[DOKONČENO]
Kdysi dávno někdo řekl, že protiklady se přitahují. Ale já tohle musím popřít, protože miluju člověka, se kterým toho máme společného víc než byste čekali. Od stejného smyslu pro humor až po stejné oblíbené jídlo. Dokonce si ráno oba dv...
Jsem na konci svých sil. Zkazil jsem snad něco? Možná jsem ji vystrašil? Nevím, co ode mně očekává. Já zase nevím, co od ní mám očekávat já. Ty tři dny se zdají jako měsíc. Možná i déle než měsíc. Na snídani s námi Victorie nesedí, avšak nemůžu si nevšimnout jejich nenápadných pohledů, které jsou s velkou pravděpodobností směřovány na mou osobu. Chci si s ní promluvit o tom polibku, ale sám nevím, co bych řekl. Nevím, co chce slyšet. Rád bych jí řekl pravdu. Pravdu o tom, že tam nějaká ta chemie byla a upřímně, já jsem ji cítil v každé molekuli mé krve. Ale co když ona to tak necítí?
Nemůžu uvěřit, že za tři dny tento tábor končí. Rád bych teď řekl, že si s Victorii dáme sbohem v dobrém, ale nejspíš si ani to sbohem nedáme. Začali jsme něco, nebo spíš já začal něco, co stejně nemůže pokračovat. Cos od ní jako čekal? Vztah? Ne, já na vztahy nejsem.
Zkrátka mě sere, že se mnou od toho dne nepromluvila jedno jediné slovo. Já tohle nikdy neřešil. Doufám, že si tím je vědomá. Rád bych za ní šel, ale nechci jí dávat plané naděje. Mohla by si myslet, že to s ní myslím vážně.
Vzbudil mě otravný zvuk budíku. Otevřel jsem oči a všiml si rozespalého Ryana a Jordana. Povzdechl jsem si, když jsem pohled upřel na Victoriinu postel s rozhozenou dekou a totálně nenačechraným polštářem. Ale Victorie nebyla nikde v dohledu.
V koupelně si každé ráno připadám spíš jako robot než člověk. Žádné ráno není bez vyjímky. Popadnu zubní kartáček, nanesu na něj pastu a vydrhnu si zuby. Následně si opláchnu obličej ledovou vodou. Popadnu ručník a rychle si osuším obličej. Jedním tahem ruky si upravím vlasy a jsem hotový.
Po převlečení, jsme mohli vyrazit směr jídelna. Jordan otevřel dveře. Naskytl se nám pohled na tábor v celém proudu. Všichni utíkali do jídelny.
,,Páni. Dnes je opravdu horko," vydechl Ryan. Všiml jsem si, že si konečně svázal své delší vlasy do malého culíčku. Už bylo na čase. Vlasy má moc střapaté. Zandal jsem si ruce do kapes a uvědomil jsem si jednu věc. Kde mám mobil?
,,Lidi, zapomněl jsem si na chatce mobil. Běžte napřed, já za chvíli přijdu." Jen kývli hlavou a já šel do chatky. Rychle jsem prohledal všechny místa, ale nikde nebyl. Proto jsem se vydal hledat do koupelny. Tam taky nebyl. Kde může být sakra? Po východu z koupelny jsem znova prohledal celou chatku, ale nikde nic.
Nevěřím svým očím. Můj mobil se skrýval pod Victoriiným polštářem. V noci musela brečet, protože ze spodní strany měla nasáklý polštář vodou, což byly nejspíš slzy. Ale co dělal můj mobil pod jejím polštářem?
Složil jsem si hlavu do dlaní a vydechl. Rozhovoru s Victorii se nevyhnu. Neberte mě špatně. Nikdy jsem tyhle věci neřešil, tím pádem absolutně nevím, co mě čeká.
Victorie je ten typ člověka, od kterého nevíte, co očekávat. Jste z něho absolutně v prdeli a zároveň vám s ním je dobře. Jo, přesně taková Victorie je. Chladná navenek, ale chladná i uvnitř. Ale přesto mě k ní něco přitahuje. A nemyslím tím jen zadek a kozy, které jsou bezpochyby dokonalé.
........
Každopádně dnes je něco jako Halloween. Máme si vyrobit masky, potřít si je umělou krví. Já jdu za lupiče, protože tuhle kuklí masku si sem vždy beru, když poslední den děláme na celý tábor kanadu. Tím se mé plány automaticky zbořily, protože by mě pak někdo poznal podle kukly a byl bych v řiti.
