The End of the F*cking Camp

62. Všechna nezodpovězená tajemství

VICTORIE

Po zdlouhavém hledání nějaké škvíry v plotu, jsem ji konečně našla. Zasmála jsem se nad umístěním. Díra v plotu byla hned pod značkou ZÁKAZ VSTUPU.

Na obloze nebyla ani jediná hvězda. A shodou náhod vždy když jsem byla s Ethanem v noci venku, tak nad námi byly hvězdy, dnes nebyly.

Procpala jsem se škvírou v plotu, podlezla tobogán a ocitla jsem se na kraťoučkém trávníku. Vyskytl se mi výhled na Ethana, který si smáčel nohy ve velkém bazénu pro plavce. Odhodlala jsem se a smělým krokem vykročila k němu.

,,Přišla jsi." Všimla jsem si vodky a dvou skleniček na šťopce položených vedle něj. Usmála jsem se nad tím. Do takto elegantních skleniček patří spíš víno, ne vodka.

,,Jo, přišla." Sednu si vedle něj na vlhké ale čisté kachličky. Odhodím ty o tři čísla větší sandály někam dozadu a taky ponořím nohy do vody. Zrovna teď se mi ty upnuté šaty hodí. Jsou krátké, takže se ty šaty nenamočí a jsou dost upnuté, takže mi ani nejdou vidět mé krajkované kalhotky.

,,Chci ti jen říct, že jestli mi to nechceš říct, tak nemusíš. Já chápu tvé osobní problém-" Utiším ho svým ukazováčkem na jeho jemných rtech.

,,Kdybych si tím nebyla na sto jedna procent jistá, nešla bych tu," řeknu s úsměvem. Ethan mi úsměv oplatí. ,,Vždyť mě znáš, ne?" Oba jsme se zasmáli. Ethan oběma nalil vodku a s úsměvem mi skleničku podal.

,,Jordan doma nemá žádné víno, ani šampaňské, takže tohle bude muset stačit," řekl. Já se nervózně usmála, protože teď nastal ten moment. Moment, kdy mu budu muset říct celou svou minulost.

,,Nejprve ti řeknu, proč jsi mi nemohl odesílat zprávy." Jsem tady hlavně kvůli tomu, abych mu vysvětlila to nedorozumění s mojí SIM kartou. ,,Moje máma mi rozbila telefon, protože jsem jí lhala, a taky mi zlomila SIM kartu. Proto ses mi nemohl dovolat ani posílat zprávy." Zasměju se nad vzpomínkou. Doufám, že mi věří.

Chtěl něco říct, ale já mu do toho skočila. ,,Moje máma je právnička, to víš. Od svých dvanácti jsem tátu neviděla, ani jsem s nim nevolala. Prostě mě od něho úplně odřízla." Trochu se snažím usmát, ale nejspíš z toho vzešlo něco hodně divého. ,,Asi dva týdny dozadu jsem se dozvěděla, že máma dělá podvody. A mě napadlo ji vydírat. Řekla jsem jí, že pokud mi nedá adresu mého otce, vyvěsím ty podvody na internet. Za jeden podvod by dostala pět let a určitě ten podvod nebyl jen jeden, stoprocentně jich je více. Nakonec mi tu adresu dala a shodou náhod bydlíme ve stejném městě," dokončím dlouhou řeč.

Jsem celá zadýchaná. Ale jsem na sebe pyšná, že jsem to dokázala tak hezky zformulovat.

,,Já jsem takový magor," řekl a rozpačitě se zatahal za vlasy.

,,Ethane, to je teď jedno. Na táboře jsem ti řekla, že jestli se ještě někdy potkáme, tak ti řeknu všechna svá tajemství," začala jsem. Ethan mě jen sledoval nedočkavým pohledem a čekal, co ze mě vypadne. ,,A ten moment je tady. Jen musíš přísahat, že se na mě nebudeš dívat jinak," pohrozím mu.

,,Victorie," začal něžným tónem. ,,Nebudu tě soudit za tvou minulost," řekl vážně. Věřím mu. Doopravdy mu věřím. A jeho slova ve mně vzbudila odhodlanost. ,,Jsem na tebe hrdý, žes utekla," zasmál se.

,,Jo, nasadil jsi mi do hlavy pěkného brouka do hlavy." Taky se zasměju. Hned zvážním a Ethan ví, že mu řeknu něco vážného.

,,Před třemi roky. Před třemi roky jsem se změnila. Bylo mi čtrnáct," začala jsem. Svá slova nemám promyšlená dopředu a nikdy jsem o tom takhle do detailů nemluvila. Matce jsem pouze řekla, že mě Noah znásilnil a to je vše. Ale matku do toho nepočítám, protože ta mi to nevěřila.