𝖙𝖍𝖊 𝖍𝖊𝖎𝖗 - 𝖓𝖆́𝖛𝖗𝖆𝖙 𝖉ě𝖉𝖎𝖈𝖊 [ 𝖍𝖕 - 𝖒𝖆𝖗𝖆𝖚𝖉𝖊𝖗𝖘 𝖊𝖗𝖆 ]

xxxv.

V A R O V Á N Í !

°°••°°••°°••°°••°°

cassiopeia

3. Listopad. Den Siriových narozenin. Ležela jsem s hlavou na polštáři, peřina obmotaná kolem mého těla. Těhotenské bříško viditelné a já přemýšlela, co mu mám dát za dárek. Několikrát jsem se ho ptala. On však jen řekl, že nic nechce a že největší dárek pro něj jsem já a to malé.

Věřila jsem mu, ale přesto jsem mu chtěla něco sehnat. Holky mi radili spoustu věcí, které bych mu mohla dát. Nechápejte mě špatně. Všechny jejich nápady byli skvělé, ale já jsem pořád nemohla na nic přijít.

„A co něco, co byste mohli mít spolu? Sdílet to?" Zeptala se Rosie že své postele. Nebyl to špatný nápad.

„To zní dobře. Jenže co?" Otočila jsem se na věštkyni s otázkou v očích.

„Co třeba přívěšek smrtonoše?" Ozvala se zase Lily že svojí postele.

„A ne jen tak ledajaký. Umíš přece ovládat vodu. Mohla bys jí – jakože nějak nechat zatuhnout a dát mu to jako dárek?" Přidala se k ní Marlene.

Nechala jsem si to proběhnout hlavou. Nebyl to zas tak špatný nápad. Zvedla jsem se proto z postele, setřásla ze sebe červenou přikrývku a vzala si sklenici s vodou, stojící na mém nočním stolku.

Zvedla jsem ruku a zavřela oči. V hlavě jsem si představila sklenici a jak z ní zvedám vodu. Jak se tvaruje do tvaru smrtonoše. Když jsem oči otevřela, levitoval přede mnou smrtonoš z vody. Protočila jsem zápěstím, které jsem pak sevřela v pěst. Holky mě sledovala s velkou s velkou zvědavostí.

Stačilo pár chvil počkat a když jsem povolila ruku. Ledová soška smrtonoše mi dopadla do rozevřené dlaně.

„Spiro Vitam." Zašeptala jsem směrem k sošce dvě latinská slova. Chvilku trvalo, než než se něco stalo, ale to co se stalo, opravdu stálo za chvilku čekání.

Soška smrtonoše se protáhla a pak párkrát nadšeně zaštěkala. Ocásek z ledu se vrtěl ze strany na stranu a smrtonoš si nakonec sedl do mojí dlaně a naklonil hlavu do boku.

„Páni." Uslyšela jsem Lily vydechnout. Zrzka se zvedla z postele a přistoupila ke mě. S malým úsměvem jsem jí posadila smrtonoše do dlaně a ona si ho s jiskřičkami v očích prohlédla.

„Jak jsi to udělala?" Zeptala se šokovaně Marlene.

„Magie." Pokrčila jsem rameny a znovu jsem si vzala smrtonoše od Lily. Toho jsem pak položila do pilinami vyložené, zlaté krabičky. Tu jsem pak zavřela a obvázala červenou stuhou. Na tu jsem pak napsala Siriovo jméno a nad 'i' jsem nakreslila srdíčka.