𝖙𝖍𝖊 𝖍𝖊𝖎𝖗 - 𝖓𝖆́𝖛𝖗𝖆𝖙 𝖉ě𝖉𝖎𝖈𝖊 [ 𝖍𝖕 - 𝖒𝖆𝖗𝖆𝖚𝖉𝖊𝖗𝖘 𝖊𝖗𝖆 ]

ix.

P O M O C !

°°••°°••°°••°°••°°
cassiopeia

Od té doby, co mě pustili z nemocnice uběhl už jeden celý měsíc a já jsem sama prohledávala knihovnu. Ještě několik dní po tom, co mě propustili jsem Siriovi několikrát poděkovala, ale on jen mávnul rukou a řekl, že to byla jen maličkost.

Regál po regálu, jsem hledala jakoukoliv knihu, která by mi dokázala, že Malfoyovi měli jen jedno dítě. Ovšem že jsem mohla hledat v rodokmenech, ale v těch jsem zakreslená byla, takže by to nijak nepomohlo.

Přišlo mi, jakoby se mi Brumbál, po tom, co jsme mu řekla v ten den, kdy mě byl navštívit na ošetřovně, schválně vyhýbal. A to mě docela vytáčelo. Vždycky, když jsem si s ním chtěla promluvit, vymluvil se, že nemá čas, nebo že mi to určitě řekne jindy. A já už o tom začala dost pochybovat, proto jsem dneska taky šla do knihovny. Protože už mi došla trpělivost a já nechtěla dál čekat.

„Ahoj." Uslyšela jsem za sebou. Když jsem se pak otočila jsem zjizveného kluka s milýma medovýma očima, který měl na tváři upřímný úsměv.

„Uh, ahoj." Pozdravila jsem ho a taky jsem se na něj usmála.

„Myslím, že nás ještě nikdo nepředstavil - Remus Lupin." Natáhl ke mě ruku, na které měl čerstvé škrábance.

„Cassiopeia Malfoyová - máš kočku?"

„Ne, proč?" Zeptal se mě zmateně.

„To nic, jen mě zaujali ty škábance na tvojí ruce." Ujistila jsem ho. On jen přikývl hlavou a pak ukázal rukou, že by chtěl projít ke knihovně. S omluvou jsem pak uhla a odešla jsem na druhou stranu uličky, aby měl dost prostoru vybrat si knihu.

Očekávala jsem, že si vytáhne nějakou knihu, která by se mu hodila na pomoc k eseji, ale místo toho vytáhl knihu, kterou jsem před jeho příchodem odložila zpátky.

„Zajímají tě starobylé rody, Remusi?" Zeptala jsem se. Remus jen polekaně nadskočil, když uslyšel můj hlas a přitiskl si knihu na prsa.

„J - jo, mají docela zajímavou historii." Řekl. Viděla jsem, že se snažil být sebejistý, ale vybral si špatnou čarodějku, kterou by oklamal.

„V téhle knize jsou rodokmeny, a ne historie, ta je na druhé straně knihovny." Vysvětlila jsem mu. On se jen poraženecky podíval na knihu v tmavém koženém obalu, která nesla název:

'Starobylé kouzelnické rody založené v 19. století'

„Když mi řekneš, co hledáš, možná bych ti mohla pomoct." Pobídla jsem ho.

„Tak dobrá."

°°••°°••°°••°°••°°
s

irius

„Cože jsi udělal?" Uslyšel jsem z pokoje Jamese a opatrně, jen v ručníku kolem pasu, jsem nakoukl do pokoje, kde jsem uviděl Remuse, jak sedí na posteli, s nějakou knihou v klíně a James na něj jen nevěřícně kouká.

„Nekoukej na mě tak, Jamesi, vypadáš jako leklá ryba." Uslyšel jsem Remuse otráveně napomenout Jamese.

Vystoupil jsem z koupelny, a James se teď otočil na mě. Jen jsem nadzvedl obočí, ale pak jsem si všiml, kam své oči směroval. Na moje tetování na hrudníku (konkrétně mezi prsy), které jsem si nechal udělat ještě než jsem šel k Potterovým.

