72. Už se to nedá vydržet

6.8K 304 31
                                    

VICTORIE

Tím deštivým dnem, kdy jsme se s Ethanem zabrvili do fialova, taky skončilo teplo. Myslela jsem si, že je to prostě jednodenní špatné počasí, ale mýlila jsem se. Uběhli dva týdny a ven jsem nevyšla bez bundy, nebo bez hodně hrubé mikiny.

Tak nějak jsem za ty dva týdny do party ve společnosti Ethana, Ryana, Jordan, Emily a teď už i mě, zapadla. Celá parta nás podezřívá, že mezi námi něco je. Prece jen s Ethanem chodíme něco málo přes dva týdny a upřímně, to není dlouhá doba. Jsem si plně vědoma jeho popularitou. Jakmile se to dozví ostatní, budeme první v trendech všech pomluv. A já se bojím, že ostatní nás dokážou rozdělit. Jasně, oba jsme na názory druhých totální ignoranti, takže nás to teoreticky neohrozí, ale ve hře není žádná teorie.

Jelikož nás parta začala podezřívat docela vážně. Myslím tím, že to už nebývalo z prdele. Oni to mysleli vážně.

Museli jsme s tím něco udělat. Začali nás podezřívat hlavně kvůli tomu, že Ethan se přibližně celý týden dva týdny zpátky vůbec nestýkal s partou a já také ne, a tak jsme začali všude chodit s nimi. Do kina, do parallaxu, na různé párty, do různých klubů. Ani si nedokážete představit jaká muka to je, nepřitisknou své rty na ty jeho během dvou hodin.

Ethanovi přišlo divné, že se najednou rozhodli chodit na tak svatá místa jako je kino a park. Prý tam nikdy nechodili. Ale kvůli štěstí v naší lásce jsem tu nudu a tu touhu políbit ho, musela přežít. Bylo to odporně těžké.

Tátovi jsem taky přiznala, že s Ethanem chodím. Nebyl z toho nadšený a já ho celkem chápu. Svou dceru neviděl pět let a hned mu ji ukradne nějaký puberťák. Každopádně ho táta nezmlátil, když jsem mu to řekla. Jen Ethana varoval, aby mi neubližoval.

Ve škole to je to samé. O přestávkách se na sebe díváme, v hodinách si píšeme a někdy se někam ukryjeme, abychom mohli vydechnou dotknout se navzájem toho druhého.

Přes den spolu sice nejsme jako pár, ale v noci spolu spíme. Teda, k sexu nedošlo. A nevím, kdy - jestli vůbec někdy - k tomu dojde. V noci žijeme. Povídáme si, mazlíme se, jíme, líbáme, díváme se na staré koncerty Michaela Jacksona, tancujeme. A to všechno děláme až večer skoro do rána. Takže ve škole jsem jako mrtvá. A Ethan taky. Naštěstí naší kamarádi nejsou tak chytří, aby si spojili dvě a dvě dohromady, a když jsme oba dva chyběli ve stejný den a udělali si den pro sebe, nikomu to nepřišlo divné.

A jelikož je to všechno strašně náročné a nemáme čas jít někam, kde budeme jen my dva, tak si v noci užíváme každou společnou chvíli naplno.

Vlastně je jedno místo, kdy jsme spolu sami. Jsou to hodiny výtvarného umění. Pokud se zázraky nedějí, nedostanu žádné doporučení. Ale musím říct, že za ten čas mě Ethan naučil dost věcí v malování a jsem si v tom jistější.

,,Victorie, posloucháš me?" zeptá se s mávající rukou před mýma očima Emily.

,,Ne," odpovím nezúčastněně. Hlavu si položím na stůl a na chvíli vypnu. Vedle mě se sedne Ethan. Poznám to podle vůně hranolek, které si na oběd dává z naší party jen on.

,,Ptala jsem se, jestli nechcete jít zase do kina," řekne. V tom vedle mě Ethan bouchne do stolu.

,,Jestli si to neuvědomuješ, Emily, nikoho to nebaví, takže s námi- teda se mnou už dopředu nepočítejte," řekne chraplákem Ethan. Je tak ospalý, že má chraplák i teď.

,,Ježíš tak promiň, stačilo říct," řekne Emily na obranu.

,,Už musím jít." Cítím, jak Ethan vstane, ale ještě před tím než odejde, dvakrát mi prstem poklepe na zádech. Automaticky vím, co to znamená.

,,Musím jít za učitelkou, prý se mnou chce mluvit o mých testech, ze kterých jsem měla deset procent," vymyslím si asi šestou lež za tento den. Žádná učitelka mě nevolala. Zvednu se a rychlými kroky mířím na záchody, které se nepoužívají. Dostanu se tam a zavřu za sebou. Vyskytne se mi pohled na opírajícího se Ethana o zeď.

,,Ahoj," pozdravím ho. Ethan ke mně zvedne zrak a utrápeně se usměje. Vpadnu mu do náruče.

,,Ahoj." Zachumlám se do jeho černé mikiny. Obalí mě do svých silných paží.

,,Tolik jsi mi chyběl," povím mu a nasaju jeho aromatickou vůni.

,,Ty mně taky," řekne s povzdechem. ,,Líbej mě, šílím z toho nemoct se tě ani dotknout," jak řekne, tak já udělám. Přitiskmu své rty na ty jeho. Má je mírně popraskané ale tak dokonalé. Přijde mi, jako by naše rty byly vyřezané jedny pro toho druhého.

,,Už to dál nevydržím," řeknu zadýchaně, jakmile se odtáhnu. ,,Mučí mě to," řeknu popravdě. Znovu mě celou zaobalí do své náruče.

,,Řekneme jim to," pověděl. Zvednu zrak a podívám se mu do očí, jestli to myslí vážně.

,,Myslíš to vážně?" zeptám se. V jeho očích jde jasně vidět, že to myslí smrtelně vážně, ale musím se přesvědčit.

,,Jo, řekneme to partě o víkendu," navrhne. Jako by mi v srdci vybouchl ohňostroj.

,,Vážně?" zeptám se pro jistotu s úsměvem.

,,Vážně. Já to už déle nevydržím." Usměje se. Dám mu několik pusinek na rty. ,,Srát na okolí, když se to někomu nelíbí, tak ať táhnou do hajzlu." Oba se tomu zasmějeme.

,,Kdy jim to řekneme? V sobotu?" navrhnu nadšeně.

,,Sobota zní dobře." Tři dny a konečně budeme s Ethanem vystupovat jako pár na veřejnosti školy. Políbím ho a on přejde ke dveřím. Usměje se na mě, ale pořád se nemá k odchdu.

,,Tak už odejdi," nařídím mu. Usměvavý Ethan otevře dveře a odejde.

Po pěti minutách otevřu dveře, rozhlédnu se po chodbě, a když nikoho nevidím, odejdu z areálu školy taky.

Nejdu domů. Mé kroky směřují k bydlišti Ethana.

Lidi, děkuju za vaše názory na Emily, Ryana a Jordana. Všechny jsem si je přečetla. Kdo na ně názor nenapsal, klidně je můžete napsat do komentářů tady👇👇

 Kdo na ně názor nenapsal, klidně je můžete napsat do komentářů tady👇👇

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
The End of the F*cking CampKde žijí příběhy. Začni objevovat