„Věděla jsi to?" Zeptala jsem se.
„Ano."
„Proč jsi mi to teda neřekla?!"
„Tak proč?!" Vykřikla jsem svou otázku znovu.
„Nechtěla jsem tě ztratit."
°°••°°••°°••°°••°°••°°••°°••°°••°°••°°••°°••
Cassiopeia Afródité Malfoyová žila normální život do...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
°°••°°••°°••°°••°°
cassiopeia
Byla to poklidná noc. Já se Siriem jsme k sobě leželi přítulní a Aurora byla přitulená ke svému plyšákovi a spokojeně oddechovala.
Lily s Jamesem spali zase v jednom pokoji pro hosty a Remus s Kat a Hope spali v tom druhém.
Jak už jsem říkala, byla to poklidná noc. Tedy, dokud mě nevzbudil srdceryvný pláč mojí dcery. Ten stejný jako, když nám Sirius a James oznámili, že Mary a Marlene umřely.
Ihned, co jsem se rozběhla ke kolébce svoji dcery a klekla jsem si k ní, připojil se ke mě i Sirius a zmateně se na mě podíval.
Na nic jsem nečekala a ihned popadla Auroru do náručí a přitiskla jsem si ji na hruď.
Dítě mi hlasitě vzlykalo v náručí a ani po tom, co jsem ji jemně hladila po zádech se neuklidnilo.
„Siriusi, vem si flaštičku a jdi prosím do kuchyně ohřát mléko." Zašeptala jsem ke svému manželovi s prosbou v očích.
Sirius jen přikývl. Pak se zvedl, vtiskl mi jeden rychlý polibek na rty a pak i jeden Auroře do vlásků. Pak odešel z ložnice.
„Copak ti je, broučku?" Šeptala jsem k ní jemně a zvedla jsem ji tak, aby jsem ji viděla do očí. Měla je opuchlé od neustálého pláče, ale už nevzlykala, což byla asi dobrá zpráva.
„Osie - Leg." Překvapeně jsem nadzvedla obočí, když jsem uslyšela jemné žvatlání naší dcery.
„Rosie a Reg?" Ujišťovala jsem se. Na to se dítě na mě jen vědoucně podívalo, velkýma, modrýma očima.
„Musím za Brumbálem." Řekla jsem si sama pro sebe. V tu chvíli se objevil Sirius ve dveřích s flaštičkou v ruce a překvapeně se na mě díval.
„Proč musíš za Brumbálem?" Zeptal se zmateně a položil lahvičku na noční stolek vedle postele.
„Potřebuju se ho na něco zeptat, zůstal bys tady s Aurorou?" Otočila jsem se na něj prosebně.
„Ovšem že ano, ale nemůžeš se přemístit do Prasinek sama. Ani Brumbál sám neví, jestli tam nejsou Smrtijedi." Upozornil mě Sirius něžně.
„Půjdeme s ní." Ozval se ode dveří Remusův hlas a všichni tři jsme za ním instinktivně otočili.
„Jak dlouho jste vzhůru?" Zeptala jsem se zmateně.