𝖙𝖍𝖊 𝖍𝖊𝖎𝖗 - 𝖓𝖆́𝖛𝖗𝖆𝖙 𝖉ě𝖉𝖎𝖈𝖊 [ 𝖍𝖕 - 𝖒𝖆𝖗𝖆𝖚𝖉𝖊𝖗𝖘 𝖊𝖗𝖆 ]

xi.

upozornění: v této kapitole se objevuje násilí, takže pokud máte slabší žaludek, přeskočte a počkejte si na další kapitolu.

°°••°°••°°••°°••°°

I A N !

°°••°°••°°••°°••°°
cassiopeia

Lucius se ode mě oddělil hned potom, co se asi desetkrát ujišťoval, jestli jsem v pořádku.

Několikrát jsem ho ujistila, že ano, a pak jsem ho nechala odejít k sobě na kolej.

Díky tomu jsem teď šla sama po chodbě do Nebelvírské věže.

Už jsem skoro byla u portrétu Buclaté Dámy, když jsem někým byla přiřazena ke zdi. Mými zády projela ostrá bolest, to jak jsem narazila na rám jednoho z obrazů, které byli pověšené na stěně.

Zvedla jsem svůj pohled a uviděla jsem toho kluka, co na mě poslal ten potlouk. Myslím, že jeho jméno bylo Jasper, nebo tak nějak.

„Pust mě." Zavrčela jsem a snažila se vytrhnout z jeho sevření. On byl však moc silný a sevření na mých zápěstích ještě zesílil.

„Nevim, proč bych to měl dělat, Krásko." Použil přezdívku, kterou mě často nazýval Sirius.

Strachem se mi rozšířili zorničky, když jsem ucítila jeho horký dech na mé tváři.

„C - co to d - děláš?! P - přestaň!" Zaprosila jsem, snažíc se ignorovat jeho šmátravé ruce, které mi jezdili po lemu mých tepláků.

„Nech mě si to rozmyslet. . . Ne." Ušklíbl se a já mohla cítit jeho rty na mé čelisti. Snažila jsem se ho odstrčit, ale neměla jsem dostatečnou sílu.

Do očí se mi nahrnuli slzy, jak jsem cítila, že si tenkou kůži na mé čelisti vzal mezi zuby a já mohla cítit, jak se mi tam začíná tvořit rudý flek.

Na těle mi naskočila husí kůže, když mi Jasper sjel rukou pod tepláky. Slzy, které jsem měla v očích mi volně stékali po tvářích já se uvolnila a poddala a nechala, aby se mi přilepil na rty.

Jeho ruka mi sjela dál do kalhot, až k lemu mých kalhotek.

Už jsem ho chtěla nechat, aby mě zatáhl do volné třídy a vzal si mě, ale jeho dotyk  z mého těla zmizel a já se ocitla v jiných rukou.