[DOKONČENO]
Kdysi dávno někdo řekl, že protiklady se přitahují. Ale já tohle musím popřít, protože miluju člověka, se kterým toho máme společného víc než byste čekali. Od stejného smyslu pro humor až po stejné oblíbené jídlo. Dokonce si ráno oba dv...
Strašně ráda bych mu svěřila své city, ale má to dva ale. Bojím se, že on ke mně necítí to samé. Věřte mi, tohle je ten nejhorší pocit. Druhé ale je, že zítra odjíždíme domů a s velkou pravděpodobností se už nikdy neuvidíme. Jen nad tím přemýšlím a fakt nevím, co budu dělat doma. Vždyť já se v tom domě zblázním.
,,Victorie?" Zatřepal s mou dlaní, která je momentálně zabalená tou jeho. Do teď jsem nevnímala a byla ponořená v myšlenkách.
,,Co?" zmateně jsem se na něj podívala.
,,Je ti už dobře?" zeptal se ustaraně. Zkoumal mě očima, které mě nejednou připravily o dech. A momentálně mě o onen dech připravily znova.
,,Jo, jsem." Zvedl mou ruku ke svým ústům a vtiskl mi na klouby polibek. Mám tam malé jizvy, ale obvaz jsem si už sundala, protože mě to pěkně štvalo. V té chvíli jsem byla napjatá, až jsem si v jednu chvíli myslela, že omdlím.
,,Máš strašně malé ruce." Zasmál se mi. ,,Rád tě držím za ruku, protože tvoje ruka se akorát vejde do mojí," řekl. ,,Jako puzzle." Nevěděla jsem, co na to říct. Já nevím, jetsli je tohle nějaký hloupý letní flirt, anebo jestli mi všechny tyhle sladké řečičky říká za nějakým účelem.
,,Já tě ráda držím za ruku, protože máš vždy teplé ruce," pokusila jsem se promluvit a nemít u toho roztřesený hlas.
,,Vážně?" Opravdu mi přijde, že má vždy teplé ruce.
,,Jo." Usmála jsem se. Chvíli bylo trapné ticho. Cítila jsem to brnění ruky po celou dobu. ,,Hele, to je nejspíš ten krám s Halloweenskými kostýmy." Ukázala jsem na menší budovu s prosklenými dveřmi, kde ve výloze bylo několik kostýmu.
,,Stejně se mi nelíbí ta představa, že musíme mít kostýmy, jen aby nás pustili na blbou rozhlednu," řekl Ethan. ,,Je to fakt na hovno." Taky mi to přišlo divné.
,,Mě taky ne, ale když chceme být v teple, musíme je nějak dostat, aniž bychom za ně zaplatili," řekla jsem. Myslím, že teď nám bude nějaké flirtování k hovnu, takže budeme muset použít něco, co vyjde na první pokus.
Ethan otevřel dveře a nechal mě vstoupit první.
,,Vstupte, má paní." Jednou rukou držel dveře a druhou si dal za záda. Tak jak to je v těch historických filmech.
,,Děkuji, mladý pane," řekla jsem. Oba jsme se zasmáli nad našimi hereckými výkony.
Když jsme si prohlíželi věci v krámu, zjistili jsme, že tady není nic moc na výběr. Je to vlastně obchod se smíšeným zbožím a zrovna dnes se tady prodává pár kostýmu.
,,Tohle si kup." Ethan mě objal kolem pasu s rukou až moc nízko na mé poměry a ukázal mi rudé krajkované tanga. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, co to je. Lhala bych, kdybych řekla, že jeho ruka na mém pod - pasu se mnou nic nedělala. Prostě jeho doteky mě nutí nemyslet objektivně.
,,Nemáme tady žádné peníze, pamatuješ?" pošeptala jsem mu do ucha, ignorujíc jeho ruku na mém zadku.
,,Tak si je dej do kapsy." Nebyla to nabídka, prostě mi ty kalhotky strčil do kapsy od mikiny. Srdce mi div nevyskočilo z hrudi. Byl totiž tak blízko. Jeho olivově zelené oči i v tom umělém světle vypadaly nádherně. Nevím, jak dlouho bych se do nich vydržela dívat vkuse. Možná by to byly hodiny, možná dny, možná měsíce.
