The End of the F*cking Camp

48. Už je pozdě

DŮLEŽITÉ!: Lidi, tato kapitola NENÍ poslední. Příběh bude normálně pokračovat tady (bude kapitola 49, 50, 51 atd...). Uvidíme se u dalších kapitol, takže se neopovažujte tento příběh vyhodit z knihovny!❤ Promiňte, že to píšu tady nahoru, ale vím, že kdybych to napsala na konec kapitoly, mnoho z Vás by si to nepřečetlo. Přeji krásné čtení!❤

VICTORIE

Vnímám ostré sluneční paprsky, ticho, které se rozprostírá naší chatkou, především vnímám dvě svalnaté paže, ve kterých jsem celá zaobalená. Cítím Ethanův teplý dech na mém čele. Sem tam někdy mi dá pusu na nos, na což zareaguju upřímným smíchem. Když jsem své ruce jednou položila do jeho hravého účesu, už jsem jsem ty ruce nemohla dát pryč. Byla jsem strašně vzrušená a taky jsem měla totálně vygumovaný mozek. Dobře, možná tu byla ta pevná ramena, na které jsem si taky čas od času sáhla. Taky ta vypracovaná hruď. Taky to břicho. Ach to sexy břicho. A víte, co na tom bylo nejlepší? Ethan vydával zvuky, které mě pobízely nepřestávat se ho dotýkat na těchto místech.

To balení středních dětí nás tak unavilo, že jsme prokrastinovali a šli spát. A tentokrát jsem si já sama lehla k Ethanovi.

,,Co bude zítra? Co budu dělat až se zítra ráno vzbudím a neuvidím tě?" zamumlal mi do vlasů. Ačkoli si to stále neuvědomuju a ani si to nechci uvědomit, za hodinu tady budou mí dokonalí rodiče s úsměvy na tvářích. Pojedeme domů a hra na ignorovanou může začít.

,,Já ti zítra ráno napíšu," řekla jsem. Přece jen svá telefonní čísla máme. Odtáhl se. Prohlížel si můj obličej, jako kdyby mi nevěřil, že mu napíšu. ,,Myslím to vážně," ujistím ho. Nevím, co to mezi námi je. Ani to nechci vědět. Jen vím, že to je sto kilometrů za hranicemi kamarádství.Ať je to cokoli, nechci, aby tyto chvíle skončily. Ale ten pocit, když jsem s ním, je neuvěřitelný. Cítím klid, adrenalin, bezpečí a touhu zároveň. Nedokážu vytvořit smyslu plnou větu, která by vystihovala to, co cítím v jeho přítomnosti.

,,To si piš, že to myslíš vážně." Následně jsme se vrátili do té stejně polohy jako předtím. Jeho ruce kolem mého těla a jeho horký dech, který mě šimral na čele.

,,Sbalit jsme si ale stihli rychle." Zasmáli jsme se. Do kufru jsem těch pár věcí, které jsem si vybalila, jen naházela a neskládala je. Kde se Ethan schovával celý můj život? ,,Jinak, řekl jsem ti, jak moc ti ty kraťásky seknou?" Ethan dokázal tak hezky lichotit, že jsem se prostě musela červenat.

,,Au, bolí mě ruka," napomenu ho. Ethan se se mnou přetočí na druhou stranu. Momentálně mu já dýchám na čelo a on mě pro změnu na krk. Krk je moje citlivé místo.

,,Co budeš dělat doma?" zeptal se klidně.

,,Nic. Zítra půjdu do školy, pak domů a pak se budu s mými kámošemi celé odpoledne až do večera dívat z okna na oblohu," odpovím. Přemýšlím, jak si sednu na parapet, který mám vyztužený matrací, budu tam sedět s Malborkami.

,,S jakým kámošem, do prdele?!" zavrčel. Zmáčkl mi bok a hrubě kousl do krku. Hlasitě jsem vykřikla, ale pak jsem stejně vybouchla smíchy.

,,Tím jsem myslela cigarety," řeknu. Byla na něm poznat jakási úleva, ale hned to zamaskoval smíchem. Takovým chraplavým smíchem, jako když se vzbudí ráno.

,,Kotě, koleduješ si," zavrčel, přičemž mi zmáčkl zadek.

,,O co si koleduju?" Nejsem blbá, ale možná, že jsem. Ethan je nepředvídatelný, takže by mě nepřekvapilo, kdyby z kapsy vytáhl letenky do Grónska s tím, že se tam tajně odstěhujeme a budeme žít v iglú.