[DOKONČENO]
Kdysi dávno někdo řekl, že protiklady se přitahují. Ale já tohle musím popřít, protože miluju člověka, se kterým toho máme společného víc než byste čekali. Od stejného smyslu pro humor až po stejné oblíbené jídlo. Dokonce si ráno oba dv...
Kluci se rychlostí světla vypařili. V chatce jsem byla sama. Ne sama jako sama, ale sama jako osamocená. Dokouřila jsem již druhou cigaretu a ten pocit nemohl být lepší. Rozhodla jsem se převlíknou do černých legín, černého trička plus černé mikiny. Nebyla zima, ba naopak bylo teplo. Jenže jsem do jídelny chtěla v padnout tak nějak bez povšimnutí.
Neměla jsem vybalené věci. A co mě nenapadlo? Vybalit si právě teď! Jéj. Vybalovala jsem si věci a - ty vole odkud mám to tričko? No to je jedno. Zrak se mi ukotvil na krabičce, ve které se nachází mé miniaturní taterské studio. Jo, vzala jsem si to tady. Nosím to všude, jakože i do školy. Na ebay najdete všechno.
Pamatuji si na první den tábora před třemi lety. Jako by to bylo včera. Nosila jsem barevné oblečení, měla blonďaté - ještě neobarvené vlasy, neměla ani jedno tetování, v každém uchu jednu neposednou dírku.
Přemýšlím jaká bych byla, kdybych seděla na zadku a před třemi lety nikam nešla. Nebo kdybych tam nepotkala Noaha. Jen nad tou vzpomínkou se celá zatřepu. Nemysli na něj! Vzbuzuje ve mně vztek, nenávist, co nenávist. Kurva, velkou nenávist.
Přemýšlím, co by kdyby. Co kdyby jsem na ten tábor vůbec nešla? Co kdyby tam nebyl Noah? Co kdyby se mojí rodiče nerozvedli? Co kdyby 'mámě' nenabídli lépe placenou práci? Chovala by se aspoň z části jako máma a ne jako 'máma'? Co kdybych se vůbec nenarodila? Možná by to bylo lepší. Ale jsem tu.
Kdyby se to nestalo, byla bych taková jako teď? Ne, nebyla. To díky Noahovi jsem taková! To on ze mě udělal takovou flegmatickou mrchu! Za všechno může on! Možná kdybych neměla takovou 'fajn matku', bylo by vše lepší. Kdyby jsme ho udali na policii, ulevilo by se mi? Možná. Alespoň bych věděla, že on je ve vězení a já jsem v bezpečí.
Nikdo kromě matky o tom neví, ale já si myslím, že to stejně zapomněla. Vlastně jedna skupina lidí to ví. Říkáme si své problémy. Teda píšeme. Píšeme si své problémy a tak.
Nevím, jestli mám být šťastná, že lidem z celého světa, kterým se stalo to stejné, mě dokázali utěšit přes klávesnici mobilu. Nebo plakat nad mým zoufalstvím, že jsem našla něco takového. Nebreč! Nebreč! Nebre- pozdě. Do rukávu jsem si vztekem utřela slzy, které jsem takovou silou zadržovala.
Rozhodla jsem se nad tím dál nepřemýšlet. Jo to se lehko řekne, když jsi na táboře a na táboře se to všechno posralo. Křiklo na mě mé podvědomí. Sice to není ten stejný tábor, ale je to tábor. Dost! Proud svých myšlenek jsem už doopravdy zakopala někde sto metrů do země a šla k jídelně
Vstoupila jsem do jídelny. Rychle jsem se podívala na Alexe. Ten se o něčem bavil s Mikem, takže vzduch je čistý. Zbyl tu jen oddíl, do kterého patřím já a teď jsem nevěděla, jestli si mám sednout sama, nebo ke svým spolubydlícím.
,,Vitorie!" Tak nic. Bože na nebi, co jsem udělala?