Najednou mu pohled spadl na mé rty. Trochu jsem zazmatkovala. Oči mu pomaloučku začaly tmavnout. Jeho zorničky se zvětšily, a pak se zase zmenšily do původní velikosti. Přísahám, já tam tu změnu velikosti viděla. Kdybych se s někým vsadila, tak bych vyhrála na plné čáře.
Jeho oči vypalovaly díru do mých rtů a já to cítila. Musela jsem se podívat alespoň na jednu vteřinu na jeho rty. Jakmile jsem se na ně podívala, nemohla jsem se dívat nikam jinam. Prostě to nešlo. Jako by se všechny mé mozkové blány rozhodly nespolupracovat. Všechny mozkové buňky se spikly proti mně.
Naše rty byly možná jeden milimetr od sebe. Dívala jsem se na jeho rty a přistihla se, že chci, aby je spojil v jedno.
Neodolala jsem.
Já udělala ten pohyb.
A byl to ten nejlepší pocit. Jakoby někde uvnitř mě vybuchl ohňostroj. Svými rty dělá jemné pohyby. Není to hrubý polibek, je to lehký nevinný polibek. Ale když zažádá jazykem o vstup, neváhám a hned pootevřu pusu. Ethan se nad mým rychlým reagováním pousměje.
,,Miluju tvůj piercing v jazyku," zamumlal mi do rtů a já zasténám. Jednou rukou si mě drží za tvář a druhou si mě tiskne za záda víc k sobě. Nevím, co dělat s rukama, tak jsem je dala do jeho vlasů. Při každém zatahání vlasů, umučeně zamručel. Skousl mi ret, na což jsem taky zamručela. Nemohla jsem to už dál držet v sobě a druhé zasténání se mi vydralo z pusy.
Najednou se za námi ozvalo odkašlání. Rychle jsem se odtrhla.
,,Au!" Začala mi ze rtu téct krev. Za námi stála starší paní s brýlemi na očích. Mohlo jí být asi padesát. Blbě se na nás usmívala. Zatímco já si držela ruku u pusy, protože mě štípal ret a nevěděla, co dělat, Ethan se usmíval a ještě si mě k sobě přivinul za pas blíž.
,,Jen jsem se přišla zeptat, jestli nepotřebujete s něčím pomoct?" Uchechtla se a prstem si posunula své červené popelníky víc na nos.
,,Vlastně jo. Mohla byste nám ukázat nějakou umělou krev?" zeptal se Ethan.
,,Samozřejmě." Přikývla. ,,Pojďte za mnou." Šla někam dozadu. U regálu s umělými lahvičkami krve se zastavila. ,,Nechceš na to kapesník?" zeptala se mě.
,,Jo, ten by se hodil." Daná paní hned z kapsy vytáhla balíček kapesníků a jeden mi podala. ,,Dík." Kapesník si ihned přiložím ke rtu.
,,Pomůžu vám vybrat kostýmy, moc vám to spolu sluší, slečno." Šli jsme za ní. Zastavila se u regálu s hodně kostýmy. ,,Tohle by vám mohlo být dobré." Podala mi černé mini šaty a k tomu červená křídla s černými tečkami. Byl to kostým berušky.
,,Můžeme si vybrat sami?" zeptal se Ethan.
,,Jistěže, omlouvám se." Odešla.
,,Konečně," řekla jsem. Ethan mě chytl za ruku. Táhl mě k regálům s umělou krví, jednu si strčil do kapsy. Rychle jsme vyběhli z krámu, snažíc se ignorovat tu neskutečnou zimu. Mohli jsme slyšet, jak na nás ta stará prodavačka křičí.
Doběhli jsme za jeden stánek a tam Ethan vyprázdnil svou kapsu, ve které skrýval dvě lupičské čapky. Ani jsem si nevšimla, že je ukradl. Nasadila jsem si ji, nakapali jsme na sebe trochu umělé krve a mohli jsme vyrazit za teplem. Pořád jsem mimo z toho polibku. Ale kdo by nebyl?
vím, že slovo pŘiJímAčKy je pro vás pravděpodobně sprosté slovo, ale i tak se v komentářích pochlubte na jaké školy jste se vlastně hlásili<3
a trochu opožděně děkuju za 40k přečtení<3 (teď už 42,6)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
