VICTORIE
Autobus zastavil přímo před Halloweenském průvodu. Opatrně jsme bez povšimnutí vyšli z autobusu a šli ke vstupu.
Na to, že je několik minut po půlnoci, to tady žije. Jsou tu i malé děti, což mě překvapilo.
Ethan smlouvá s nějakou brunetkou u vstupu, aby nás pustila dovnitř. Nedá se to udělat jinak, Ethan ji musí okouzlit svým šarmem, abychom dostali papírové náramky, díky kterým se dostaneme do centra dění. Radši jsem šla pryč, protože bych se do té coury pustila. Ale nemáme jinou možnost. Chtějí po nás nějaký doklad a my jediný doklad máme na chatce. A taky nemáme peníze.
To přemlouvání trvá strašně dlouho. Vždyť s ní flirtuje teprve tři minuty! Zakřičí a mě podvědomí. Dej tomu čas. Z té žárlivosti musím být rudá jako rajčátko.
Nejhorší situace je, když se musíte dívat na člověka, kterého máte rádi, jak flirtuje s někým lepším, než jste vy. Horší pocit snad ani neexistuje. Ethan se k ní sklání a směje se na ni. Sice poznám, že to je falešný úsměv, ale i tak mi to vadí.
Ta holka je totiž dost pěkná a vypadá roztomile. Vždycky, když jí něco Ethan řekne, zčervená se, sklopí oči a usměje se. Je jako z filmu.
Zahnala jsem slzy, když mu dala její mobil, aby jí tam Ethan napsal své telefonní číslo. Bože, Victorie, vzpamatuj se! Snad nebudeš brečet! Snažím se samu sebe uklidnit faktem, že to dělá jen z toho důvodu, aby mohl být celou noc se mnou. Ale když to vidím na vlastní oči, třicet metrů ode mě, je to bolestný pocit.
Ta holka zkrátka ví, co kluky přitahuje, protože se vsadím, že je panna, která do sebe nepustila ani kapku vodky, nebo piva. A každého kluka nějakým způsobem přitahuje nevinnost.
Když mi někdo zalichotí, tak se nečervenám. Ona jo.
Za chvíli se Ethan vrátil se dvěma papírovými náramky. Byly zelené a byl na nich nápis VIP ZONE. Dokázal usmlouvat VIP zónu? Do hajzlu, co té holce slíbil? Sex sedm dní v týdnu?
,,Ta holka byla tak trapná a myslí si, že s ní na to rande fakt půjdu." Zasmál se. Smála jsem se s ním. Ani nevíte, jak se mi ulevilo. Mám pocit, jako bych se mohla poprvé nadechnout. Jenže pak se mi zase sevřelo hrdlo pod myšlenkou, že by za ní mohl přijet za účelem si jen užít.
,,Takže s tou holkou nikam nepůjdeš?" zeptala jsem se potichu. Zkoumavě se na mě díval.
,,Ty žárlíš?" TO NA MĚ JDE TOLIK POZNAT DO HAJZLU?!? Jsem nasraná, protože to žárlivě vyznělo a my si přesně před dvaceti čtyřmi hodinami řekli, že budeme jen kamarádi.
Místo další žárlivé věty jsem řekla: ,,Ne, měla bych snad?" Snažila jsem se o klidný hlas, ale spíš z toho vzešel hlas nějakého mutance z dalekých moří.
,,Adison se mi nelíbí ani trochu, takže s ní nikam nepůjdu," řekl mezitím co mi nasazoval papírový náramek. V hlavě mi začala hrát hudba z Milionáře, když někdo vyhraje.
,,Takže ti nestojí ani za jednorázovku?" zeptám se na rovinu. Je to nevinná kamarádka otázka.
,,Nelíbí se mi usmrkané neviňátka," řekne.
,,A jaký je teda tvůj typ?" Musela jsem se na to zeptat. I když se po jeho odpovědi budu chtít nejspíš zabít.
,,Nevím, asi někdo jako jsi ty," řekl úplně v pohodě, jakoby to nic nebylo.
,,Co?" Musím si ověřit, že nemám slyšiny. Mé oči byly otevřené dokořán.
,,Myslím to vážně. Někdo s kým toho mám strašně moc společného a my dva toho máme společného dost." Takže nemám slyšiny.
ČTEŠ
The End of the F*cking Camp
Romansa[DOKONČENO] Kdysi dávno někdo řekl, že protiklady se přitahují. Ale já tohle musím popřít, protože miluju člověka, se kterým toho máme společného víc než byste čekali. Od stejného smyslu pro humor až po stejné oblíbené jídlo. Dokonce si ráno oba dv...
