[DOKONČENO]
Kdysi dávno někdo řekl, že protiklady se přitahují. Ale já tohle musím popřít, protože miluju člověka, se kterým toho máme společného víc než byste čekali. Od stejného smyslu pro humor až po stejné oblíbené jídlo. Dokonce si ráno oba dv...
Nemohla jsem se usmívat jako sluníčko na hnoji, protože by to bylo moc podezřelé. Musí to vypadat, jako že mi můj ochotný kamarád chce pomoct s nalezením řetízku.
,,Vy jste ten řetízek ráno nenašli?" zeptala se mě Emily. Všichni se na mě zvědavě dívali. Nesouhlasně zavrtím hlavou.
,,Tak čau," pozdravím je. Snažím se neusmívat a zachovat si neutrální obličej, ale ono to nejde. Vsadím se, že ten náznak úsměvu tam byl. Vstanu a rychlostí blesku se vytratím z jídelny. Stejnou rychlostí utíkám přes chodby školy a stejnou rychlostí vběhnu do kolárny. Spatřím Ethana, který něco ťuká do mobilu.
,,Co se stalo, že se tak mračíš?" zeptám se. Ethan zvedne hlavu od displaye. Až teď si všiml mé přítomnosti.
,,Nic důležitého. Mámě zase prdlo auto." Povzdechl si. ,,Budu ho muset opravit."
,,To nevadí," řeknu.
,,Zrovna teď, když je slunko." Vypadal jako malé uplakané štěně. Nevěděla jsem, že na něj mám až takový vliv. Ale nestěžuju si. Líbí se mi to. A ještě víc se mi líbí, že se mi to nebojí dát najevo.
,,Mám nápad," začnu. ,,Přijdu za tebou a vezmu i kebab," navrhnu, nebo spíš oznámím.
,,To zní jako plán." Usmál se a přitáhl si mě do polibku. Jenže když mi do mozku přiletěla myšlenka na cestu domů, automaticky jsem se odtáhla. Nestihnu autobus. Další jede asi za hodinu nebo dvě.
,,Musím pelašit na autobus, jinak mi ujede," vysvětlím mu, protože se tvářil hodně zmateně. Rychle se otočím, abych mohla opustit kolárnu, ale jeho silná paže mi v tom zabránila.
,,Jedna pusa tě nezdrží," řekne zamračeně. Přitáhne si mě zpět k sobě čelem. Celým tělem se ke mně natiskne a místo pořádné líbačky na rozloučenou mi vtiskl cudnou pusu na nos. ,,Teď můžeš jít, jinak nestihneš autobus." Úplně omámená několikrát zamrkám.
,,T-tak ahoj," řeknu. Rozběhnu se k autobusové zastávce. Jen tak tak jsem ho stihla. Usednu na zadní sedačky, ale pořád nejsem schopná vnímat. Ethan ze mě udělal úplně jiného člověka. Ale víte co? Líbí se mi to.
....
V ruce držím tašku, ve které jsou dva kebaby, tak jak jsem slibovala. Nevím, jestli je Ethan doma sám, nebo jestli je v domě i jeho máma, a tak-
No to si ze mě děláš prdel.
Ethan se skláněl nad autem. Byl bez trička a kapal z něho pot. Úplně mi ten pohled na Ethana v garáži vygumoval mozek. Viděla jsem ho sice z dálky přibližně padesáti metrů, ale ty břišáky mě prostě volaly. To tetování taky. Doslova ta jeho nesmyslná (ale zároveň hrozně sexy) tetování křičela. Za ten výhled by každý platil milióny. Nějaký mladý DiCaprio se může zahrabat.
Podívám se okolo sebe, jestli se náhodou někdo nedíval, jak si nestydatě asi pět minut v kuse prohlížím černovlasého uličníka. Okolo na cestě nikdo není, ale pak jsem svůj zrak zaměřila na jedno okno domu. Ten dům byl přímo naproti domu Ethana a v okně se tlačily tři hlavy nějakých mokrých barbín. Dívaly se na něj jako na andílka. Kdyby jen věděly, že to není žádný andílek, ale pořádný hříšník. To ve mně probudilo vlnu žárlivosti, až jsem tou největší silou stlačila ucha papírové tašky.
Přiběhnu až k Ethanovi.
,,Ahoj, ani jsem si tě nevšiml." Odložil nějaký šroubovák a došel ke mně.
,,Já vím. Dáš mi pusu?" zeptám se s tím nejhezčím úsměvem, který mi jde. Chci těm vlhkým čůzám ukázat, komu jejich soused vlastně patří. Ne že bych tu pusu nechtěla za jiných okolností, ale takhle zabiju dvě mouchy jednou ránou. Odradím ty divné holky v okně a ještě k tomu dostanu pusu od mého kluka.
Mého kluka.
Zní to strašně dobře.
,,Nejhezčí přivítání." Vrhl se mi na rty. Nevadilo mi, že má špinavé ruce. Za zadek mě vyzvedne a já automaticky omotám své nohy okolo jeho pasu. Rukama se držím okolo jeho krku a trochu pootevřu oko. Je těžké se v této chvíli na něco soustředit. Okem se podívám do okna a ty tři holky byly pořád v té stejné pozici u okna. Akorát se v jejich pohledech odráželo znechucení. Proto jsem jednu ruku narovnala jejich směrem a ukázala jím prostředníček. Po mém gestu ihned zatáhly odporný žlutý závěs a já mohla svého kluka líbat s klidem.
,,Už zase," zamumlal mi do rtů.
,,Co?" zamumlám mu do rtů na oplátku já.
,,Musíme přestat," řekne. Jak to myslí, že musíme přestat?
,,S čím?" zeptám se. Absolutně nevím, o co mu jde.
,,S tímhle." Položí mě na pevnou zem a ukáže na svůj stan v kalhotách. Chytnu se za vlasy.
,,Já- nevím- promiň." Doopravdy nevím, co na to mám říct. Já bych mu ráda pomohla, ale Ethan si myslí, že to dělám, jen protože to chce on. Mám ráda jeho starostlivost, ale v tomhle směru bych byla radši, kdyby trochu zvolnil.
,,Neomlouvej se. Ty za nic nemůžeš." Pohladí mě po vlasech a přitáhne si mě do objetí.
,,Ethane, já chápu, že se bojíš, že mi ublížíš, ale neublížíš mi. Já ti řeknu, až budu připravená." Rukama obklopím jeho obličej. Ta rozplývající zeleň se mi vpíjela do očí.
,,Odpověz popravdě. Chtěla jsi to u toho bazénu?" zeptal se. Nemůžu uvěřit, že se na tohle fakt ptá.
,,To myslíš vážně? Ano chtěla jsem to. Nedělal jsi nic proti mé vůli," vysvětluju mu.
,,Promiň, to jsem přehnal. Jsi moje první holka, Victorie, musíš mi říct, jak se cítíš," poví mi. Usměju se a přikývnu.
,,Nemáš hlad?" Zvednu ze země papírovou tašku, ve které se nacházejí slíbené kebaby.
,,Mám. Jen mi dej deset minut." Rozběhl se do domu. Myslím, že jeho zběsilé kroky směřovaly do koupelny.
DNES VYJDE JEŠTĚ JEDNA KAPITOLA!<3
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
