[DOKONČENO]
Kdysi dávno někdo řekl, že protiklady se přitahují. Ale já tohle musím popřít, protože miluju člověka, se kterým toho máme společného víc než byste čekali. Od stejného smyslu pro humor až po stejné oblíbené jídlo. Dokonce si ráno oba dv...
,,Proč ty nesnášíš svou mámu?" načal jsem, ,,nikdy jsi mi neřekla, proč se nemáte rády." Zakuckala se. Bylo viditelné, že se o tom bavit nechce. Já ji do toho rozhodně nenutím. Jen jí chci nějak dokázat, že mě se svěřit může. ,,Jestli nechceš, nemusíš." Asi měl Mike pravdu. Victorii se stalo něco, na co nechci ani pomyslet. A snaží se utíkat a utíkat, ale ono to nejde. Věřte mi před minulostí neutečete. Nedá se zapomenout na to, co vás v minulosti dělalo člověka a kde jste teď. Díky vaší minulosti byste nebyly tam, kde jste teď.
,,Dejme tomu, že já a máma máme odlišnou představu o životě a nikdy se nebudeme mít navzájem rádi." Bylo vidět, že na něco vzpomíná. A není to hezká vzpomínka, když její hlas zní tak hrubě a chladně.
,,Proč?" musel jsem se zeptat. ,,Co kdyby se změnila k nepoznání?"
,,Neznáš moji matku." Zabodla své oči do těch mých. ,,Ale věř mi, kdybych ti řekla, co mi udělala, nesnášel bys ji. Bylo by to z ní zle." Zatřepala se. ,,Odporná ženská." Ve tváři měla znechucený výraz a já si pomyslel, že její matka jí musela udělat opravdu hroznou věc. A není cesta zpět.
,,A co tvůj táta?" Modlil jsem se ke všem svatým, aby žil. Bylo by trapné, kdyby mi řekla, že umřel. Ethane, nad čím to kurva přemýšlíš?! Nad většíma sračkama jsi v životě nepřemýšlel!
,,Naši se rozvedli, když mi bylo dvanáct a máma mi zakázala se s ním stýkat." Pokrčila rameny, jako by tím chtěla říct, že jí to je jedno, ale nejsem takový debil, abych nepoznal, že ji to vlastně sere.
,,A tátu máš ráda?" zeptal jsem se.
Okamžitě se jí rozjasnil obličej. ,,Jo, táta opak mámy. Oba rodiče na mě neměli moc času, ale veškerý volný čas táta věnoval mě. Táta mě naučil všechno." Mám radost, že Victorie má radost.
,,Co tě třeba naučil?"
,,Všechno... třeba mě učil jezdit na kole. Naučil mě vařit rizoto, které mi sice absolutně nejde, protože já neumím uvařit ani čaj, ale od táty je rizoto boží. Anebo si pamatuju, že mě učil luskat." Zaluskala prsty. ,,Strašně jsem se kvůli tomu nervovala-" Ze zasněného obličeje se stal nějaký divný. A ani jsem si neuvědomil, že jsem se usmíval.
,,Co je? Pokračuj, rád tě poslouchám." Dívala se všude jen ne na mě.
,,Nevím, proč ti to říkám." Zasmála se.
,,Victorie, Prostě se vyser na matku a jdi za svým otcem. Její názor tě zajímat nemusí." Usmála se. Při každém úsměvu se mi nafouklo srdce? Nevím, byl to divný pocit v žaludku.
,,To bych nejprv musela zjistit, kde je," řekla s uslzenýma očima.
.........
Další den nám na snídani oznámili dnešní supr čupr program. Slyšíte tam tu ironii? Doufám, že jo. Skoro jsem se cítil trapně sám před sebou, že mluvím takové sračky sám se sebou.
Tento tábor mě vážně nebaví. Je tu celkem nuda, kdyby tu ovšem nebyla ona. Něčím mě zaujala, nevím čím, ale je to tak. Nenalhávej si Ethane, zaujaly tě její kozy a prdel. Zase to moje podvědomí. Pořád mě sere. Pak si uvědomím, že vlastně seru sám sebe.
