𝖙𝖍𝖊 𝖍𝖊𝖎𝖗 - 𝖓𝖆́𝖛𝖗𝖆𝖙 𝖉ě𝖉𝖎𝖈𝖊 [ 𝖍𝖕 - 𝖒𝖆𝖗𝖆𝖚𝖉𝖊𝖗𝖘 𝖊𝖗𝖆 ]

xliii.

A N O ?     A N O !

°°••°°••°°••°°••°°
cassiopeia

Hudba hrála a my všichni jsme byli šťastní. Úplně všichni. Doufala jsem, že nás Marlene s Mary a mými rodiči sledují a smějí se s námi.

„Ehm," ozval se po celé zahradě hlas, co přerušil moje myšlenky. Když jsem pak vzhlédla k altánku, spatřila jsem tam Reguluse a Rosie stát ruku v ruce, s nervózními úsměvy na tvářích.

„Ještě než si naši novomanželé zatančí svůj první tanec, chtěli bychom vám něco říct." Odkašlal si Regulus a projel nás všechny pohledem.

„Víš o tom něco?" Nahla jsem se k Siriovi, zda něco neví. Plánovali jsme sice to, jak James požádá o ruku, ( což bude velice brzy, pokud James neuteče ) ale o tomhle jsem nic nevěděla.

„Ne? A ty? Neříkala ti Rosie něco?" Zeptal se na zpět Sirius. Jen jsem na oplátku zavrtěla hlavou a vysadila si Roru výš do klína, aby nespadla na zem.

„Asi se to teď dozvíme."

„Takže, když jsme říkali, že máme novinu. Máme opravdovou novinu — " začala Rosie a nervózně se poškrábala na zátylku — „za prvé bychom vás chtěli pozvat na svatbu, která se bude konat 21. Listopadu 1978  a za druhé bychom vám chtěli oznámit, že čekáme miminko." Dívala jsem se na Rosie a Rega s vytřeštěnýma očima a ústy dokořán, zatímco celá zahrada propukla v hlasitý jásot a tleskání.

„Děkujeme." Poděkovala Rosie s úsměvem a i s jejím partnerem vyšli z altánku a zamířili k našemu stolu.

„Jsi naštvaná, že jsme vás nenechali si zatancovat?" Zeptala se Rosie opatrně, ihned, co dosedla na místo vedle mě.

„Nejsem naštvaná," zakroutila jsem hlavou nesouhlasně, „jsem překvapená a hlavně šťastná!" Vypískla jsem nadšeně a ihned jsem běžela svou kamarádku obejmout. ( Roru jsem předala Siriovi, abychom ji neudusili v hromadném dívčím objetí ). Lily byla další, kdo se k nám přidal a Kat to všechno zakončila.

„Kdy se ti to má narodit, budoucí paní Blacková?" Zasmála se Kat a já nevědomky sklouzla pohledem k Rosiinu břichu. Byla jsem hloupá, že jsem si toho nevšimla dříve. Musela být alespoň ve čtvrtém měsíci.

„Někdy kolem ledna, nebo února." Usmála se Rosie mile a tak jako my všechny se posadila na židli u stolu.

Všichni ostatní čekali, že začne tanec novomanželů, ale my se Siriem měli jiné plány.

Oba jsme kývli na Jamese a ten se pak bez otálení zvedl. Nezapoměl samozřejmě vzít Lily s sebou.

Lily stála zmatená uprostřed altánku a všechny nás projížděla neurčitými pohledy.

„Um — " odkašlal si James a Lily obrátila pozornost k němu. Mohla jsem vidět, jak se Lily napjala, když si před ní James klekl na jedno koleno a zašmátral v kapse, aby mohl vyndat prstýnek. „Lily Evansová, musím přiznat, že o tomhle dni jsem snil tak strašně dlouho, ale nikdy jsem si nemyslel, že se mi výplní. Zamiloval jsem se do tebe ve třetím ročníku a byl jsem trpělivý a čekal, než mi konečně řekne, že mě miluješ nazpátek. Když se to konečně stalo, byl jsem v sedmým nebi. Miluju tě Lily Evansová, a proto se tě teď a tady ptám, jesltli mi prokážeš laskavost a změníš si jméno na Lily Potterová." James svůj proslov pronesl skoro na jeden nádech. Bylo v něm tolik emocí, až mi z toho začali slzet oči. Věděla jsem, že James miloval Lily už opravdu dlouho, ale nikdy jsem nevěděla, že to mezitím nevzdával.

