopeia

Cítila jsem se příšerně. Rosie byla mrtvá. Prasinky byli plné Smrtijedů a vypadalo to, že za chvilku prohrajeme. Jenže jsme se nemohli vzdát. Nemohli.

Musela jsem bojovat za všechny, co jsem kdy ztratila. Za oba moje rodiče, za Mary a Marlene a za Rosie. Musela jsem bojovat i za ty, co žili. Za mojí rodinu.

„Tohle si užiju." Zašklebil se Antonín Dolohov. V ruce svíral svou hůlku a v očích měl vidět jen šílenost.

„Myslím si, že tohle bych měla říkat spíše já." Odvětila jsem tvrdě a také sevřela svou hůlku mezi prsty. Držela jsem ji tak pevně, že mi zbělaly klouby.

Dolohov se jen zasmál a podíval se po okolí.

„Tohle je krása, kterou nemůžeš zničit. Náš Pán je neporazitelný." Zavrčel Dolohov a postavil se do bojové pozice.

„Nemyslím si." Odsekla jsem a sama se postavila do bojové pozice.

„Crucio!" Vykřikl Dolohov bez váhání a namířil na mě hůlku.

Beze slova jsem vytvořila štít svou bezhůlkovou magií a zakázaná kletba se od ní odrazila a na zem se sesypali jiskry magie.

„Naučila ses nové triky, jak vidím." Ušklíbl se znovu Dolohov a znovu na mě namířil hůlkou. Tentokrát však neřekl ani slovo a vyslal na mě nějakou kletbu, kterou jsem poprvé nepoznala, protože nevykřikl její formuli.

„Umím toho víc, než jen bezhůlkovou magii. Nejsem Voldemort." Zamumlala jsem si sama pro sebe a větrem jsem kletbu odrazila. Náraz neznámé kletby a mé elementární magie způsobil, že mě zpětný ráz magie odhodil daleko od místa, kde jsem původně stála.

Těžce jsem vydechla, když jsem tvrdě dopadla na zem a převalila se na záda. Utřela jsem si krev, co mi vytékala ze ( zřejmě ) zlomeného nosu a postavila jsem se.

„Crucio!" Uslyšela jsem Dolohova. Nestihla jsem se připravit na odraz kletby a proto jsem jen zmraženě čekala, než mi mučící kletba narazí do těla a já se na zemi sesunu v bolestných křečích.

Celým mým tělem projela bolestná agónie, když do mě kletba narazila a já s výkřikem klesla na kolena.

Cítila jsem se, jako kdyby mi tělo někdo trhal na kusy zevnitř a hlavou mi někdo bouchal o kámen.

°°••°°••°°••°°••°°••°°

third person

Regulovi se zadrhl dech v plicích, když viděl, jak manželka jeho bratra leží na zemi a Antonín Dolohov se nad ni sklání.

Nejmladší Black vytáhl svou hůlku z jeho kabátu a namířil ji na Smrtijeda.

„Expelliarmus!" Vyřkl kletbu a seslal ji na Dolohova. Ten se kletbě nestačil vyhnout a byl odhozen daleko od Cassiopeii.

Regulus nečekal ani chvíli a ihned se k hnědovlasé čaroděje rozběhl, aby se podíval, zda není nijak vážně zraněna.

„Cass, už jsem tady." Promluvil na ni zadýchaně a klekl si vedle ní.

„Všechno bude v pořádku, neboj se. Dostanu tě odsud. Sirius a Aurora te potřebují. Nemůžeš tady umřít." S tím pomohl jeho starší kamarádce na nohy a podepřel ji, aby nespadla.

„Regu," zachraptěla vysíleně Cassiopeia, když spatřila, jak se Dolohov zvedá ze země.

„Už jsme skoro v bezpečí, neboj se."

„Ne, Regu. Pozor!" Vyjekla Cassiopeia varovně, když Dolohov na ně namířil svou hůlku.

„Avada Kedavra!" Ani jeden z nich to pořádně nestihl zaregistrovat, ale řítil se k nim zelený parsek smrtící kletby.

„Regu, ne!" Zavzlykala Cassiopeia, když paprsek narazil do těla nejmladšího Blacka a on se svalil k zemi.

Cassiopeia klesla na kolena k jejímu mladšímu kamarádovi a uchopila jeho tělo do náručí, zatímco se nebe zamračilo.

„Regu, Regu, prosím." Prosila opakovaně svého kamaráda, ať se probudí, ale on nereagoval. Bouřkové oči vytřeštěné k nebi a slza, stékající po tváři byl jediný důkaz, že Regulus Arcturus Black ještě před minutou žil.
„Regu?" Zatřásla chlapcovím tělem Cassiopeia. Nedostalo se ji však žádné odezvy.

„Ne!" Mračna se protrhla a do země udeřil blesk. Těsně vedle manželky Siriuse Oriona Blacka.

••°°••°°••°°••°°••

James Potter a Remus Lupin bojovali bok po boku s Brubálem a Frankem Longbottomem.

„Mdloby na tebe!" Namířil Remus na jednoho ze Smrtijedů, co se plížil za zády jeho bývalého ředitele.

Smrtijed se v bezvědomí svalil k zemi a Brumbál na Lupina vděčně kývl. Kdyby nebylo mladého vlkodlaka, ředitel už by tu nebyl.

James se ohlédl nad sebe, když se zatáhla obloha a nebe proťal blesk. Nevěděl, co stojí za bouřkou, co se náhle jen tak objevila, ale když se ohlédl kolem sebe, zjistil její původ. A ten původ mu lámal srdce.

Cassiopeia Blacková klečela na zemi v slzách a v rukou svírala mrtvé tělo Reguluse Arcturuse Blacka.

Další jejich přítel byl mrtvý.

Nejdříve Cassiopeiini rodiče ( jak praví, tak adoptivní, ), pak Marlene a Mary, jeho rodiče, Rosie a její nenarozené miminko a teď Regulus.

A James se jen sám sebe ptal, kolik dobrých lidí musí ještě zemřít, než konečně skončí tahle nesmyslná válka.

A odpověď na to je hodně. Ale musel věřit, ze ti lidé se obětovali pro dobro všech. Ti lidé se obětovali, aby učinili čarodějnický svět lepším.