Kdyby mi dala, až taková nuda by tu nebyla. Jelikož si Victorie hraje na nedosažitelnou, tak nedá nikomu a to mě uklidňuje. Když nedá mě, nedá ani ostatním.
Včera jsem měl nějakým nechápavým způsobem dobrou náladu. Snažil jsem se s Victorii chovat za dobře a kupodivu se mi to i dařilo. Nevím, jestli jsme kámoši nebo co, ale nebudu se tím zaobírat. Prozatím mi stačí, že se se mnou celkem v pohodě baví.
Udivilo mě, když mi včera koupila kraťasy. Samozřejmě to jsou pouze kraťasy, nic velkého, ale přece jen od Victorie bych to nečekal. Nebyly nějak extra drahé, ale nejsme zrovna nejbohatší, a tak jsem si chtěl vybrat levnější variantu. Na ty šortky bych v klidu měl, ale nechtělo se mi utrácet za takovou blbost, když je sedm dní před náma.
Byl jsem na záchodě a hledal Victorii na všemožných sociálních sítí, které existují. Avšak mi už opravdu přijde, že pracuje pro nějakou tajnou firmu typu FBI, nebo CIA. Ve Virginii s velkou pravděpodobností bydlíme oba a já se docela bojím.
Co když je na nějaké tajné misi a má za úkol mě nějak opít, abych se k něčemu přiznal? Na povel jsem začal přemýšlet, co jsem tak mohl provést. Vážně nejsi v pořádku, Ethane. Jak by mohla Victorie pracovat pro FBI nebo CIA? V polovině jsem ale přestal, když se opět a zase ozvalo moje podvědomí.
Povzdechl jsem si. Mé myšlenky jsou fakt na hovno a já jsem jedním slovem debilní idiot. To byly dva slova, Ethane! Bože...
,,Ethane, pohni si. Taky potřebuju na záchod." Ozval se křik Victorie. Zrovna byl něco jako odpolední klid a pak půjdeme k jezeru. Jo, tohle nám naši milovaní vedoucí připravili. Když jsem se nad tím zamyslel, Victorie tam bude jen v plavkách a když nemůžu konat, můžu se alespoň kochat.
,,Vstup, je odemčeno," křikl jsem zpátky. Ozval se smích kluků.
,,Ethane, myslím to vážně," křikla nazpět. ,,Dělej!" dodala netrpělivě.
,,Já to taky myslím vážně. Jsem oblečený, nemáš se čeho bát. Právě naopak, budeš mile překvapená." Zasmála se.
,,Tak běž na veřejné záchody, pochybuju, že je Ethan oblečený." Slyšel jsem jen tlumeně Ryana. ,,A zrovna jeho nádobíčko vidět nechceš," dodal. Ten hajzl.
Ryan se Victorii tak napůl omluvil teprve včera, ale Victorie vypadala, že jí je nějaká Ryanová omluva u řiti. Takže v rámci možností, jsou v pohodě.
Tlumený třískot hlavními dveřmi mě utvrdil v tom, že Victorie opravdu šla na veřejné hajzly a za mnou nepůjde. Povzdechl jsem si v této koupelně za tenhle den asi už po desáté, jestli ne i víckrát.
Rozhodl jsem se teda obléct a vyjít. Jestli jste si mysleli, že říkám Victorii pravdu ohledně mé nahoty, tak ne, neříkal jsem jí pravdu. Byl jsem na Adama. Nemohl jsem ji přece ušetřit toho krásného pohledu, ale když odešla, naděje vyprchala.
,,Co mezi váma teda je?" hned se zeptal Jordan.
,,Já sám nevím." Povzdechl jsem si. Ty vole. jsem jak nějaká těhotná holka, která každou chvíli porodí.
,,Snad musíš vědět, jestli spolu chodíte, ne?" řekl nahlas Ryan, zatímco si oba dva poposedli na posteli.
,,Co? Ne." Zasmál jsem se. Oni si myslí, že spolu jsme, jako, že spolu chodíme. ,,Nevím, jestli jsme kámoši, nebo jestli nejsme nic." Zněl jsem klidně, protože jak už jsem řekl, stačí mi, že se mnou normálně mluví, takže kamarádi ještě můžeme být.
Nikdo neví, co se za těch sedm dní stane.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
