VICTORIE
Postával tam jen tak a sledoval mě. Pomalým krokem se dostal k mé posteli. Následně si na ní lehl, na mojí postel. Co si myslí, že dělá? Tázavě se na něj dívajíc, mykl rameny. Dopadl na mojí postel, na které jsem mimochodem seděla. Nedala jsem se rozhodit a dál kouřila. Vždy to pro mě bylo tak uklidňující.
,,Proč jsi taková." Podepíral si rukou hlavu. Zkoumal mě pohledem.
,,Jaká?" zeptala jsem se ho a stočila zrak přímo do jeho očí. Má tak úžasné oči... Tak olivově zelené. Bylo to jako vstup do té nejkrásnější krajiny světa, ve které se vám propadá zem pod nohama a náhle místo země tam je voda. Proč musím mít takovou slabost pro zelené oči? Asi se fakt zblázním sama ze sebe.
,,Taková chladná," odvětil.
,,Proč si myslíš, že jsem chladná? Vždyť mě skoro neznáš," řekla jsem. Nechápavý pohled mi nechyběl.
,,Jsi chladná," zdůraznil. ,,Kdybys nebyla chladná, chtěla bys se mnou aspoň kamarádit," dodal.
,,Nejsem chladná. To jen ty máš vysoké ego." Nastalo ticho. Odvážila jsem se podívat do jeho zasraně krásných očí, ze kterých se mi dělají závratě. Spatřila jsem tam bolest, že bych ho ranila?
,,Ale ty se nechceš kamarádit s nikým, Victorie," říkal to takovým zvláštním tónem. Odtrhla jsem své oči od těch jeho. ,,Proč se s nikým nechceš bavit?"
,,Řeknu to takhle." Zhluboka jsem se nadechla a pokračovala. ,,Po konci táboru se stejně všechno vrátí do starých kolejí. Proč si mám hledat kamarády na dva týdny?"
,,Budeš mít krásné vzpomínky." No to tak. A za chvíli mi někdo řekne, že v Grónsku vypukl požár. Sice jsem ho neviděla, ale určitě se právě usmíval. Protočila jsem oči.
,,Stejně pak pojedeme domů a s nikým v kontaktu nebudu." Pokrčila jsem rameny. ,,Jsem tu poprvé a naposled. Nejsem sebevrah, abych si dělala kamarády, kteří stejně za dva týdny neuvidím." Potáhla jsem jeden z posledních nádechů z cigarety.
,,No právě, že tady jsi naposled." Svými prsty se dotkl mého boku. Pomalu se dostával k lemu trička. Snažila jsem se to ignorovat. Úspěšně. ,,Proč si to pořádně neužiješ?" To už dal své prsty pod mé tričko. Zachvěla jsem se pod jeho doteky a Ethan si toho všiml. Jeho ruku jsem rychle odstrčila pryč. Ale nad jeho slovy jsem se musela zamyslet. Ne, nebudu si dělat kamarády. Nikdo by mě nepochopil a navíc, kdo by se chtěl bavit s bezcitnou potetovanou holkou, která má piercing v jazyku? Hah, asi nikdo.
,,Hele, na mě promlouvání do duše neplatí." Stoupla jsem si a stáhla tričko níž. ,,Pojď, už máme být tam." Nečekala jsem na něj, jen jsem šla ven.
Došla jsem k hlavní budově, kde už všichni čekali jen na mě a Ethana, který mě právě teď plácl přes zadek a předběhl mě. Dělá si ze mě prdel?
,,Poslední varování, příště ti vážně něco vytetuju na koule." Až teď jsem si uvědomila, že celý tábor přihlížel. To mi parádně hraje do karet! ,,Vlastně na kuličky." Všichni se začali smát.
,,To ještě uvidíme." Mrkl na mě Ethan.
,,Ne, díky, radši bych oslepla, než spatřila tvého červíka." Mrkla jsem nazpátek. Znova celý tábor propukl smíchu.
,,Chceš se přesvědčit?" otázal se mě s takovým tím 'playful' výrazem.
,,Ne." Dívali jsme si hluboko do očí.
,,Vážně?" Přistoupil blíž.
,,Ne." Ještě blíž.
,,Vážně?"
,,Ne." A ještě blíž.