Lily vypadala, jako by za chvilku měla omdlít. Všichni mohli vidět, jak jí po tvářích stékaly slzy a James vypadal taky na omdlení.

„Ano," vydechla nakonec Lily. James byl chvilku zamýšlený, ale pak překvapeně vyskočil na nohy.

„Ano?!"

„Ano!" Ještě než ji Nebelvír na prsteníček navlékl prsten, radostně jí políbil a pak ji na prsteníček navlékl onen zmiňovaný prsten.

Už po třetí za tento den se po naší zahradě rozlil šťastný jásot a potlesk svatebčanů. Já, holky i Poberti jsme se křenili od ucha k uchu. Malá Aurora a Hope o sebe tleskali ručkama a pochehtávali se. Určitě ještě nemohli rozumět tomu, co se děje, ale viděli, jak se všichni ostatní smáli a byli šťastní, takže museli mít také radost.

„Výborně! Skvěle Jamesi!" Jásali Sirius a ( překvapivě ) i Remus. Petr nebyl tak hlasitý, jako jeho přátelé, ale také tleskal a usmíval se.

Moje srdce mi ztěžklo, když jsem uviděla černé linie inkoustu pod rukávem jeho černého saka. Nebylo možné, že by se Petr nechal tetovat, to by o tom Poberti něco věděli. 

Strčila jsem Auroru Siriovi do rukou a zvedla se ze židle.

„Omluvte mě, musím si odskočit." Omluvila jsem se ostatním u stolu. Potom jsem se rozešla do domu. Co jsem však nevěděla, bylo to, že Remus s Kat a Hope mě následovali.

„Co se děje, Cass, je ti špatně?" Strachovala se ihned Kat a podala Remusovi jejich dceru, aby mě mohla zblízka prohlédnout.

„Ne, je mi fajn." Ujistila jsem jí s povzdechem.

„Tak, co se stalo Cass. Jednu chvilku se smála a těšila si se z Jamese a Lily a pak jsi odběhla do domu s tím tvým divným výrazem." Přidal se i Remus.

„Nebudete mi věřit." Povzdechla jsem si smutně. Znali Petra déle než mě, byla velmi malá pravděpodobnost, že mi budou věřit.

„Jde o Petra, že jo?" Nakrčila Kat obočí.

„Jak to víš?" Přiznala jsem oklikou.

„Viděly jsme, jak si se na něj dívala, Cass. Nemá cenu to zapírat." Přiznal Remus.

„Nebudete mi věřit." Klesla jsem na hlase.

„Jestli se obáváš toho, že se Petr přidal ke Smrtijedům, nejsi jediná. Pořád se ptá na Hopino hybridství a pak se vždycky vymluví na to, že musí domů." Položil mi Remus ruku na rameno a konejšivě ho stiskl.

„Ale co s tím?" Ptala jsem se starostlivě.

„Pro dnešek to necháme být. Zítra to řekněme ostatním a hlavně uvědomíme Brumbála, aby zajistil ochranu nad Aurorou, Hope a Rosie s Regem." Navrhla Kat, na což jsme  Remusem okamžitě přikývli.

„A teď jsi jdi zatančit s tvým manželem. Tak běž, už na tebe určitě čeká." Pobídla mě Kat. Kývla jsem a nadzvedla si sukni, abych mohla běžet zpět na zahradu a nezakopla jsem o krajkovou látku šatů.

Remus měl pravdu. Dneska byla moje svatba. Petra můžeme řešit až zítra.