[DOKONČENO]
Kdysi dávno někdo řekl, že protiklady se přitahují. Ale já tohle musím popřít, protože miluju člověka, se kterým toho máme společného víc než byste čekali. Od stejného smyslu pro humor až po stejné oblíbené jídlo. Dokonce si ráno oba dv...
Konečně jsme dorazili před tu slavnou budovu. Celou cestu jsem neustále mluvil k Victorii. Dozvěděl jsem se, že její nejoblíbenější jídlo je kebab. Ano. Kebab. A já kebab naprosto miluju.
Celkem mě děsí, kolik věcí máme společných. Oba kouříme, oba milujeme černou barvu, máme dost tetování, dokonce máme oba dva černé vlasy. A oba máme rádi kebab.
Ještě mi někdo přijde říct, že poslouchá rap.
Venku bylo krásně. Můžu říct, že to je jeden z nejkrásnějších dnů, co se počasí týče. Těším se na tento den. Samozřejmě až na ten volný rozchod. Vzal jsem si černé rifle a to ve skoro třiceti stupních fakt nechceš. Muzea nejsou nic pro mě. Nevidím důvod tam chodit. Nejsme ve škole, abychom chodili na ty trapné exkurze.
,,Už jsme tu?" Zadýchaně popadávala hlas Victorie. Opřela se rukama o kolena.
,,Nemáš tolik kouřit." Rýpl jsem si. Její pohled naznačující, že nemá náladu na škádlení jsem úspěšně ignoroval.
,,Seřaďte se do dvojic. Budete vyplňovat dotazník," oznámil Mike, no oznámil. Zařval, aby ho všichni dobře slyšeli.
Do prdele.
Ashley.
Na svých vysokých podpatcích si to rovnou cestou štrádovala ke mně. Dnes na sobě překvapivě neměla žádnou růžovou věc. Ve zmatku jsem popadl Victorii za ruku. Byl jsem zpocený až na kost. Ale Victorie na tom byla o dost hůř, a když jsem se podíval po ostatních zjistil jsem, že ostatní na to nejsou o moc líp, a že Jordan je ve dvojici s nějakou blonckou a Ryan je ve dvojici s nějakou zrzkou.
,,Jsme spolu ve dvojici, nezajímají mě tvé protesty," řekl jsem k Victorii. Nestihla odpovědět. Táhl jsem ji rychle do muzea, aby jsem se ztratil z Ashleyného dohledu.
..........
,,Co to je za otázku do prdele?" Rozhodila Victorie asi v polovině dotazníku. ,,Kdyby tady byla válka, což nebude, tak asi kurva na výběr mít nebudu. Jasně, že bych tam šla." Povzdechla si. Zaškrtla nějakou odpověď, které jsou na výběr.
,,Victorie, něco tam prostě zaškrtni, mohli bychom pak odejít dřív." Oba jsme si povzdechli.
,,Fajn, stejně si musím koupit šortky." To mě probudilo. Sebral jsem jí ty papíry z ruky. V roce bla bla bla - ANO. Vojáci se museli bla bla bla - NE. Nahoru jsem napsal Moore a Sandersová. Popadl jsem Victorii za ruku.
,,Co to děláš?" rozzlobeně se zeptala Victorie. Neodpověděl jsem a táhl ji k Alexovi, kterému jsme po vyplnění dotazníku měli odevzdat. Papíry jsem mu odevzdal, nebo spíš jsem mu je vrazil do rukou. I přes jeho hulákání po nás, jsem vyběhl před muzeum.
,,Ethane, můžeš mi laskavě říct, co do prdele děláš?" vykřikla. Vytrhla se mi ze sevření.
,,Jdeme si koupit šortky." Otočil jsme se k ní. ,,Nejsi nadšená?" Usmál jsem se na ní.
,,Nejsem nadšená. Proč tam chceš jít se mnou?" Nakrčila obočí do prazvláštního tvaru.
,,Pořád se jen ptáš, nebuď tak zvědavá a pojď jdeme na kebab." Protočila očima, ale stejně šla rovnou za mnou.
