𝖙𝖍𝖊 𝖍𝖊𝖎𝖗 - 𝖓𝖆́𝖛𝖗𝖆𝖙 𝖉ě𝖉𝖎𝖈𝖊 [ 𝖍𝖕 - 𝖒𝖆𝖗𝖆𝖚𝖉𝖊𝖗𝖘 𝖊𝖗𝖆 ]

xviii.

K A T !

°°••°°••°°••°°••°°
sirius

Když jsme dorazili ke kupé, kde měla ležet Cass, polil mě studený pot, při myšlence na to, že by holka, do které jsem se zamiloval umřela.

„Bude v pořádku. Je to bojovnice." Ozval se vedle mě hlas mého bratra.

„Já vím, je silná." Souhlasil jsem s ním, ale neopovážil jsem se mu podívat do očí.

„Vím, co se mezi vámi stalo." Řekl nakonec, ale pohled ke mě nezvedl. Pořád sledoval záda svojí přítelkyně, která šla vedle Lily a potichu si s ní povídala.

„Byla za tebou?" Zeptal jsem se ho. Nedivil bysem se, kdyby to tak bylo. Regulus byl vždycky lepší posluchač, než já.

„Ne, potkal jsem jí cestou do pokoje." Vyvrátil mi mou teorii.

„Aha." Zamumlal jsem potichu.

„Brečela, Siriusi." Dodal nakonec. Moje srdce se sevřelo a žaludek začal dělat kotrmelce. Brečela kvůli tomu, že jsme spolu málem vyspali? Nebo kvůli tomu, že jsem to ukončil? Kdo ví?

„Záleží jí na tobě, víš?" S tím pak bez odpovědi rychlým krokem přešel k Rosie, se kterou si ihned propletl prsty a mile se na ní usmál.

S povzdechem jsem se trochu pozastavil, aby mě kluci mohli dohnat a já tak nemusel být vystaven samotě.

„Vypadáš sklesle, Tichošlápku." Konstatoval James, když mě došli. Tím pádem jsme šli všichni čtyři vedle sebe.

„Mám strach o Cass." Odpověděl jsem.

„To my všichni." Ujišťoval mě ihned Petr, jenž nepochopil správnou pointu toho, co jsem řekl.

Jenže než ho na to někdo stihl upozornit, všichni jsme zastavili a Regulus s Morgensternen vešli do kupé, s rozsvícenými hůlkami před sebou.

Rychle jsem si prodral cestu skrze holky, až ke kupé a vstoupil jsem do, snad jediné osvětlené místnosti ve vlaku. 

To co jsem viděl mi však vyrazilo dech z plic. Tentokrát jsem na to však byl sám. Naskytl se mi takový pohled, který nechtěl zažít někdo, kdo někoho miloval.

Cass ležela na jedné ze dvou kožených sedaček, pod hlavou zřejmě Regulův batoh a rány, které byli po celém těle byli nemotorně obvázané.

„Opatrně, má zlomených několik kostí." Upozornil Regulus Morgensterna, který se ihned sklonil ke Cass, aby mohl ošetřit její rány.

„Kdo?" Jeho hlas nebyl ani slyšet, ale já ho slyšel velice dobře, protože jsem k němu byl s Regulusem nejblíž.