𝖙𝖍𝖊 𝖍𝖊𝖎𝖗 - 𝖓𝖆́𝖛𝖗𝖆𝖙 𝖉ě𝖉𝖎𝖈𝖊 [ 𝖍𝖕 - 𝖒𝖆𝖗𝖆𝖚𝖉𝖊𝖗𝖘 𝖊𝖗𝖆 ]

xxxii.

N A   A S T R O N O M I C K É
V Ě Ž I !

°°••°°••°°••°°••°°
cassiopeia

Po chvilce jsme se Siriem stoupali po schodech, vedoucích na Astronomickou Věž.

V nose mě zaštípal kouř z cigarety, když jsem otevřela dveře. Podívala jsem se za sebe na Siria a viděla jeho obočí zvednuté do výšky.

Tahle holka byla opravdu mix nás obou.

„Tady jsi." Zašeptala jsem směrem ke Calypso, jejíž vlasy teď měli zrzavou, zřejmě originální, barvu.

Calypso na mojí poznámku nic neřekla, ale potáhla si z cigarety. Kývla jsem na Siria, že to mám pod kontrolou a on počkal u dveří, zatímco já jsem šla za Calypso.

„Proč se stydíš za to, že je James tvůj Anima Salit?" Zeptala jsem se dívky jemně a ona ke mě konečně zvedla svůj pohled.

Bouřkové oči byli oteklé a narudlé, což dokazovalo, že plakala.

„James za mnou chodil už od třetího ročníku. Vždycky mi složil nějakou pěknou poklonu, nebo mi nějak polichotil. Brala jsem to jako samozřejmost, naši rodiče byli v Bradavicích přátelé. S Jamesem jsme byli přáteli do čtvrtého ročníku. Do té doby, dokud jsem nezačala chodit s Dylanem Conellym. Páťákem z Havraspáru. Byl milý, šarmantní, chytrý, a tak, ale prostě jsem s ním necítila tu jiskru. Zjistila jsem, že tu jiskru cítím s jiným klukem, mnohem mě bližším, než jsem si myslela."

„S Jamesem." Vydechla jsem uchváceně.

„Ano. Nejdřív jsem si myslela, že je moje mysl poblázněná od toho, jak jsem četla příběhy o dívkách, které se zamilovali do svého nejlepšího kamaráda, ale když jsem zjistila, že je to realita a chtěla jsem to Jamesovi říct, bylo pozdě. S Jamesem jsme si vyměnili několik urážlivých slov. Ale jak se zdá, on nikdy nepřestal s tím, co dělal od třetího ročníku. Flirtoval se mnou, ale zároveň spal s jinými dívkami po hradě." Povzdechla si Calypso a naposledy si protáhla z cigarety. Tu pak uhasila a hodila ji přes okraj Astronomické věže.

„Záleží mu na tobě, víš?" Nadzvedla jsem obočí. Nevěděla jsem to sice jistě, ale to, co jsem viděla v ředitelově pracovně mi dokázalo, že mu Calypso není lhostejná.

„Tak jako tobě na dědovi?" Zeptala se Calypso a otočila se na mě.

„Ano, tak jako mě na Siriovi." Přitakala jsem. Na to si Calypso jen povzdechla a otočila se zpátky do prostoru.

°°••°°••°°••°°••°°
s

irius

Nikdy mě nenapadlo, že bych viděl svá vnoučata, nebo už jen děti, ale teď jsem se přesvědčil, že moje představy se vyplnili. Vždycky jsem si totiž myslel, že moje a Cassiiny děti budou vzhledově po mě, ale chováním budou jako ona.

Budou vyvádět neplechu, ale zároveň budou mít laskavá srdce.

Chvilku jsem naslouchal rozhovoru, který mezi sebou vedla Cass a Calypso, ale pak jsem se jen rychle porozhlédl po věži.

Moje oči prolétly všechna zákoutí Astronomické věže, až k místu, kde seděli holky. Od toho jsem se pak vrátil očima zpátky k místu, kam jsem se díval před tím.

Jenže než jsem své oči stihl vrátit na podlahu, lesk u zábradlí mě přilákal.

Pomalu jsem se rozešel ke kraji zábradlí. Podzimní vánek mě jemně ovanul a vlasy, co mi vypadli z culíku mi zavláli kolem hlavy.

„Siriusi?" Uslyšel jsem Cass z druhého konce věže.

„Počkej, krásko, myslím, že jsem něco našel." Upozornil jsem jí. Potom jsem se ihned sehnul k zábradlí, a prstem přejel přes lesklý řetízek obmotaný kolem zábradlí.

Když jsem ho opatrně, tak aby nespadl dolů, sundal, zvedl jsem ho na jednom prstu, abych si ho lépe prohlédl.

„Hele!" Vykřikl Calypso znenadání. „To je ten obraceč času." Přiběhla ke mě a já jí ho opatrně položil do dlaně.

„Takže to znamená, že se můžete vrátit domů." Pronesla Cass, kterou jsem ihned objal kolem pasu a přitáhl si jí blíž k svému tělu, aby se zahřála, jelikož se klepala zimou.

„Ne," povzdechla si Calypso zarmouceně, když se důkladně prohlédla přívěsek na konci řetízku, „je rozbitý, je to moc velký risk. Nemuseli bychom taky dorazit v celku." Upozornila nás a pak ho schovala do kapsy u své bundy. Mohl jsem vidět, jak se jí do očí ženou slzy, tak jsem pustil Cass a rychle si přitáhl na hruď. Chvilku byla napjatá, nakonec si však obmotala ruce kolem mého trupu a zabořila mi hlavu do krku.

Koutkem oka jsem viděl, jak její vlasy místo zrzavé nabrali šedou barvu a po chvilce jsem také slyšel její tiché vzlyky.

„Calypso. . ." Zašeptala Cass a položila jí svou ruku na rameno. Calypso se na ní tedy otočila a podívala se jí upřeně do očí. Mohla jsem vidět, skrytý respekt a lásku. Calypso zajisté musela milovat Cass stejně tak moc jako já.

„Jsi přece dědic, ne?" Otázala se má přítelkyně. Calypso k ní jen zvedla pohled a kývla hlavou.

„A máš nějaké schopnosti, jaké?" Nadzvedla obočí.

„Godrika Nebelvíra, dědiců a manipulování s časem." Povzdechla si Calypso. Cass se jí jen chvilku upřeně dívala do očí, ale pak jí chytla za ruku a pevně jí sevřela v té svojí.

„Můžete se domů vrátit tvými schopnostmi." Navrhla jí brunetka. Calypso však jen zakroutila hlavou a smutně si povzdechla.

„Neumím to ovládat." Zamumlala potichu Calypso a pomalu vzhlédla do Cassiiných očí.

„Umíš, jen si musíš věřit." Zašeptala Cass do ticha. Naše budoucí vnučka tedy přikývla a na tváři se jí vytvořil malý úsměv.

„Dobře, pojďme se teda vrátit do naší doby."