𝖙𝖍𝖊 𝖍𝖊𝖎𝖗 - 𝖓𝖆́𝖛𝖗𝖆𝖙 𝖉ě𝖉𝖎𝖈𝖊 [ 𝖍𝖕 - 𝖒𝖆𝖗𝖆𝖚𝖉𝖊𝖗𝖘 𝖊𝖗𝖆 ]

ii.

H A D   M E Z I   L V I !

°°••°°••°°••°°••°°
cassiopeia

Po rozloučení s rodiči jsem si nastoupila do rudého vlaku.

„Sedneš si k nám?" Zeptal se můj bratr a rukou ukázal ke kupé, kde seděl Gregory Goyle, Joshua Crabbe, Regulus Black a Severus Snape.

Smrtijedi. Byli všichni do jednoho. Se starostí v očích jsem se obrátila na Ciuse.

„Řekni mi že ho nepodporuješ." Sykla jsem mu do obličeje. Lucius tázavě nadzvedl obočí.

„Všichni v tom kupé jsou Smrtijedi, Ciusi, možná kromě Reguluse, ale to je jedno." Vysvětlila jsem mu.

„To neznamená, že, když se s nima přátelím, tak ihned budu jedním z nich, klídek. Sedneš si teda k nám, nebo ne?" Zeptal se znovu a skoro ignoroval moji starost.

„Ne, najdu si vlastní kupé, děkuju, uvidíme se na hostině." Řekla jsem a otočila jsem se směrem do chodby, pryč od zmijozelského kupé.

Jenže jak jsem hledala, jak jsem chtěla, všechna kupé už byla obsazená.

Až pak jsem prošla okolo kupé se čtyřmi dívkami, které tam měli ješte volné místo. Zaklepala jsem tedy na sklo dveří a celé kupé se na mě otočilo. Nervózně jsem otevřela dveře nakoukla dovnitř.

„Nemohla bych si sednout k vám, žádné jiné kupé už není volné." Zeptala jsem se nervózně. Myslela jsem, že mě vyhodí. Neznala jsem je a oni neznali mě. Neměli nejmenší důvod mě tu nechávat. O omylu mě však přesvědčila zrzka se smaragdovýma očima, která se do široka usmála, čímž odhalila bílé zuby.

„Jistěže ano, jsem Lily Evansová, Nebelvír." Ihned ke mě podala ruku a divoce mi s ní potřásla.

„Těší mě, jsem Cassiopeia Malfoyová a jsem žádná kolej." Pousmála jsem se. Lily mou ruku pustila a detailně si mě prohlédla. Pak ale svraštila rudé obočí a zavrťela hlavou.

„Nevypadáš moc jako Malfoyová." Prohodila brunetka s tmavší pletí a mnoha náramky jen tak.

 „Taky si to nedokážu nijak vysvětlit." Zasmála jsem se a přijala další nabízenou ruku.

„Rossalind Bennetová." Potřásla mi rukou. Jen jsem pokývala hlavou. Pihatá blondýnka vedle ní už ke mě taky natahovala ruku, aby si se mnou mohla potřást.

„Marlene McKinnonová." Usmála se na mě široce. Tak s touhle holkou bych problém neměla.

„Katarína Petrovová." Pousmála se na mě dívka s modrými vlasy a zlatýma očima.

„Máš nádherné oči. Zdědilas je po svém dědečkovi?" Zeptala jsem se, ale pak jsem se ihned začervenala studem. Neznám jí ani pět minut a už se tady s ní bavim o tom, že má stejně oko jako její dědeček.