,,Ano?" Krásně jsem se usmála. Jakože jsem právě teď nevstoupila do té jídelny.
ETHAN
,,Přišla jsi pozdě! Pojď sem!" Zařval Alex na Victorii. Zaslouží si to. Šla ke stolu, kde sedí jen vedoucí, praktikanti, prostě všichni zaměstnanci. ,,Tolik kolik máš u sebe cigaret, tolik uděláš dřepů!" Alex se zase proměnil v chameleona, který se ale mění pouze do červených odstínů. Celá jídelna se zájmem pozorovala celou situaci. A kdo ne? Kráva hnusná.
,,Zrovna u sebe nemám žádné cigarety." Jasně a já jsem růžová panda převlečená za tarzana s parukou. Tak tohle jí doufám nevěří ani Alex. Chvíli jsem si myslel, že jí to fakt věří, ale o opaku jsem se přesvědčil hned, když vstal, šáhl jí do levé kapsy mikiny a vytáhl jednu cigaretu. Hah. Ani si neumí dávat pozor na cigarety. Pak šáhl do druhé a na to vytáhl rovnou dvě.
,,Jen tři dřepy." Vztyčila na Alexe ukazováček, aby to vyznělo vážně a přesvědčivě. Nic nenamítal a Victorie s výrazem ála jsem na olympiádách, ale je mi to u prdele. Wtf? Co to melu kurva za sračky? Můj mozek je někde v prdeli, když se dívám na Victorii. Celá jídelna začala Povzbuzovat, pískat a tleskat. Jednaaa, dvě kurvaaa.... Tři. No tak ta má prdel! Dolů se vždy sehla tak mučivě pomalu a pak tak rychle nahoru. Přes celou jídelnu se rozeněl potlesk, hvízdání, přísáhám, že jsem tam uslyšel: ,,Chatka číslo sedm, kotě." Dokonce i Mike slintal. Zhlédnul jsem k Jordanovi a Ryanovi. Šokovaně se dívali na naší spolubydlící na čtrnáct dní. Ostatně jako já.
Z asi pěti minutového tranzu mě probralo až odkašlání.,,Myslím, že prohlídka skončila. Po obědě se sejdeme v promítací místnosti. Budeme se dívat na filmy a nějaké sporty si dáme až zítra, protože v lese je jen bahno. Zítřejší počasí by mělo přesahovat třicítky, takže půjdeme i k vodě. To je prozatím vše a teď žerte." Ani jsem si nevšiml Victorii, která si přisedla k nám.
,,Asi jsem se zamiloval do tvojí prdelky." Řekl jsem zasněně. Provokativně jsem jí po ní chtěl plácnou, ale uskočila. Na to jsem zmučeně zabručel.
,,Dáme si dnes čtyřku, co ty na to?" Ryan všechno říká narovinu. ,,Máš strašně šukézní prdel, ti povím," No asi jsem se měl zmínit dřív, ale to je jedno. Nic jsem nenamítal. Jejich návrh se mi docela zamlouval. Ryan má sice holku, ale furt se navzájem podvádí.
,,Šáhnete na mě a uříznu vám obě ruce. Na vzpomínku vám vytetuju svoje jméno na VAŠE koule." Pohrozila nám a uvědomil jsem si, že Auu... by to kurva bolelo, a že celou levou ruku si mohla potetovat sama.
,,Vrr, mám rád holky, co vystrkujou drápky." Zdělil jsem. ,,A taky prdel, kozy"
,,A já zas nemám ráda kluky, co mají v kalhotách žížalku." Chtěla si nabrat tu... 'kaši', ale pak si to rozmyslela a odsunula talíř s tím... no 'obědem.'
,,Až tě ošukám, teprve potom zjistíš, že to není žádná 'žížalka', ale pořádný rošťák." Usmál jsem se. Musel z toho vzniknout hodně nadržený úsměv.
,,Fuj! Už dost! Já mizím." Začala se zvedat. Odešla a my utíkali za ní.
v médiích je jídelna <3
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