Zaplatili jsme oba za sebe. I přes mé několika minutové přemlouvání se nedala odbýt a tvrdě si stála za svým.
Směje se kvůli věcem, které jsou tak nepodstatné. Třeba teď. Victorie si sedá se spokojeným úsměvem a kebabem v ruce přímo naproti mě. Samozřejmě s pohledem upřeným na kebab. Taky ji chci rozesmívat. Úsměv jí tak sluší. Chci, aby se smála kvůli mě. To já chci být důvod jejího úsměvu.
,,Řekni mi něco o sobě," vybalil jsem na ní. Myslel jsem to vážně, moc toho o ní nevím. Zasekla se v pohybu. Úsměv automaticky spadl a já věděl, že se mi jen tak nesvěří. Radši si kousla.
,,Je to fakt dobrý, ochutnej," mumlala nesrozumitelně. Dresing měla po celém ksichtě. Zatraceně pěkném ksichtě. Kousl jsem pořádně velký kus. Victorie se při pohledu na mě zasmála. Sice jsem se ztrapnil, ale usmála se kvůli mně.
,,Máš pravdu je to výborný." Usmál jsem se, následně mi úsměv oplatila, ale jakoby si něco uvědomila. Jakoby si na něco vzpomněla, nevím. Něco jí problesklo v očích. Nedokázal jsem to identifikovat. V tu chvíli jí úsměv opadl. Uvnitř jsem řval, řval a řval. Jediná otázka, proč? Nyní jsem v ní nemohl číst. Jakoby jsi někdy mohl, debile. Našuškalo mi mé stupidní podvědomí. Její tvář se z vteřiny na vteřinu změnil o sto osmdesát stupňů. Z tolik smíšených ale hlavně šťastných pocitů nezbyl ani jeden. Trochu jsem si z toho obličeje bez emocí uchcal, ale to vyřešíme těmi šortkami.
,,Jdu na záchod, pohlídej mi batoh, díky." Nepočkala na mou odpověď a odešla. Vzpamatoval jsem se z toho a zvědavost mi nedala. Je to nesprávné, ale já to musím udělat.
Přemístil jsem se rychlým pohybem na její stranu. Zašmátral v jejím batohu. Sice nechápu, proč má v batohu pingpongovou pálku, ale její černý mobil jsem držel v ruce. Rozsvicuju ho pomocí bočního tlačítka. Rozesmála mě její tapeta, když to byl citát činy někdy znamenají víc než slova, který měla na tapetě.
Není čas ztrácet čas, a tak jsem přejel prstem přes obrazovku. Zaklel jsem. Je požadován pin kód. Zkusil jsem nespočet typických číselných pin kódů, ale nic. Byl jsem na krajíčku vzdát to s tím, že se zkrátka do Victoriného mobilu nepodívám. Na poslední chvíli se mi to povedlo. Kdo by si do prdele dával jako pin kód na mobil čtyři pětky?
Jako první jsem najel na ikonu galerie. Já vím, já vím. Jsem zvědavý na její fotky. No a co? Přece jen jsem pořád chlap a za účelem podívat se na její nahé fotky, mě nemůže nikdo trestat. Oplzlý úsměv mi ihned opadl, když tam neměla žádné fotky. V galerii měla přesně nula fotek. Jo, nasralo mě to.
Do prdele! Není čas ztrácet čas. Victorie tam je nějak dlouho a já se bojím, že mě přistihne.
Najel jsem na ikonu zpráv. Přísahám, pokud tam nebude mít žádné kontakty, jdu skočit z okna. Bingo! Měla tam nejčerstvější konverzaci s mámou, ale tu jsem se rozhodl nečíst. Zaujala mě nějaká skupina s divným názvem, kde bylo několik tisíc členů. Klikl jsem na to, ale v tu chvíli Victorie vyšla z uličky. Do prdele! Modlil jsem se, aby mě z té dálky neviděla.
Jestli tohle nepřežiju, tak za mě někdo dejte dýško prodavači za ten kebab, je fakt dobrej.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
