𝖙𝖍𝖊 𝖍𝖊𝖎𝖗 - 𝖓𝖆́𝖛𝖗𝖆𝖙 𝖉ě𝖉𝖎𝖈𝖊 [ 𝖍𝖕 - 𝖒𝖆𝖗𝖆𝖚𝖉𝖊𝖗𝖘 𝖊𝖗𝖆 ]

x.

N Á B O R   D O   T Ý M U !

°°••°°••°°••°°••°°
cassiopeia

Byli to už skoro dva měsíce, co jsem se rozhodla pátrat po svém pravém já. Nic moc jsme zatím nezjistili, ale i ta nejmenší vodítka měla smysl. A my zas pak měli naději na pokračování dál.

Zatím jsme jen našli, že moje jméno bylo do rodokmenu Malfoyových vepsáno až pět let po mém narození, což nám značně ulehčilo práci s tím, abychom mohli zjistit, kdo doopravdy jsem.

Mámě ani tátovi jsem o tom nepsala. Chtěla jsem se jich zeptat sama, o vánočních prázdninách. Jen jsem doufala, že mi řeknou pravdu a nebudou nic zapírat.

Mezitím, co jsme hledali můj původ, se z nás stali velice dobří přátelé a mohli jsme se svěřit jeden druhému.

„Nebelvír má dneska nábor do týmu. Hledají brankáře a jednoho střelce." Ozvala se mi u ucha Kat, která při snídani procházela kolem nebelvírského stolu. Pak využila toho, že vedle Lily bylo místo a sedla si k nám.

„Půjdeš to dneska zkusit? Tvůj brácha říkal, že jsi v bráně dost dobrá." Zeptala se mě, zatímco si do hrnečku nalévala čerstvé kafe.

„Nevím." Pokrčila jsem rameny a napila jsem se ze své horké čokolády. Lily se na mě jen nevěřícně podívala a potom si vyměnila pohledy s Marlene, která seděla naproti ní.

„Když o někom Lucius Malfoy říká, že je dobrej, tak musí být doopravdy dobrej, protože je to Malfoy a u něj musíš být hodně dobrá, aby ti jen řekl, že to neni špatný." Ptohlásila Marlene a upila ze svého čaje.

„Tak já to teda zkusím." Protočila jsem s povzdechem očima a pak jsem poslouchala, jak holky vedle mě jásají.

„Výborně, nábor je ze půl hodiny, přijdeme tě podpořit."

„Cože!?"

°°••°°••°°••°°••°°

Za půl hodiny už jsem v ruce nervózně svírala svoje koště, které jsem dostala k Vánocům. Byl to nejnovější model Komety.

S hlubokým nádechem a výdechem jsem vstoupila na famfrpálové hřiště, kde už čekalo několik lidí. Převážně kluci, což mě dost znervózňovalo.

„Cass!" Uslyšela jsem někoho volat. Když jsem se otočila, uviděla jsem Marlene, jak na mě divoce mává. Nasadila jsem tedy úsměv a vydala jsem se za ní. Tam kde stála, stál ještě jeden kluk. Byl vysoký a na hlavě měl černé vlasy, které vypadali, jakoby sváděli marný souboj s hřebenem.