„Co se řeší?" Zeptal jsem se se zájmem a přešel jsem k mojí skříni, kde jsem si vyndal pyžamo.

„Tady Moony řekl Malfoyový, o tom, že pátráme po tom kdo je." Ukázal James směrem k našemu vlkodlačímu kamarádovi. Já jsem se na něj jen překvapeně podíval, jen abych se ujistil, jestli James říká pravdu. Podle Remusova pohledu a knize v klíně, ve které listoval, jsem poznal, že James říká pravdu.

„Proč jsi to udělal, Moony?" Zeptal jsem se zmateně, zatímco jsem se pod ručníkem soukal do svých boxerek.

„Zazmatkoval jsem, řekl jsem, že mě zajímá historie kouzelnických rodů, ale v ruce jsem měl rodokmeny." Řekl Remus klidně. Ani nevypadal, že by ho to nějak trápilo. Jakoby měl něco za lubem.

„Víš, co si teď bude myslet?!" Vyjekl James potichu a pak znovu střelil pohledem po Moonym, který vypadal, že ho naprosto ignoruje a dál si četl v rodokmenech. Mi všichni, dokonce i Petr, který doteď jedl jednu lékořici za druhou, jsme se dívali na Moonyho, který si nás nevšímal a zaklapl starou knihu, kterou pak položil na noční stolek. Pak se podíval na hodinky a vstal ze svojí postele, na které doteď seděl.

Pak přešel k našemu jedinému oknu a otevřel ho do kořán.

„Co blbneš, Moony?" Zeptal jsem se ho, jak se mi do holého hrudníku opřel ledový vítr z venku.

„Doufám, že jste oblečený." Ozval se z venku hlas a já uviděl, jak James ihned zrudl, když uslyšel holčičí hlas a vystřelil jen v jeho trenkách z postele ke svojí skříni a mohl si alespoň obléknout tričko a tepláky.

A já jsem si oddechl, když jsem se nasoukal do trika a ručník hodil zpátky do koupelny s vědomím, že ho pak odklidím. Možná.

„Neboj, neoslepneš." Ujistil Remus dívku a v tu samou chvíli, kdy James skočil do postele, do pokoje vletěla Cassiopeia na koštěti a Remus za ní zavřel okno.

„Myslel jsem, že se ti líbí Katarína ze Zmijozelu." Pípl tiše Petr, když spatřil Cass, která na sobě měla tričko, na kterém bylo napsáno:

'Sarcasm is best art ever'

A na nohou měla jen šortky na spaní. Musel jsem svoje oči přesunout někam jinam, abych nezíral na její tetování, které měla umístěné na pravém stehně. Bylo to souhvězdí Cassiopeii.

„Přišla jsem, abych se dozvěděla kdo jsem, a ne, proto, abych někoho z vás sbalila." Protočila Cassiopeia očima a pak z batohu vytáhla dvě knihy a stoh pergamenů s brkem a inkoustem.

„A navíc," protáhl Remus, když se ozvalo klepání na dveře, „Kat přišla taky."

Otevřel jsem dveře a dovnitř nakoukla hlava Kat Petrovové, která v ruce nesla další knihu.

„Oh, ahoj Tichošlápku!" Pozdravila mě s úšklebkem na rtech a pak mě obešla, aby se mohla pozdravit s Cassiopeiou a ostatními.

„Ještě někdo přijde?" Zeptal se James s pozvednutým obočím.

„Ne, už jsme všichni." Ujistila nás Cass.

„Fajn, ale ještě než začneme -" přihlásil jsem se taky o slovo - „jak je možné, že si nám přišla pomoct, místo toho, abys nás šla zaklít, nebo nahlásit řediteli?" Zeptal jsem se jí.

„To je jasné," prohlásila a v očích se jí prohnal smutek, „nepamatuji si nic do svých pěti let a poslední dobou se mi stávají divné věci. Chci zjistit, kdo doopravdy jsem."