𝖙𝖍𝖊 𝖍𝖊𝖎𝖗 - 𝖓𝖆́𝖛𝖗𝖆𝖙 𝖉ě𝖉𝖎𝖈𝖊 [ 𝖍𝖕 - 𝖒𝖆𝖗𝖆𝖚𝖉𝖊𝖗𝖘 𝖊𝖗𝖆 ]

xxix.

D Ě D I C T V Í Č T Y Ř
Z A K L A D A T E L Ů !

°°••°°••°°••°°••°°
cassiopeia

Léto rozfoukal podzimní vítr a než jsem se nadáli, znovu jsme stáli na nástupišti 9¾ v Londýně.

Já opřená o Siria, Lily povídajíc si s Rosie, Regulusem a Jamesem. Remus, který dělal zábavné obličeje na svou dcerku Hope Kate Lupinovou, která byla v Katině náručí. Petra jsem tu však nikde neviděla. Bylo to zvláštní. Poslední dobou, jakoby se nám vyhýbal. Neviděli jsme, co se s ním dělo, protože s námi prakticky vůbec nemluvil. Kluci si myslí, že je to jenom kvůli schylující se válce. Protože se kontroluje soví pošta. My s Rosie jsme však měli jiný názor. Měla jsem pocit, jakoby se okolo Petra poslední dobou schromažďovala jakási temná aura, což mě znepokojilo.

„Tak, je čas nastupovat." Pobídla nás paní Potterová, když uslyšela varovný hvizd píšťaly na lokomotivě.

Na začátku léta jsme totiž byli u Molly a Arthura. V polovině léta pak u Lupinových a poslední dva týdny u Potterových, ke kterým přibil nový člen do rodiny.

Bylo to zrovna týden, co všichni odjeli k sobě domů a já zůstala u Weasleyových, protože jsem neměla kde jinde být. A vlastně mi to ani nevadilo. Molly byla kmotra, takže byla něco jako moje náhradní mamka.

Ani na jednoho rodiče jsem však nezapomněla. Skoro každý týden jsme byli v hrobce mých rodičů, která byla naproti Malfoy Manoru, které jsem skryla zaklínadlem, přes kterém jsem mohla projít jenom já, nebo další dědic, a dávali jsme jim tam květiny a zaplovali svíce.

No, a jak už jsem říkala, že Potterovi mého nového člena rodiny, není to nikdo jiný než Sirius Orion Black. Po tom, co ho jeho matka vypálila z rodokmenu, někdy na začátku léta, a vydědila ho, si zabalil všechny svoje věci a utekl k Potterovým.

Už jsem se chystala nastoupit do vlaku, když mě zastavil Rosiin hlas: „Cass, počkej chvilku."

Přikývla jsem a vlezla si do vlaku, kam za mnou přišla i Rosie.

„Co se děje, Rosie?" Zeptala jsem se ihned, co jsem uviděla její starostlivou tvář.

„Něco se blíží, cítím to." Vydechla znepokojeně. „Měla jsem vize o čtyřech dětech, které seděli u Brumbála v pracovně a tři z nich byla alespoň z části mýtická stvoření." Promluvila tichým hlasem, aby ji nikdo neslyšel.

„Mýtická stvoření?" Podivila jsem se.

„Jako jsme já, ty, Morgenstern a Kat. Jsme stvoření, která nejsou normální čarodějky, ale mýtická stvoření. To znamená, že náš druh existuje již po milénia." Vysvětlila mi Rosie trpělivě.