Ryan jde za Krasoně. Ano, opravdu za Krasoně. Zatím co já mám černé džíny, černé tričko a kuklu v ruce připravenou k nasazení, Ryanovi nějaká holka vyžehlila vlasy alá přesně jako má Krasoň, protože je má delší tak se mu to opravdu povedlo.
A Jordan? Ten jde sám za sebe. Říkal, že holky z něho padají do kolen, aniž by musel mít masku.
Victorie tu pořád není a já se začínám bát, že na tu Halloweenskou párty nepůjde.
,,Kdybych tam dal osmičku a ne čtyřku, byl bych milionář." Zasměje se Jordan. Zrovna si kontrolujeme čísla, ale po hned prvním chybném čísle jsem to vzdal a neobtěžoval se číst další.
,,Ty máš jen jedno číslo špatně?" Otázal se Ryan.
,,Jo."
,,Ty máš ale štěstí." Ironicky se usmál. Civěl jsem na mobil a furt marně hledal Victorii na sociálních sítích. Ale nic, jakoby se po ní slehla zem.
,,A co ty, Ethane?" Nechápavě jsem přesunul zrak z telefonu na Jordana. ,,Vyhrál jsi?" zeptal se s nadějí v hlase. Zakroutil jsem hlavou a zpátky si hleděl do mobilu.
,,Tak jo..." odkašlal si Ryan. ,,Co se s tebou děje?" Oba se dívali na mě. Chtěl jsem jím říct, co se stalo, nebo spíš nestalo, ale vždyť to je blbost.
,,Myslím, že to má co dočinění s Victorii." Pootočil jsem hlavu směrem k Jordanovi rychlostí blesku, když zmínil její jméno. ,,Nemám pravdu?" Pozdvihl obočí.
,,Vždyť to je jasné. Victorie tu není jen kvůli němu. Něco se stalo a tys to nejspíš posral, a proto tě to sere, a proto jsi furt duchově jinde," mluvil Ryan. Větší spatlaninu jsem asi neslyšel. ,,Podle tvého zamračeného výrazu soudím, že mám pravdu." Odmlčel se. ,,Řekneš nám to sám?" Začal jsem zkoumat podlahu. ,,Dobře, jak chceš. Victorie tu poslední tři dny chodí jen spát a přes den je někde pryč. Před třemi dny jsme byli u jezera. Tam se něco stalo, protože jsi byl s náma a najednou ses vypařil. Victorie taky nikde nebyla. Kde by asi mohla být? Budu hádat. Byla s Ethanem někde v lese a dělali bůhví co." Udiveně jsem se na něj díval. Jak to, že si umí všímat tolik věcí? Vždyť by klidně mohl pracovat na pozici nějakého stopaře v dobře placené firmě. A už bychom nemuseli vsázet na ty debilní čísla.
,,Mohl bys pracovat pro FBI." Zasmál jsem se.
,,Neodbíhej od tématu, řekni to a uleví se ti, věř mi." Nebyl jsem si tím moc jistý. Moc dobře jsem totiž věděl, že si ze mě budou dělat prdel, ale na tom mi moc nezáleží. Rozhovoru s Victorii se prostě nevyhnu.
,,Má pravdu. Možná, že to je totální sračka, ale od toho jsou nej kámove, ne? Aby i sebemenší kravinu vyřešili," pověděl s úsměvem Jordan.
,,Jste horší než holky," řeknu a všichni jsme se zasmáli.
Řekl jsem jim to. Všechno. I to jak mi zaplatila kraťasy. Polibek za stromem v lese u jezera. Prostě vše, co se stalo mezi náma.
,,Já jsem zkurvený vševěd. Já říkal, že se něco u toho jezera stalo!" vykřikl Ryan.
,,Drž hubu!" trochu ho okřikl Jordan. ,,Hele, to sexuální napětí by se dalo krájet, co krájet. Rovnou sekat motorovou pilou, ale až tak?" Zasmál se Ryan. ,,Teda nechci ti nic říkat, ale myslím si že tě Victorie mil-" Kurva! Teď jsem se tak lekl. Někdo rozkopl dveře a při myšlence, že to je Victorie, tam bohužel byl někdo naprosto jiný. David. Co tu chce ten debil?
,,Lidi, pojďte do klubovny. Pěkně se to tam rozjíždí."
Tohle bude zajímavá noc...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