,,Vážně, ne?"
,,Vážně, ne." Stála jsem si pevně za svým, protože jako, co to je vůbec za otázku? Jestli se chci přesvědčit o velikosti jeho péra? Jasně, že ne. Už byl úplně u mě. Snažila jsem si z toho nic nedělat.
,,Opravdu se nechceš přesvědčit?" Dal ruku poměrně nízko na mé záda. Nechci si připustit, že moje tělo reaguje zrovna na Ethana takhle. Musíš se kontrolovat, Victorie! Ať tě to ani nenapadne!
,,Ale jo, chceš, jen si to nechceš přiznat. Nechceš si přiznat, že tvoje tělo na mě reaguje tak intenzivně. Snažíš se mě odstrčit, ale přitom každá část tvého těla po mně doslova křičí. Tak už si to přiznej, nenalhávej si něco, co není pravda. Přiznej si, že po mě toužíš, přiznej se, že mě chceš cítit, přiznej si, že chceš, abych byl v tob-" To ve mně vzbudilo vztek. Strašně mě vytočil.
,,Přestaň ze mě dělat takovou děvku! Nevyspím se s tebou, chápeš? V kolika jazycích ti to mám ještě zopakovat? Ne-vy-spím-se-s-te-bou! A ty si konečně přiznej, že ne každá holka se udělá hned, jak se na ní jen podíváš! Nechápu, jak se ti povedlo tolik holek zbalit, protože mě nikdo nezbalí na sladké řečičky! Takže mě nech a už na mě kurva nešahej," zvýšeným hlasem jsem mluvila. Možná křičela? Každopádně jsem si nemohla nevšimnout pohledu od Ethana. V jeho očích se mihlo uvědomění? Ehm, spíš ne. Bolest? Hah, dovolte, abych se zasmála.
,,Stačí, seřaďte se do řady!" zařval Mike. ,,Bože, jste horší než kočka pes," zamumlal si pro sebe.
Ještě jsem slyšela nějaké holky, které říkali, cituji: 'co já bych za to dala' a 'měla by si toho vážit, ne ho odstrkovat' nebo 'ale proč je k němu taková, vždyť ji nic hrozného neudělal, ne?'
Božeeee...
ETHAN
Zase jsem to posral a svojí imaginární misi Nejlepší sex na světě můžu zahodit do koše. Victorie je zřejmě jedna z těch, které dostanu po víc jak týdnu. Jedna z několika, která se nepoddá jen tak. Konkrétně jedna z jedné, protože je jediná. Je pravda, že holky jsem balil na sladké řečičky. Uvědomil jsem si, že pokud Victorii tak moc chci, musím udělat víc než jen slova a doteky.
Jen kdybych věděl, co.
Po vysvětlování nějakých pravidel nebo, co to vlastně bylo, jsem si zapamatoval jen to, že jdeme hrát fotbal, přehazovanou, vybíjenou a ještě několik dalších věcí, jenž jsem neslyšel. Z mých hlubokých myšlenek mě zpátky do reality přivedl Mikův hlas.
,,Číslo jedna," řekl nahlas. ,,Jsi v týmu s Victorii, nemáš zač," řekl potichu tak, abych to slyšel jen já. Zakřenil se.
,,Díky," poděkoval jsem mu a šel za svým týmem. Moc dlouho jsem bohužel nešel, protože mě někdo zavolal. To někdo jsem řekl jen tak, protože to byla Ashley. Růžová se nedá přehlídnout.
,,Ahojky, Ethane, v jakém jsi týmu? Já v jedničce." Pozastavil jsem se. Cože?
,,Super." Ani jsem se jí nepodíval do tváře a radši rychle došel ke svému týmu. Rovnou jsem se rozešel za Victorii, poklepal jí na rameno a když se otočila, pošeptal ji do ucha se škodoliým úsměvem. ,,Chyběl jsem ti?"
ČTEŠ
The End of the F*cking Camp
Romantik[DOKONČENO] Kdysi dávno někdo řekl, že protiklady se přitahují. Ale já tohle musím popřít, protože miluju člověka, se kterým toho máme společného víc než byste čekali. Od stejného smyslu pro humor až po stejné oblíbené jídlo. Dokonce si ráno oba dv...