𝖙𝖍𝖊 𝖍𝖊𝖎𝖗 - 𝖓𝖆́𝖛𝖗𝖆𝖙 𝖉ě𝖉𝖎𝖈𝖊 [ 𝖍𝖕 - 𝖒𝖆𝖗𝖆𝖚𝖉𝖊𝖗𝖘 𝖊𝖗𝖆 ]

xliv.

S L I B !

°°••°°••°°••°°••°°
cassiopeia

Všichni jsme byli na pozoru. S tím, že už teď všichni byli obezřetní kolem Petra a všichni měli domy zabezpečené na maximum. Strach ale nebylo to co nás trápilo v tu chvíli. Byla to smrt Euphemie a Fleamonta Potterových.

Sirius byl po jejich pohřbu stejně tichý jako James. Ani jsem se mu nedivila. Jamesovi rodiče byli i jeho rodiče. Ani já jsem na tom nebyla nejlépe, protože mi od smrti mých rodičů byli stejnou oporou jako Weasleyovi. Musela jsem ale zůstat silná pro Auroru, Siria i Jamese.

„Zlato, vem Roru domů, postarám se o Jamese a pak přijdeme." Pobídla jsem Siria tiše, když jsem si všimla Jamese jak sklesle sedí na lavičce u zdi hřbitova, kde byli pohřbeni jeho rodiče.

Sirius jen přikývl a vtiskl mi jemný polibek na rty.

„Opatruj se." Zašeptal mi potom do ucha. Ještě nechal Auroru, aby mi dala polibek na tvář a pak se otočil, aby se mohli přemístit domů.

„Ty taky, miluju tě." Zavolala jsem za ním ještě.

„Taky tě miluju, Zlato." Uslyšela jsem ještě z dálky  pak jsem viděla, jak mi Sirius zmizel před očima.

S povzdechem jsem se otočila na patě a rozešla jsem se za skleslým Nebelvírem. Lily bohužel nemohla přijít, protože měla horečky a obrovské bolesti hlavy, ale byla u nás, takže jsem ji slíbila, že ji Jamese přivedu v pořádku a bez úhony.

U Rosie a Reguluse byl moc velký risk, aby přišli, když už Rosie byla jen dva měsíce od porodu. A Kat s Remusem se báli vyjít ven, kvůli útoku, co se událo minulý týden. Někdo hledal Hope. Tak jak jsme mohli čekat. Proto jsem je v ten den taky vytáhla k nám na oběd, aby se jim nic nestalo. No, a od té doby prakticky bydlíme všichni u nás. Tedy kromě Rosie a Reguluse, co bydleli v nějakém skrytém domečku v Londýně.

Sníh mi křupal pod podpatky mých černých kotníkových bot a můj béžový kabát mi vlál kolem kolenou díky větru.

Beze slova jsem si k Jamesovi přisedla a položila mu ruku na rameno. Mohla jsem cítit, jak mu bylo chladno. A ani jsem se nedivila. Měl na sobě jen černou košili a kalhoty od saka. Ten kluk si říkal o slušný zápal plic. Bez váhání jsem proto schopnostmi poslala trochu tepla do jeho těla.

„Díky," pootočil hlavu směrem ke mě.

„Za málo." Poslala jsem mu jemný úsměv a on mi ho oplatil. Pak ale vrátil svůj pohled na sníh pod jeho nohama.

„Bude to v pořádku. Určitě už jsou na lepším místě." Podívala jsem se na něj smutnýma očima. On se na mě jen otočil se smutným úsměvem na rtech.

„Jak ses přes to dostala? Jak jsi dokázala, ať to nebolí?" Zeptal se zčista jasna. Věděla jsem, na co se ptal. Ptal se na to, jak jsem se po smrti mých pravých i adoptivních rodičů nesesypala.

„Pořád si říkám, že už se mají lépe a pořád jsou tu se mnou, akorát je nevidím. Pořád to bolí, Jamesi. Bolí to jako čert, když se o nich někdo zmíní. Všechny ty pěkný vzpomínky, co s nima mám mi ale připomínají, že tu vždycky budou." Vysvětlila jsem mu.

James si jen povzdechl a unaveně si promnul oči pod brýlemi.

„Děkuju, Cass, nevím, co bych bez vás všech dělal." James zněl opravdu vděčně.

„Nemáš za co, a teď pojď. Půjdeme domů a uděláme si kakao, co ty na to?" James jen kývl a zvedl se z lavičky. Pak mi nabídl pomocnou ruku a zvedl mě taky.

Vytáhla jsem si svou tmavou hůlku, chytla jsem Jamese znovu za ruku a s lupnutím jsem nás oba přemístila do Godrikova Dolu.

Hůlku jsem po přemístění schovala a vytáhla si klíče od našeho domku. Odemkla jsem dveře a společně s Jamesem jsme vešli dovnitř.

Oba jsme si zuly boty a dali je do dreveneho botníku. Svůj kabát jsem si pak pověsila na věšák a oba jsme se rozešli do obývacího pokoje.

Už jsem chtěla všem oznámit, že jsme doma, když jsem si všimla hromady na pohovce.

Ve středu té velké hromady spinkali Hope s Aurorou. U jejich nohou pak ležel Sirius v jeho podobě smrtonoše. Remus spal z jedné strany a z té druhé spala zase Kat. No, a děvčat, co byla přitulená k sobě spala do klubíčka schoulená Moonlight.

Zmateně jsem se pak otočila za cvaknutím spoustě fotoaparátu a uviděla stát Lily u vchodu do obývacího pokoje, s fotoaparátem v ruce a úsměvem na rtech. Vypadala už mnohem zdravěji, než před několika dny, ale pořád ještě potřebovala ležet.

„Ahoj." Pozdravila mě i Jamese. Zrzka pak odložila foťák na stolek v kuchyni a nechala si od jejího snoubence vtisknout polibek na tvář.

„Ahoj." Pozdravila jsem ji nazpět a objala jí.

„Co děláš venku z postele, Lily, měla by sis jít ještě lehnout." Pověděl ustaraně James Lily. Ona se nad jeho starostlivostí jen usmála a podívala se znovu na tu lidsko zvířecí hromadu na pohovce.

„Šla jsem se napít a uviděla je spát tady na pohovce, tak jsem se vrátila pro foťák a vy už jste byli taky zpátky. Neboj, půjdu si zase hned lehnout." Ujistila ho a zabalila se víc do zeleného županu, co měla přehozený přes svoje pyžamo.

„Běžte si oba lehnout, přinesu vám čaj." Pobídla jsem oba snoubence. Lily s úsměvem přikývla a pak pustila Jamesovu ruku. Asi cítila, že si se mnou James bude chtít ještě promluvit.

„Děkuju Cass." S tím ke mě přistoupil a pevně mě objal. Objala jsem ho nazpět a zabořila mu hlavu do prostoru mezi ramenem a krkem.

„Nemáš zač, Jamie. Vždycky tu pro tebe budu." Ujistila jsem ho.

„Ty, Sirius, Lily, Kat a Remus s holkama jste moje poslední rodina, nesmíte mě opustit."

„Nikdy tě neopustíme, to ti slibuji."

Kdybych jen tehdy věděla, že mu dávám prázdný slib.