[DOKONČENO]
Kdysi dávno někdo řekl, že protiklady se přitahují. Ale já tohle musím popřít, protože miluju člověka, se kterým toho máme společného víc než byste čekali. Od stejného smyslu pro humor až po stejné oblíbené jídlo. Dokonce si ráno oba dv...
Vstoupil jsem do jídelny po boku Ryana a Jordana. U našeho stolu seděla Victorie, přitom něco ťukala do mobilu. Sedli jsme si. Po asi pěti minutách kuchařky donesli všechno na stoly a my si mohli jít vybrat snídani. U snídaně jsme prohodily jen pár slov, protože jak už jsem říkal, všichni se přejídají. Do té doby než se sem přisrala Ashley. Jak já jí nesnáším. Už to jméno je takové barbínovské.
,,Ahoj," řekla překvapivě normálně. Chtěl jsem říct ať laskavě vypadne, ale ukousl jsem velký kus toho sendviče, abych nedělal hned z rána potyčky. Po dokousání jsem jen pokýval na pozdrav. Opírala se o Victoriinu židli, ale jako jediná ji nepozdravila. To Ashley zřejmě naštvalo.
,,No, fuj. Víš kolik má ta pomazánka kalorii?" Victorie se otočila k Ashley a provokativně si ukousla velké sousto.
,,Ne a je mi to jedno." Otočila se zpátky a jedla dál. ,,Můžeš laskavě vypadnout? Vím, že máš ráda být středem pozornosti, ale sere mě, když se na mě někdo dívá, když jím." Pozdě. Sleduju ji celou dobu, co jí, ale no nedíval jsem se jí přímo do očí, ale trochu níž. Hah.
,,Co to máš na sobě? Viděla ses vůbec v zrcadle? Protože tohle je vážně voprus." Ashley nevěděla, co říct, tak řekla tuhle hovadinu.
,,A co máš ty na sobě." Kývla Victorie hlavou k Ashley. ,,Nebo spíš nemáš na sobě, protože ten crop top zahaluje pomalu méně než podprsenka a ty rádoby šortky vypadají, jakoby tě pokousal pes." Při slově crop top a šortky poukázala prstem na dané kusy oblečení. Ještě přidala sladký úsměv.
,,To si vypiješ," sykla Ashley do Victoriina ucha.
,,Dneska celý tábor vyhlašuje turnaj v letních sportech. Takže si napusťte uvařený čaj do petlahví, oblečte se do vhodného oblečení. Venku je přes třicet stupňů, takže na nikom nechci vidět legíny, tepláky nebo něco podobného. Máte na to patnáct minut. Za patnáct minut se sejdeme za hlavní budovou." Pověděl Alex. Tak to vyhrajeme. ,,Teď už běžte." Celá jídelna se zvedla a někteří se znuděně a někteří zase naopak nadšeně se vydali do chatek.
,,Ethane, pojď sem." Otočil jsem se na Mika. Co potřebuje? Vrátil jsem se teda zpátky do jídelny, kde byl jen Mike.
,,Tak, co pořebuješ?" Otázal jsem se na rovinu.
,,Jde o Victorii." O Victorii? Co? Bojím se, co teď řekne. ,,Její život není zrovna promenáda po růžovém sadě." Nechápavě jsem na něj zíral, protože to vážně nechápu.
,,Miku, nechoď okolo horké kaše a řekni to na rovinu." Nemám rád, když někdo chodí okolo horké kaše. Taky se můžu posrat nedočkavostí.
,,Chci tím říct, že máte Victorii hlídat, něco se jí v životě stalo a jde to na ní poznat." Stočil ke mně zrak a já si vzpomněl na ten její dnešní sen. ,,Počkej, neříkej mi, že sis toho nevšiml," řekl mi po nějaké chvíli.
,,No..." odkašlal jsem si. ,,Vlastně se jí dneska ráno něco zdálo." Odmlčel jsem se. ,,Kopala kolem sebe, křičela, snažili jsme se ji probudit, ale nic ji nevzbudilo." Zamyslel se, ale pak zakroutil hlavou.
,,No a už jsi ji dostal?" Změnil téma a smích vůbec neskrýval.
,,Co? Jako do postele?" Zamračil jsem se, protože ještě ne. Bohužel. Mike přikývl.
,,Zatím ne." Furt jsem se snažil držet neutrální masku a nedávat najevo, že mě to pěkně sere. Už to trvá moc dlouho. A zbývá jen jedenáct dní. Bohužel s takovou jí nedostanu ani za rok. Chvíli jsme se ještě bavili, ale pak jsem se musel převlíknout.
Po cestě do chatky jsem přemýšlel. Jak se asi má máma? Doufám, že to tam doma zvládá i beze mě. Asi jí zavolám. Chybí mi. S mámou máme ten nejlepší vztah na světě. Máma mě má ráda i přesto, co jí můj otec provedl. Mého otce nesnáším. Nesnáším ho za to, že si neumí vážit věcí a lidí okolo sebe. Nesnáším ho za to, co mojí mámě provedl.
VICTORIE
Šortky jsem vyměnila za černé teplákové se šňůrkou na stažení a černé tričko za tmavě modré skoro černé. Ethan se někde zdržel asi, protože tady ještě nebyl, takže jsem se mohla převlíknout sama.
Po krátkém přemlouvání Ryana a Jordana jsem je vyhnala z chatky s tím, že si chci sama zakouřit. Takže už mezi prstama drtím již druhou cigaretu a přemýšlím. Jo, furt nad něčím přemýšlím.
Venku svítí slunko, že se brzy i z těch malých betonových ploch brzy stane žhavý asfalt. Ovšem ne tak žhavý, jako Ethan.
Byla jsem naštvaná, že mě tak moc fyzicky přitahuje. Byla jsem naštvaná na něho, ale i na sebe. On moc dobře ví, co se mnou dělá a hezky toho využívá. A na sebe, protože mám nějakou hrdost a nebudu někomu dělat hračku na pobavení a pak čau. Ale když se na to podívám z druhé strany, tak já bych do vztahu rozhodně nešla.
Nedokázala bych se s ním vyspat. Sice je pěkný a sexy a má svaly a tetování a... no prostě to je polobůh, ale můj strach z něčeho tak intimního je mnohokrát větší než chvilkové pobavení. Pobavení bohužel jen z jeho strany. Zkrátka vím, že bych toho později litovala a navíc stejně bych se bála a utekla jak malá holka, co ve svém pokoji našla pavouka.
Jsem ten typ člověka, co nejdřív myslí na následky a až pak koná a jsem za to ráda, že jsem taková.
Jo, to jsem si myslela.
Povahu jsem zdědila po tátovi. Má hodně prořízlou pusu, stejně jako já. Dřív - nebo spíš před tím s Noahem jsem se snažila být milá, protože to tak matka chtěla. Postupem času jsem zjistila, že tohle vlastně nejsem já. Myslela jsem si, že jsem po mámě, ale čím víc starší jsem, tím víc se vidím v tátovi, jak povahou tak i vzhledově.
Už to nevydržím. Táta mi tak moc chybí. Je to pět let, co jsem ho neviděla ani neslyšela. Neposedná slza vyplava a skutálela se mi po tváři. Pak spadla na zem a celá se tam na zemi rozplácla. Stejně jako já ve svém životě. Rychle jsem ji střela. Jen slabí pláčou.
Byla jsem tak zažraná do svých myšlenek a cigarety, že když se otevřely dveře chatky, vyskočila jsem pět metrů do vzduchu.
No a byl to samozřejmě Ethan, kdo jiný, že?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
